Piramesse, "tyrkysové město"

24. října 2006 v 10:48 | Martina |  Ramesse II.
Ramesse II. vládl říši, která se táhla ze Sýrie až k núbijské Napatě. Vzhledem k rozlehlosti území a zejména neustále se rozvíjejícím obchodním stykům s ostatními zeměmi Středomoří se faraon rozhodl založit nové sídelní město poblíž hranic s Asií, ve východní deltě Nilu. Město bylo nazváno Piramesse, "Ramessův dům", a získalo také přezdívku "tyrkysové město".

Ramesse II. se snažil zachovat jednotu Egypta a zároveň reagovat na nové a nové změny situace ve Středomoří. Proto nakonec dospěl k rozhodnutí opustit dosavadní hlavní město říše, Théby. Z geopolitických důvodů hodlal zřídit nové hlavní město na soutoku tehdejších obchodních a politických proudů, jejichž centrem bylo právě Středozemí.
Tak vzniklo město Piramesse, "Ramessův dům", které nechal vystavět kolem letního sídla vybudovaného jeho dědem Ramessem I. Město se stalo jednou z největších královských rezidencí starého Egypta, neboť se rozkládalo na ploše asi 10 km2. sídlo se dělilo na 4 městské čtvrti, jež byly nazvány podle bohů - západní podle Amona, východní podle Astarty a severní podle místní bohyně Nebeši. Jižní městská část vznikla přestavbou staršího centra Sutechova kultu v Chataaně, jehož počátky jsou datovány do hyksóského období.
Východní část delty Nilu, kterou si faraon zvolil ke stavbě nového města, plývala zvěřinou a rybami, což usnadňovalo zásobování budoucí metropole. Panovník požádal svého architekta Maje, který byl zároveň význačným vojákem, aby si práce vzal na starost. Maj nechával žulu ke stavbě obelisků vozit až z dalekého Asuánu. Práce, postupující vcelku hladce, se řídily přesným urbanistickým projektem. Ramesse II. si přál, aby "jeho" město bylo to nejkrásnější a nejobdivovanější v celé říši. Během několika let se zrodilo honosné město.
Nechyběly v něm obytné domy, vily, zahrady, chrámy, správní budovy ani řemeslnické čtvrti. Důležitou součástí města byla kasárna, kde sídlili pozemní i námořní jednotky, připravené kdykoli zasáhnout v nedaleké Asii. Město i přístav byly zřízeny na spojnici dvou ramen Nilu - západního, tzv. Reových vod, a východního, tzv. vod Avaris. Nové hlavní město tak chránila vodní hradba. Přístav byl ze Středozemního moře snadno přístupný a byly v něm zbudovány rozsáhlé doky, takže do něj připlouvalo velké množství lodí.
V souladu s tradicemi, které panovník velmi ctil, byly v centru Piramesse na všech čtyřech světových stranách vystavěny důležité stavby - na jihu Ramessův palác, na východě Amonův velechrám a na severu svatyně zasvěcená bohu Ptahovi.
"Nádherné místo, jemuž se nic nevyrovná"
Písař Pabasi během svého pobytu v Piramesse vyhotovil pochvalný popis města: "Jeho Veličenstvo vystavělo své město mezi Sýrií a Egyptem. Přijel jsem do Piramesse a zapůsobilo na mě dojmem mimořádně prosperujícího města. Jde o nádherné místo, jemuž se nic nevyrovná, i když se podobá Thébám. Založil je sám Re. Život ve městě je příjemný. Úrodná pole zajišťují městu dostatek potravy po celý rok. Kanály jsou plné ryb a na březích rybníků je hojnost ptactva. Rostliny na zelenajících se loukách sahají až do výše půldruhého loktu (75 cm). Plody rohovníku chutnají po medu. Sýpky jsou plné ječmene a ovsa, jehož výše dosahuje nebes. Obyvatelé sbírají cibuli a pórek, v zahradách trhají květiny a pěstují granátová jablka, olivy a fíky. Víno z Kauenkemet je sladší nežli med. Ryby vedž z Rezidence plavou mezi lotosovými květy (…), vody Horova jezera jsou slané a voda Paheru obsahuje natron. Lodě opouštějí svá kotviště a zase se na ně vracejí."
Piramesse se stalo politickým centrem země, a Thébám tak zůstala jen náboženská role. Toto úmyslné vzdálení se od duchovní moci, která byla za vlády 18. dynastie velmi silná, dokazuje touhu Ramesse II. vládnout samostatně, aniž by se s někým musel dělit o vliv. Kromě tohoto symbolického odloučení se od církve bylo hlavní město především strážcem říše a první obrannou pevností v údolí Nilu proti případné invazi Chetitů, jejichž vliv v Malé Asii neustále rostl. Svědčí o tom i slavnostní řeč boha Ptaha k faraonovi: "Vystavěl jsi vznešené město Piramesse, abys opevnil hranice Obou zemí. Kéž na zemi prosperuje jako čtyři pilíře nebes. Kéž je postavení Tvého Veličenstva v paláci pevné."
Vír barev a vůní
Na velkém prostranství před hlavním chrámem v centru města, lemovaném šesti žulovými obelisky, se odehrávaly oslavy svátků a jubileí. Kolosální sochy vytesané ke slávě Ramesse II. byly v hojném počtu vystavěny po celém městě. Výzdoba palácových interiérů byla velmi rafinovaná. Na zdech byly malby zachycující bukolické výjevy, mozaiky na podlahách představovaly rybníky plné ryb, květinové záhony a lotosové květy. Z rozlehlých teras se otvíral výhled na velké jezero a nádherné palácové zahrady, v nichž se mísilo množství barev a vůní vydávaných růžemi, lotosovými květy, heřmánkem, mákem a liliemi. Tamaryšky, víno s těžkými hrozny, sykomory a eukalypty rostly hned vedle dum (zázvorových palem), jejichž široké zelené listy se zrcadlili ve vodách jezírek. Ze vší té krásy přecházel zrak i čich.
Okna i dveře všech domů rámovaly desky natřené zvláštní modrou barvou, díky níž si město Piramesse vysloužilo symbolickou přezdívku "tyrkysové město".
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama