Tutanchamonova smrt

7. září 2006 v 12:32 | Martina |  ...Tutanchamon
Kdo byl tedy slavný Tutanchamon? Bez nadsázky můžeme říci, že ho proslavila zejména jeho smrt na prahu dospělosti. Její skutečná příčina a průběh jsou ale dodnes zahaleny rouškou tajemství. Tutanchamon byl posledním potomkem slavného rodu Thutmosů, jeho dědečkem byl Amenhotep III. a otcem proslulý náboženský reformátor Amenhotep IV. Achnaton. Za manželku pojal svou nevlastní sestru Anchesenpamon (dceru obdivované Nefertiti), sám Tutanchamon žil přibližně v letech 1359-1342 př. n. l. Dožil se věku kolem 19 let a je známý tím, že neučinil nic významného, čím by se zapsal do historie. Nebo snad...

V jeho době proběhly významné politické a náboženské změny mající za cíl normalizaci poměrů v zemi. Po Smenchkareovi (což bylo snad další jméno Nefertiti v době jejího mocenského vrcholku, kdy měla vládnout celé zemi) byl druhým panovníkem, který se výrazně odklonil od monoteistického náboženství svého otce a přesunul hlavní město do oblasti Memfidy poblíž dnešní Káhiry. I díky své "bezvýznamnosti" zřejmě jeho hrobka unikla pozornosti lupičů. Brzy po jejím dokončení byl vchod zasypán sutí a na ní si postavili svá obydlí řemeslníci pracující na hrobce Ramesse VI. A tak od konce února či první poloviny března roku 1342 ležela panovníkova mumie nedotčena ve své hrobce.
Zkoumání mumie
Odkud známe tak přesně dobu jeho skonu? Datování do přesně vymezené roční doby umožnil pohřební věnec zanechaný snad samotnou Tutanchamonovou manželkou na jeho prsou. K objevu hrobky došlo sice již v listopadu roku 1922, první etapa zkoumání Tutanchamonovy mumie nastala ale až v listopadu 1925, kdy Douglas Deny oficiálně začal s antropologickým výzkumem mumie panovníka. Tato značná časová prodleva byla způsobena tím, že skoro tři roky zabralo pečlivé dokumentování a vyklízení pohřební výbavy panovníka. Výzkum mumie trval do října následujícího roku, kdy byla uložena zpět do hrobky. Dodnes tak spočívá na místě svého pohřbu a je možno ji zde spatřit. Nikdo ze současníků Cartera ale nemohl tušit, že během "vědeckého" ohledání mumie došlo k několika "nedopatřením". Hlava panovníka byla oddělena od těla, stejně jako jeho údy, paže a nohy. Ty byly dodatečně připojeny ke zmrzačenému tělu smůlou. Při opětovném pohřbení mumie byly tyto skutečnosti maskovány vrstvou jemného písku a plátna.
Až v roce 1968 došlo k tomu, že mumie byla znovu zkoumána, to již byl jak Carter, tak Camarvon mrtví. Tohoto roku R. G. Harrison, profesor anatomie z Liverpoolu, přijel s britským týmem, aby provedl rentgenové vyšetření mumie. Výsledkem bylo odhalení Carterova zacházení s mumií s mnoha dalšími detaily z roku 1925-1926. Údy byly tehdy nepietně utrhány v kloubech, oddělena byla chodidla a dlaně v zápěstí, došlo i k přerušení obratlového spojení a oddělení pánve. Ještě hůře, práce francouzského lékaře Maurice Bucailleho z roku 1990 odhalila další skutečnost. Mumie panovníka byla zalita ztvrdlou pryskyřicí a stejným způsobem byla k jeho mumifikovanému obličeji připevněna proslulá zlatá maska. Carter se pokusil tyto substance rozpustit tím, že mumii 1. a 2. listopadu 1925 vystavoval na přímém slunečním světle - v těchto dnech teploty dosahovaly 65 °C. Metoda ale nezafungovala tak, jak si představoval, naopak, způsobila další poškození mumie.
