Zpracování kůže ve starém Egyptě

7. září 2006 v 14:22 | Martina |  Každodenní život
Již v prehistorických dobách uměli Egypťané opracovat kůži. Koželuhové a ševci vyráběli ze zvířecích kůží oblečení, sandály, toulce, vaky, pouzdra na zrcadla nebo potahy křesel. Z koželužských dílen se táhl silný pach, takže v "Satiře na povolání" se v části věnované ševcům říká: "Cítí se tak dobře, jako by se cítil dobře ten, kdo by se ocitl uprostřed mrtvol; kůže je jeho obživou."

Na stěnách mnohých mastab jsou zachyceny koželuhové, jak natahují zvířecí kůže. Egypťané považovali kůže za nejdůležitější část zvířete, a dávali si proto dobrý pozor, aby je nepoškodili. U těch nejkrásnějších kůží neodstraňovali srst. To platilo zvláště pro kůže skvrnité - např. levhartí, které se dovážely z Núbie a do nichž se odívali kněží. Běžnější kůže, mezi něž patřily kůže volské či kozí, zpracovávali koželuhové. V období Nové říše se koželužství dostalo na vysokou technickou úroveň a královské dílny bývaly často zavaleny objednávkami.
Jemná práce
Koželuhové patřící ke královskému dvoru pracovali pod dozorem královského správce, který se spolu s vedoucím dílny staral o objednávky. Správce s vedoucím hodnotili kvalitu kůží, vedli účty, dohlíželi na práci řemeslníků a chod dílny.
Koželuhové pracovali pod širým nebem. I tak se však řemeslníci museli vyrovnat s nepříjemným prostředím plným nedýchatelného vzduchu, jelikož kůže vylučovaly jen obtížně snesitelné pachy. Přestože egyptskou techniku vyčiňování kůží známe jen ze zobrazení vyrytých do zdí hrobek, poskytují dostatek informací, abychom mohli rekonstruovat postup vyčinění tukem, který byl v postatě jedinou Egypťany používanou metodou.
Po změkčení kůže v objemných nádobách s olejem nebo kamencem ji řemeslníci začali ručně vytahovat na velkých dřevěných trojnohých podstavcích. Tato část práce byla mimořádně důležitá, neboť na ní záleželo, jak bude kůže pružná. Po dosažení požadované pružnosti byla kůže znovu ponořena do olejové lázně a po určité době se začala opět vytahovat na podstavci. Pak se nechala dostatečně vyschnout a řemeslníci ji kladívkem naklepali, aby se do ní olej dobře vstřebal. Díky tomuto tisíc let starému postupu dosahovali Egypťané nevídané pružnosti kůže, ale také odolnosti proti hnilobě a vlhkosti.
Po této základní přípravě následovalo stříhání, jehož metoda se lišila podle toho, jaký výrobek měl být z kůže zhotoven. Řemeslníci rozložili připravené kůže na nakloněné podstavce a krájeli je noži s čepelí ve tvaru půlměsíce. Pomocí šídla do kůží proráželi otvory, kterými se pak protahovaly řemínky, měly-li se z kůže zhotovovat sandály, vaky nebo toulce.
V období Střední říše se Egypťané naučili kůži prolamovat a začali ji zdobit motivy, které si vypůjčovaly z egyptské fauny a flóry, nebo se nechávali inspirovat cizí tematikou zdobení, např. syrskou. Začali rovněž do kůže vsazovat různé hřeby a kovové předměty. Dílny vyráběly polotovary pro nejrůznější druhy zboží: vaky, sandály, opasky, popruhy, řemeny pro vozy, helmy, toulce, potahy křesel a židlí, biče atd.
Ruční výrobky vysoké kvality
Textilie zdobící toulce a vozy se zkrášlovaly velmi jemnou kůží s červenými nebo zelenými motivy. Kozí kůže se využívala k výrobě měchů, jež byly zpracovány jen hrubě, vyznačovaly se ovšem nebývanou odolností. Během staletí se umění vyčiňování kůží dále zdokonalilo. Svého vrcholu dosáhlo v období Nové říše, kdy také přejalo vlivy asijské módy.
Kůže konkurovala papyru
Z velmi jemně zpracované kůže vyráběli řemeslníci dokonce i kožené svitky, na něž se dalo psát. Kožené svitky konkurovaly papyru, nikdy jej však nenahradily. V období Staré říše jistý Uta, představený královské koželužné dílny, nepřímo popsal používání takových svitků v řadě titulů, jimiž se honosil. Byl mimo jiné "představeným vyčiňování pro královské nosiče rukopisů" a "představeným řemeslníků vyrábějících kožené svitky", jež využívali kněží-předčitatelé, pověření vedením náboženských obřadů nosičů rukopisů. Egyptské kožené svitky se lišily od pergamenu, který se vyráběl z kůže oslíků, ovcí a především kůzlat a používal se kupříkladu v Perské říši.
 


Aktuální články

Reklama