Vynalezli Egypťané hodiny?

26. září 2006 v 17:58 | Martina |  Každodenní život
Egypťané využívali matematické znalosti v architektuře, při vyměřování pozemků a odhadech sklizní. Velmi brzy zhotovili i první zařízení k měření času. Po slunečních a hvězdných hodinách, které se daly využívat buď jen ve dne, nebo v noci, vmysleli hodiny vodní, jež umožňovali sledovat čas neustále.

Nestačili čas jen rozdělit, bylo také třeba vymyslet zařízení k jeho měření a uspořádání. O autorství tohoto vynálezu se vedou spory. Jednotliví badatelé tento vynález připisují Řekům, Egypťanům nebo dokonce Číňanům! Prokázalo se, že od konce 3. tisíciletí př. n. l. uměli obyvatelé údolí Nilu měřit čas ve dne a později i v noci. Na počátku období Nové říše (a možná ještě dříve) vynalezli několik nástrojů k měření času. Obvykle se používaly v chrámech a palácích.
Dvanáct hodin ve dne a dvanáct hodin v noci
Ve starověkém Egyptě měl rok 365 dní, jež byly uspořádány do dvanácti měsíců po třiceti dnech, k nimž bylo přidáno 5 epagomenálních dnů. Tak jako rozčlenili rok do dvanácti měsíců podle cyklu Měsíce, rozdělili Egypťané i den a noc do dvanácti hodin. Těchto dvanáct hodin odpovídalo skutečné době světla či tmy, a jejich reálné trvání se proto během roku lišilo. Nicméně rozdíly v délce slunečního svitu jsou v těchto zeměpisných šířkách poměrně malé, takže hodiny se oproti původním šedesáti minutám prodlužovaly nebo zkracovaly jen o pět až deset minut. Menší časové jednotky, odpovídající minutě a vteřině, jsou v Egyptě doloženy teprve v ptolemaiovské době.
V ramessovském období se uvažovalo o zavedení hodiny s pevnou délkou trvání. Tato reforma ale narazila na silné náboženské tradice a nebyla úspěšná. V zimě by navíc narušovala pravidelné střídání dne a noci, neboť by noci uměle prodloužila na více než dvanáct hodin.
Tyto "hodiny slunce" a "hodiny tmy" byly obvykle označovány jako "první (nebo pátá, dvanáctá apod.) hodina dne nebo noci". Kněží pro ně vymysleli zvláštní označení, např. "Zářící" (první hodina dne), "Reova zkáza" (první hodina noci) nebo "ta, v níž lze spatřit Reovu krásu" (dvanáctá hodina noci). V běžném životě se pak používali neurčité termíny jako "ráno", "hodina večerního jídla", "hodina soumraku" nebo "okamžik noci". Jednotlivé hodiny noci představovaly dvanáct území podzemního světa, jímž musel Re projít během své noční pouti. Byly velmi často námětem výzdoby v hrobkách.
Vodní hodiny
Prvními umělými hodinami byly vodní hodiny neboli klepsydra. V Egyptě se zřejmě objevily za vlády Amenhotepa III. kolem roku 1380 př. n. l. V té době se používaly rovněž sluneční hodiny. Vodní hodiny ovšem měly tu velkou výhodu, že ukazovaly čas ve dne i v noci bez ohledu na meteorologické podmínky. Jednalo se o kamennou kuželovitou nádobu o průměru 49 cm a výšce 35 cm, ve spodní části s otvorem. Nástroj pracoval buď na principu plnění vodou nebo vytékání vody. Do vnitřní stěny nádoby byla vyrytá stupnice s hodinami, která se skládala z dvanácti sloupců, které odpovídaly délce hodin v jednotlivých měsících v roce. Původně bylo v klepsydře několik otvorů, pomocí nichž se reguloval průtok vody. Kolem roku 1326 př. n. l. tento postup zdokonalil Amenemhet, vysoký dvorní hodnostář. Sám k tomu poznamenal, že "zhotovil hodiny počítané podle roku" a že v jeho "vynikající měřící nádobě voda vytéká jediným otvorem". Mimoto ještě