Příčiny smrti - vražda nebo přirozená smrt
Jaké byly tedy Harrisonovy závěry? Bohužel neexistuje žádná oficiální zpráva, která by v detailu informovala o výsledcích jeho výzkumu. Nicméně během analýzy panovníkovy mumie vyšlo najevo, že uvnitř lebky, na jejím spodku, byly objeveny krevní sraženiny. Ty by mohly být výsledkem krevního výronu mezi mozkovými plenami. Významné však bylo pozorování, že tato sraženina byla pokryta zvápenatělou vrstvou, která naznačuje, že pokud toto byl smrtelný úraz, byl panovník ještě relativně dlouho naživu, umíraje velmi pomalu. Tuto okolnost by podporovaly i egyptologické prameny. Jeho nástupce na trůnu, Aj, totiž začal používat královskou titulaturu ještě za života Tutanchamona. Jaké ho k tomu vedly důvody? Stěží si můžeme představit, že by mladý panovník pomýšlel na smrt a ustavil nekrálovskou osobu svým nástupcem jako spolukrále. Tutanchamon se svou manželkou nepochybně zamýšleli mít vlastní potomky, o čemž svědčí předčasně skonaná děvčátka manželského páru, pohřbená spolu s panovníkem v jeho hrobce. Pokud by byl tento výklad správný, musel být Tutanchamon vážně poraněn, a to tak, že můžeme skoro vyloučit přirozenou příčinu. Rána musela být vedena na spodní lebeční část zezadu v místě, kde lebka nasedá na krční obratle. Takovýto úder bylo možno provést nejlépe za panovníkova spánku. Zemřel tedy Tutanchamon na následky zranění ve spánku rukou někoho, kdo byl schopen proniknout až do je ho ložnice?
Tuto možnost někteří badatelé nevylučují ani dnes. Připomeňme si, že jeho otec, velký náboženský reformátor, hlásal kult slunečního boha Atona, kterého vyhlásil za jediného boha, stvořitele světa a "otce všech národů". První monotheismus tak byl na světě. Vzhledem k tomu, že Achnaton byl velmi důsledný, nechal zavřít chrámy všech ostatních bohů a tak osudově zasáhl do řádu egyptské společnosti. A co víc, zrušil privilegia, postavení a příjmy mnoha kněží egyptských bohů, zejména pak boha Amona v Thébách, dnešním Luxoru. Právě to zřejmě stálo Achnatona život, a to asi dvacet let poté, co nastoupil na trůn. Smrt muže, který nikdy neopustil své vybudované město Amarnu (zvané v egyptštině Achetaton, "Atonův obzor"), dodnes představuje jednu z velkých hádanek pro egyptologii. Podobný osud potkal i jeho syna. Tutanchamon, jak ukazuje část jeho pohřební výbavy, se zřejmě zcela nepoddal okolnímu tlaku a kult tak nenáviděného slunce Atona zcela neodstranil. Mohl tak být trnem v oku Amonových kněží, kteří se ocitli znovu u moci.
Poslední zkoumání vylučuje násilnou smrt
Vrcholem zkoumání Tutanchamonových pozůstatků byl výzkum prováděný na počátku roku 2005. Osmého března 2005 dokončil tým složený z mezinárodních odborníků na CT snímkování výzkum mumie panovníka Tutanchamona. Jejich výsledky pomohly snad definitivně vyvrátit přetrvávající teorie, že panovník byl násilně zprovozen ze světa, snad soupeřícími uchazeči o trůn (Ajem a Haremhebem), a to úderem tupým předmětem do temene. Základem této hypotézy byl maličký úlomek lebeční kosti nalezený uvnitř jeho lebky. Provedené CT snímkování mumie umožnilo získat na 1700 snímků těla včetně řezů, které by jinak nebyly bez použití této nedestruktivní techniky možné. Interpretace snímků snad definitivně vyloučila násilné úmrtí a prokázala, že úlomek kosti se dostal do dutiny lebeční během mumifikace, kdy byla do lebky nalévána horká smůla. Nevysvětlena však zůstala ona krevní sraženina na spodku lebky. Stejně tak nové výzkumy naznačily, že si panovník mohl několik dní před smrtí vážněji zlomit stehenní kost a zemřít na doprovodnou infekci.
I když byl učiněn další krůček na cestě za poznáním možných příčin smrti tohoto panovníka, do budoucna nelze vyloučit další překvapení. Jedno z dalších vysvětlení je možno hledat ve výsledcích již zmiňovaného výzkumu mumie z roku 1968, kdy bylo zjištěno, že sternum a několik hrudních obratlů na mumii panovníka chybí. Musely být odstraněny již během jeho mumifikace krátce po smrti. To bylo zcela jistě neobvyklé a s mumifikací nesouvisející opatření. Proč tomu tak bylo? Nabízí se tato odpověď. Panovník mohl zemřít v důsledku vážného poranění hrudního koše, například v poušti při lovu zvěře v loveckém voze. Tuto jeho zálibu v lovu také dokazují četná zobrazení na předmětech pohřební výbavy panovníka. Bylo tomu tak? Hypotézu nenásilné smrti by potvrzovala i skutečnost zjištěná během zkoumání mumie v roce 2005. Nad levým kolenem lékaři zaznamenali nezhojenou ránu, kterou do těla mohla vniknout infekce. Toto zranění mohlo být také důsledkem pádu z loveckého vozu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama