Ach, ba, ka; formy existence

24. září 2006 v 12:54 | Martina |  Bohové
Egypťané přikládali životu v záhrobí větší význam než pozemské existenci. Bytosti považovali za projev harmonické jednoty těla a životních principů. S člověkem spojovali tři duchovní principy - ach, ba a ka. Spolu se stínem a jménem vytvářely vícesložkovou "úplnou duši", která byla odrazem osobnosti zemřelého.

Ach, nebeská síla
Ibisem s chocholkou bylo symbolizováno ach. Tentýž hierogfyfický znak byl i kořenem slovese "být prospěšný, účinný, slavný". Dále mohl mít tento znak významy "zářit" a "být užitečný". Příbuzným slovem bylo rovněž "zářící" v souvislosti se základní identitou lidské bytosti. Nadpřirozený prvek ach měl oslavovat mrtvého. Tento sluneční a světelný princip umožňoval zesnulému při jeho cestě na onen svět vystupovat ke hvězdám. Ve formě ach se projevovala moc mrtvých, dalo by se říci, že šlo o jejich ducha. Člověk zřejmě své ach získal teprve po smrti. V protikladu s tělem, které náleželo zemi, patřilo ach k nebi, kde se mu dařilo zejména po smrti. V dávných dobách měli své ach jen bohové a faraon. Ach také představovalo duchy, démony, prostředníky mezi bohy a lidmi. Vyvíjelo se na zemi i v božském světě. Později toto slovo (resp. jeho odvozeninu achu) používali Koptové pro označení duchů.
Ba, vnější "duše"
Nejindividuálnějším duchovním principem bylo ba. Nejméně záviselo na hmotné podpoře těla. Po smrti bylo osvobozeno a žilo dál i bez těla, zachovalo si však vlastnosti, které v příslušném těle mělo.
Ba bylo nositelem síly svého svého majitele, ať už jím byl člověk či bůh, mrtvý nebo živý. Po libosti putovalo v božském světě i po zemi a nebylo nijak svázáno prostorem. Mohlo pobývat i daleko od bytostim jejímž bylo vyjádřením. Mohlo tedy odletět na zem a pak se znovu vrátit do mumie, jíž ze země přineslo závan svěžesti. Ba bylo jakýmsi dvojníkem člověka, pohyblivou složkou bytí, alter ego, s nímž mohl zesnulý rozmlouvat. Bylo vnější duší, vědomím, které však mohlo v hmotném světě působit vlastní silou. Původně měli tuto možnost pohybu a braní na sebe různých podob jen bohové, kteří měli hned několik bau (množné číslo). Bohové na sebe mohli brát podoby lidské i zvířecí a každá z nich byla připojena k jednomu z těchto bau. Ba symbolizoval čáp velký, jehož stejně znějící jméno bylo i hieroglyfickým znakem. Počínaje 18. dynastií začalo být ba zobrazováno jako pták, jenž měl na mohou místo chodidel ruce. Ba bývá někdy ne zcela přesně překládáno jako "duše", neboť právě tento pojem se mu zdá být nejbližší.
Ka, životní energie
Životním principem, který vyjadřoval životní sílu a energii každého jedince, bylo ka. Vzniklo ve stejný okamžik jako tělo, mělo však specifickou osobnost a během života na zemi vedlo nezávislou existenci. Mělo formu těla, s nímž bylo spojeno. Bylo však nehmatatelné, a tak mohlo překonat veškeré překážky viditelného světa. Ka bylo zároveň dvojníkem i ochrannou aurou, od níž se nebylo možné nijak odloučit. Rostlo s člověkem (nebo také s bohem) a nikdo ho neopouštělo. Tato nehmotná bytost sídlila v člověku, jemuž poskytovala ochranu, stálost štěstí, radost a zdraví. Po smrti svého hostitele ráda spočinula v jeho útrobách a i nadále byla opravdovým zástupcem jeho osobnosti. Ka mělo výrazné individuální rysy a představovalo temperament a základní vlastnosti bytostí. Podle toho, jak silný byl jeho držitel, mohlo se i množit. Nejdokonalejší bytosti, Re a faraon, měli čtrnáct kau, která zosobňovala všechny jejich vlastnosti - moc, sílu, stvořitelské schopnosti, stabilitu, urozenost, magickou inteligenci, záření, znalosti, chuť, zrak, sluch, hojnost, potravu, trvání života. Aby si mohlo zachovat svou účinnost, potřebovalo ka hmotnou základnu. Takovými "náhradními těly", do nichž se mohlo po libosti vtělit, byla mrtvola, díky mumifikaci nepomíjející, případně sošky či malovaná nebo vyrytá zobrazení zesnulého. V těchto náhradách ka poznalo rysy, jež je kdysi ztělesňovaly. Toto pojetí činilo z egyptského umění utilitárního umění, díky němuž měl člověk zajištěný věčný život. Ka, nezbytné pro tělesný i duchovní život, potřebovalo také potravu. Jelikož symbolizoval "to, co uvnitř člověka závisí na jeho potravě a výživě", označovalo se slovem příbuzným s výrazem pro "výživa". Z obětin potravin si ka vybíralo jen neviditelnou a regenerační podstatou, spokojilo se s napodobeninou zdání. Stačily mu zvlášť pro něj určené předměty anebo jejich zobrazení. Díky nim mohlo v záhrobí vést stejný život, jaký vedl jeho majitel na zemi.
Stín, tichý druh
Stín (šut) nikdy člověka neopouštěl. Byl znázorňován jako černá silueta svého majitele. V zemi spalované sluncem představoval pohodu, klid a odpočinek. Podle některých výkladů odpočíval v poklidu onoho světa. Mohl představovat i potenci příslušného člověka.
Jméno, podstata bytí
Jméno bylo podstatou věcí a bytostí a zároveň je od sebe navzájem odlišovalo. Jméno bylo živé. Stačilo jen vyslovit nebo si je uvědomit a existence jeho nositele mohla pokračovat, dokonce i po jeho smrti. Během staletí bylo ka postupně ztotožněno se jménem.
obrázky:
ka: Jedna ze dvou soch Tutanchamonova ka, které střežily vstup do hrobky tohoto mladého a předčasně zesnulého krále.
ka_1: Dřevěná socha málo známého krále Auibrea byla nalezena v Dahšúru poblíž jeho pyramidy. Na hlavě má ruce vztyčené v ochranném gestu, které jsou znakem pro ka.
 


Aktuální články

Reklama