zdůrazňuje, že jeho vynález byl "podle krále krásnější než cokoli jiného". Tento přístroj vykazoval odchylku pouhých pět až deset minut. Vodní hodiny fungující na principu nádoby, která se stále naplňuje, jsou z pozdějšího období. Byly již přesnější a podobaly se vodním hodinám, které používali Řekové. Vnější stěny vodních hodin byly obvykle bohatě zdobeny. Kromě rituálních nápisů a zobrazení dekanů a nebeských těles zajišťovala řádný chod času svým ochranným vlivem také božstva jednotlivých měsíců.
Hvězdné hodiny
Hvězdné hodiny připomínaly nástroje pro astronomická pozorování. Fungovaly na principu pohybu hvězd. Tak jako sluneční hodiny mohly určovat čas pouze ve dne, hvězdné hodiny se zase daly využít jen v noci. K měření času se používaly předem sestavené astronomické tabulky, které vždy platily pro konkrétních čtrnáct dní. Úplná hvězdná tabule se skládala z 24 tabulek, dvou pro každý měsíc, přičemž se nebralo v úvahu pět epagomenálních dní. Dva astronomové, nejčastěji z řad kněžstva, seděli proti sobě na ploché střeše chrámu v severojižním směru. Oba pozorovatelé byli vybaveni zaměřovacím zařízením a pomocí hvězdných tabulí určovali čas podle polohy hvězd vzhledem k siluetě jejich partnera - např. u pravého loktu, pravého ucha, pravého oka, středu těla atd. Modely hvězdných hodin se stále zdokonalovaly, až se odchylka při měření přiblížila pěti až deseti minutám. Nejpokročilejší hvězdné hodiny braly v úvahu i změny typické pro určité roční období. Zobrazení hvězdných hodin byla nalezena ve výzdobě sarkofágu ze Střední říše a na stropech hrobek posledních faraonů 20. dynastie (1188-1078 př. n. l.).
Sluneční hodiny
Sluneční hodiny jsou vůbec nejstarším přístrojem k měření času. V Egyptě byly v textech nalezeny zmínky o jejich pravidelném používání již za Staré říše, i když nejstarší archeologické doklady pocházejí teprve z období vlády 18. dynastie (1543-1292 př. n. l.). Sluneční hodiny, Egypťany nazývané secat nebo merchet (nástroj znalostí), měly tvar pravítka zalomeného do pravého úhlu a ležícího na desce. K zajištění dokonale vodorovné polohy se používala olovnice. Na delším rameni hodin byla vyryta stupnice. Kratší rameno na ni vrhalo stín. Délka a směr stínu se během dne měnily, a tak bylo možno na stupnici sledovat ubíhající čas. V 1. tisíciletí př. n. l. se sluneční hodiny dále zdokonalily. Jednotlivé stupně již nebyly uvedeny na vodorovné nebo svislé ploše, nýbrž na nakloněné rovině stupňovitého tělesa. Podařilo se tak dosáhnout přesnosti na několik minut.
Slunce krájí den (1284 př. n. l.)
V době, kdy chetitský král Chattušil II. uzavírá mírovou smlouvu s Egypťany, vládci na Nilu vymýšlejí dokonalý chronometr. Chtějí měřit čas, kdy se nebojuje. Světlo světa spatří téměř dokonalé sluneční hodiny. Stín, který vrhá proutek z olivového dřeva, rozděluje den na dvanáct částí. Mrzutost je, když se slunce schová za mraky.
 


Komentáře

1 antimanetasekuchylek | E-mail | Web | 11. června 2013 v 12:13 | Reagovat

HODINY SEM VYNALEZ JA !!!

2 malicek palicek | E-mail | Web | 11. června 2013 v 12:21 | Reagovat

NE NE JA

3 Smrduty.net | E-mail | Web | 11. června 2013 v 12:26 | Reagovat

ALE KAZDY VY ZE TO BYL JA !!! VY UCHYLOVE

4 Petra Smalerkova | Web | 27. srpna 2017 v 10:32 | Reagovat

Hodiny nebyly vynalezeny, jsou tu odjakživa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama