Jak to všechno začalo...

2. září 2006 v 12:25 | Martina
Písemná svědectví o starém Egyptě sahají do doby 3 000 let př. n. l. Přitom starý Egypt je pohřben pod mnohými vrstvami kultur a státních útvarů, které přerostli v současnost. Hranice země se v průběhu historie mnohokrát měnily, ale páteří země zůstal Nil se svou deltou.

Úrodná část země má rozlohu cca 40 000 km2 a je necelou dvacetinou rozlohy Egypta. Egypťané odedávna nazývali Nil řekou, jež dává život. Je nejdelší řekou na světě (i když momentálně to není tak jisté - Amazonka) a protéká Egyptem v délce 1 200 km bez jediného přítoku. Příchod přesně se opakujících záplav na Nilu po léta oživoval zemědělské hospodářství Egypta. Svým způsobem dal Nil vzniknout nejstarší civilizaci na světě.
Egypt nikdy neoplýval nerostným bohatstvím. Kovy se zde prakticky nevyskytovaly, těžily se jen různé druhy kamene jako pískovec, vápenec, alabastr atd.
Název Egypt vznikl z řeckého "Aigyptos", který se vyvinul z náboženského názvu hlavního města Memfidy, který zněl Hut-ka-Ptah, což znamenalo Palác Ptahova ducha, a vyslovoval se přibližně "Hykuptah".
Jména egyptských panovníků jsou dalším malým rébusem pro současné badatele. Ve starším období měl každý vládce tři přijatá jména, v mladším dokonce pět jmen a každé bylo samostatnou větou. První bylo "Horovo jméno", které král dostal na znamení vtělení boha Hora. Druhé bylo symbolem ztotožnění krále s ochrannými bohyněmi Horního a Dolního Egypta a nazývalo se "jméno dvou paní". Třetím z mladšího období bylo jméno "zlatého Hora", čtvrté bylo jménem "rákosu a včely". Zde šlo o znaky Horního a Dolního Egypta, které označovaly panovníka jako vládce obou zemí. Pátým bylo jméno "syna Slunce", syna boha Ra. Celé panovníkovo jméno bylo tak dlouhé, že se používalo jedno, dvě nebo tři jména - přičemž záleželo na autorovi textu, které si vybral. To vedlo k řadě omylů a nepřesností v pozdějším výkladu dějin.
Jinou náročnou kapitolou je datování egyptských dějin. Egypťané totiž nepoužívali kalendář s pevným výchozím datem. Dokumenty byly vždy datovány od nástupu vládnoucího panovníka. Kromě toho byl egyptský kalendář o čtvrt dne kratší než sluneční rok. Shoda mezi civilizačním a slunečním kalendářem nastala jednou za 1 461 let.
Základní význam pro chronologii egyptských dějin mají seznamy panovníků. Ani zde však není situace jednoznačná, protože mnoho seznamů se nedochovalo. Některé byly i svými nástupci zničeny. Vzhledem k tomu se připouští u nejstarších egyptských dějin odchylky v datování ± 150 let, u pozdějších ± 50 let. Jako první přesné datum v historii Egypta se uznává rok 689 př. n. l., kdy byl Egypt dobyt Peršany.
Za těchto okolností je vlastně překvapující, že egyptologové dokázali složit poměrně přesný obraz egyptských dějin. Stalo se tak na základě nesmírně rozsáhlého materiálu, z něhož pouze písemné doklady představují více než 70 000 stran. Jsou to však i nápisy na stavebních památkách, zprávy o válečných taženích, zákony, nařízení. Tyto doklady jsou doplňovány archeologickými nálezy na egyptském území a písemnými památkami sousedních národů.
Tuto záplavu dokumentů bylo však nutné prověřit, neboť egyptští vládcové, kteří byli zároveň ztělesněním boha, mnohokrát falšovali vlastní historii. Jako příklad může posloužit bitva u Kadeše roku 1 286 př. n. l., kdy byl Ramesse II. poražen Chetity a sám jen stěží vyvázl životem. Přesto zanechal tři obsáhlé zprávy o svém vítězství. Jsou vytesány na Amonově chrámu v Karnaku, na jeho zádušním chrámu u Údolí králů a na pylonu v luxorském chrámu. Pravda vyšla najevo po nalezení mírové smlouvy, kterou byl Ramesse II. donucen s Chetity uzavřít.
 


Aktuální články

Reklama