Vykradači hrobek před soudem

27. listopadu 2006 v 12:39 | Martina |  Každodenní život
Po smrti posledního velkého egyptského panovníka Ramesse III. byla země faraonů vystavena nejistotě a hladu a pustošily ji občanské války. Dokonce i hroby, které do té doby byly posvátné, se staly obětí chamtivců, kteří je začali vykrádat. Co s tím dělali strážci pořádku?

"Běda těm, kdo se pokusí narušit hroby. Zemřou hladem či žízní a jejich jméno bude vymazáno z historie egyptského království." Podobná varování všem, které by lákala bohatství obsažená v hrobkách, vyrývali Egypťané do stěn hrobek velkými hieroglyfickými znaky již od dob Staré říše. Strach z bohů a posmrtného trestu však chránil posvátná místa před nenechavci jen tak dlouho, dokud nebyl faraon (a s ním i státní správa a strážci pořádku) dostatečně mocný. S vládou 20. dynastie (1188-1078 př. n. l.) v zemi začalo období úpadku. Slabost ústřední moci, nestabilita ekonomiky a prudké zvyšování životních nákladů (zvláště ceny obilí) bylo ideálním podhoubím pro šíření korupce. Rozmáhalo se vykrádání pokladů v hrobkách, často za tichého souhlasu úplatných úředníků a strážců pořádku.
Na vyloupení hrobky stačila jediná noc!
Psal se rok 1110 př. n. l., Egyptu vládl Ramesse IX. Théby sice už nebyly hlavním městem říše (v této roli je vystřídalo město Piramesse ležící v deltě), na významu však neztratily. Vždyť šlo o Amonovo město a místo královského pohřebiště. Jistý Amonpanefer, karnacký kameník, se spolu se svým kolegou Hapiurem chystal vyloupit dosud neporušené hroby na thébském pohřebišti. Měli ještě šest dalších kompliců - nosiče vody, převozníka thébského nomarchy, dva tesaře, malíře a zemědělce. Z Théb se vydali na cestu v noci. Převozník je převezl přes Nil. Na druhém břehu řeky namířili k hrobce Canefera, třetího Amonova proroka působícího za vlády Ramesse III. Hrob se nacházel v Dra Abú en-Naga. Tato severní část pohřebiště na okraji pouště byla v té době prakticky neobývaná. Oba kameníci zde pak několik dní kopali tunel, který měl všechny lupiče dovést k vytoužené kořisti. Nakonec se spiklencům podařilo dostat do hrobky. Pečlivě vynesli všechny cenné předměty. Měděnými tyčemi vypáčili vnější kamenný sarkofág, v němž ležely vnitřní sarkofágy z pozlaceného dřeva. Mumii oloupili o klenoty a pohodili ji v rohu hrobky. Po dokončení jejich zločinného díla je převozník zavezl na ostrov, který jednomu z nich patřil. Zdě nenápadně spálili všechny sarkofágy a z popela vyhrabali zbytky roztavených cenných kovů. Pak si rozdělili kořist, která představovala 36,4 gramů zlata pro každého, a vrátili se do Théb.
O čtyři roky později dostala tlupa zálusk ne ještě větší sousto. Měla jím být pyramida faraona 17. dynastie Sobekemsafa. "Vůbec se nepodobala pyramidám a hrobkám urozených pánů, které jsme obvykle vykrádali," řekl později Amonpanefer před soudem. Kořist ukrytá v této pyramidě byla vskutku bohatší. "Urozená mumie krále měla při sobě meč. Kolem krku jí viselo mnoho amuletů a zlatých šperků. Na obličeji měl panovník položenou zlatou masku. Urozená panovníkova mumie byla celá pokryta zlatem. Sarkofágy byly uvnitř i zvenčí zdobeny zlatem a stříbrem a vykládány nejrůznějšími drahokamy…" Lupiči navíc odcizili i pohřební výbavu, která se skládala ze zlatých, stříbrných a bronzových předmětů. Celá kořist vážila cca 160 debenů (14,5 kg) zlata. Na každého tedy z cenného lupu připadlo 20 debenů.
Koupili si dokonce i soudního písaře!
K Amonpaneferově smůle se o něm začalo mezi lidmi příliš mluvit a strážci pořádku se mu dostali na stopu. Úředníci ho zatkli, dali mu výprask holí jak bylo tehdy zvykem, a uvrhli ho do vězení. Tam ale vykradač nezůstal dlouho, jak později vysvětlil při procesu: "Vzal jsem si 20 debenů zlata, které byly mým podílem na lupu, a dal jsem je Chaemopetovi. Ten byl písařem přiděleným k thébskému soudu. Díky němu jsem se dostal na svobodu a vrátil jsem se ke svým komplicům, kteří mi jako odškodnění dali část svých podílů."
Osvobozený kameník spolu se svými kumpány pokračoval v loupení dlouhá léta zcela bez obav. Zaštiťoval je totiž již zmiňovaný písař a také několik strážců pořádku, kteří za své zavřené oči byli náležitě honorováni. Nakonec se ale všechno provalilo. Tato banda nebyla jediná, která řádila na thébských pohřebištích. Správce východní části Théb Paser si vezírovi postěžoval na laxnost a pasivitu Pauera a jeho medžaů - núbijských pomocníků egyptských strážců pořádku. Pauer byl správcem cher, tedy Paserovým protějškem na západním břehu Nilu. Právě on měl na starost ochranu a ostrahu pohřebiště. Nakonec musel zahájit šetření v severní části pohřebiště. Mezi oběma muži vypukl opravdový boj o vliv, při němž se oba snažili co nejvíce očernit svého protivníka. Mezi soupeři panovala zatvrzelá nenávist. Ačkoli vykrádání hrobů zřejmě dlouho kryli, po zahájení vyšetřování se jeden jako druhý div nepřetrhli horlivostí. Paser zjistil, že jeho převozník a jeden z jeho písařů byli členy Amonpaneferovy bandy, a proto se snažil na Pauera něco vytáhnout a odvést tak od sebe pozornost. Při prvním soudním přelíčení však obžalovaní popřeli svou předběžnou výpověď a vše svedli na Pasera. Vezír Jižního Egypta proces zastavil a Pasera dokonce obvinil ze lži, neboť si dovolil vyhrožovat, že celou věc přednese faraonovi.
Paser byl neúnavný, zahrnoval vezíra stále dalšími stížnostmi. Po roce se sešla nová vyšetřovací komise. 45 vykradačů hrobek bylo postaveno před soud. Při procesu byli Amonpanefer a jeho dva komplicové (zbylým pěti členům tlupy se podařilo během vyšetřování uprchnout) shledáni vinnými a následně popraveni.
Tento proces toho však mnoho nezměnil. V hrobkách se vesele rabovalo dál, zkorumpovaní úředníci v pozadí nadále tahali za nitky a bohatli a kněží okrádali vlastní církev do té míry, že za 21. dynastie musely být královské mumie ukryty do skrýší, aby už jejich věčný odpočinek nikdo nerušil.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama