Jak se vztyčovaly obelisky (2)

8. listopadu 2006 v 11:06 | Martina |  ...stavební prvky
Stačilo dvě stě dělníků

Metoda, jež je předmětem této nové teorie o vztyčování obelisků, by byla uplatnitelná bez vyvinutí příliš velkého úsilí při manipulaci. Navíc mohl být obelisk vztyčen a umístěn na podstavec s jinak těžko dosažitelnou přesností. Obelisk byl tažen po rampě z navršené zeminy dlouhé 130 metrů, jejíž sklon byl 5°. Byl umístěn na saních tažených po dřevěných válcích. Hlavní tažnou sílu pak vykonávalo závaží tvořené kameny, které byly postupně nanošeny do velkých sítí nebo do klecí zhotovených ze dřeva a lanoví.
Toto závaží se neustále pohybovalo nahoru a dolů. Rozsah pohybu mohl být ještě rozšířen tak, že se při základně podstavce obelisku vyhloubil otvor. Při nakládání obelisku pod rampou a jeho vykládání na rampě byly saně znehybněny klíny a ukotveny do dřevěné nosné struktury, která sloužila jako jakési kolejnice. V takovém případě stačila k přemístění obelisku stačila síla deseti tun, tedy přibližně stovka mužů. Takový počet mužů stačil k zajištění doplňkového tahu o síle přibližně 10 tun ( jeden muž = 10 kilopondů ). Dalších sto mužů zajišťovalo vedení saní, manipulaci s lanovím a zatěžování a odlehčování závaží.
Saně s obeliskem byly dotaženy na zděný podstavec, kde byly připevněny k otočnému čepu s velkým průměrem, který byl ukotven do zdiva. Na vrcholu nakloněné roviny pak byl monolit nastaven do předem vypočítaného bodu vychýlení z rovnováhy. Tento bod byl stanoven dle výšky obelisku a podstavce. Sestava obelisku a saní pak byla trojúhelníkovitě připevněna k dřevěnému, dokonale válcovitému otočnému čepu o velkém průměru, který byl ukotven do zděné struktury. Trojúhelníkovité upevnění působilo silný tlak, a zajišťovalo tak dobrou soudržnost jednotlivých součástí. K upevnění se používala spletená lana ( lana byla nejprve namočena a posléze usušena; jak vysychala, zkracovala se, a tak vyvíjela napětí), která se k zemi připevnila velkou silou zaraženými dřevěnými klíny. Na špici obelisku leželo další závaží, které jej drželo ve vodorovné poloze.
Opatrné zdvižení do konečné polohy
V závěrečné fázi byl již monolit částečně nad šachtou pro překlopení, vyplněnou pískem. Jednotlivé části dřevěné nosné struktury nad touto šachtou byly rozebrány a odstraněny. Pak byl ze šachty otevřením jednoho nebo více otvorů odveden písek.
Obelisk tak byl připraven k pomalému otočnému překlopení na podstavec. Tento pohyb se v podstatě obešel bez vnějších zásahů. Celý úkon proběhl bez nárazů a většího rizika. Posuvný dřevěný díl při základně zděného podstavce umožňoval dočasně překlápění zastavit a očistit plochy podstavce předtím, než bude obelisk definitivně postaven na své místo. Nakonec bylo ještě třeba zbořit rampu a pomocnou zděnou strukturu, očistit a otesat podstavec a poté se již obelisk z růžové asuánské žuly zaskvěl v celé své kráse před chrámem. Takovým způsobem se pravděpodobně vztyčovaly obelisky, které zdobily chrámová průčelí v Karnaku a Luxoru, či vlastní prostory chrámů, např. Reův chrám v Héliopoli. Starověké nápisy a reliéfy nás informují především o přepravě monumentálních "kamenných jehel" z lomů na místa vztyčení. Nejznámější vyobrazení je na stěnách zádušního chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí. Uvádí se tam, že obelisk byl vytesán, dopraven z Asuánu do Théb a vztyčen za pouhých 7 měsíců.
předchozí:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama