Poslední soud

17. listopadu 2006 v 21:38 | Martina |  ...nezařazeno...
Cesta do soudní síně byla nebezpečná a složitá. Naštěstí měli Egypťané návody, jak vše úspěšně splnit. Vše bylo napsáno v Knihách mrtvých, bran a podzemních jeskyní. Když vše úspěšně zvládl tak bůh Hor provede jeho ba branou z plamenů a kober do soudní síně "Obou pravd". V této síni seděl na trůnu sám bůh Usir, vedle něho Eset a Nebthet, před ním byl shromážděn tribunál složený ze čtyřiceti dvou paviánů (každý představoval jeden kraj); v případě význačných osobností se dostavil také sám bůh Re a zaujal místo nejvyššího soudce. Uprostřed síně byla váha, která vážila srdce zemřelého. U vah stál z jedné strany bůh moudrosti a písma Thovt; z druhé strany u nich seděla obluda Amemait s tělem hyeny a hrocha, lví hřívou a krokodýlí hlavou. Váhy obsluhoval Anup ochránce zemřelých. Poté co se vložilo srdce na levou část a pero bohyně Maat na pravou část vah začal soud. Bohové pokládali nebožtíkovi otázky, který na ně odpovídal. Objektivně správný rozsudek však zabezpečovali váhy, jejichž misky se při lživé odpovědi vychýlily tak, že srdce (svědomí) zemřelého se ukázalo lehčím než pravda. Každý z přísedících bohů dal jednu otázku, na kterou znal mrtvý díky kněžím už předem odpověď. Dosažené body zaznamenával bůh Thovt; po celkovém zhodnocení vynesl Usir (nebo dokonce sám Re) rozsudek. Jestliže byl kladný, mohl vstoupit zemřelý do jeho říše; v záporném Amemait pozřela srdce dotyčného a ten byl již navždy mrtev.

Seznam otázek a odpovědí na posledním soudu je pozoruhodným dokladem pravidel jak žít tzv. morálním kodexem. Odpovědi musely znít negativně, neboť souzený byl zásadně považován za vinného. "Nedopustil jsem se zlého vůči lidem, netrýznil jsem zvířata, nedorazil jsem dobytče určené k oběti, nedopustil jsem se špatnosti na posvátném místě, nevypátral jsem co má zůstat tajné, nerouhal jsem se bohům, nedopustil jsem násilí na chudém, nepomluvil jsem sluhu u jeho pána, nikoho jsem nenechal hladovět, nikoho jsem nedovedl k pláči, nikoho jsem nezabil, nikoho jsem nedal zabít, neznásilnil jsem chlapce, nesouložil jsem nedovoleně, nezměnil jsem míru na obilí, nevzal jsem mléko od úst dítěte, nezadržoval jsem závlahovou vodu, jenž měla téci na cizí pole, neuhasil jsem obětní oheň, neodvedl jsem dobytek z pole bohů.... To vše měl mrtvý říci dvakrát: jednou jako souvislý recitál, podruhé jako odpověď na otázku každého soudce. V obou případech měl pak na konci čtyřikrát zvolat: "Jsem čistý!"
Jestliže to v síni Obou pravd dopadlo dobře okřídlené ba a ka se spojily a vytvořili ach (ducha), který se může objevit v Usirově říši. Ach se také může vrátit do světa živých a užívat radosti. Nejprve byl mrtvý představen Usirovi, a ten mu dovolil žít ve své říši. Avšak jak jsem již dříve předeslal, neměl ještě definitivně vyhráno. V podsvětí se sice žilo lépe, obilí bylo větší, ale také lvi a krokodýli byli větší a dravější. Mohl zde ztratit hlavu (pokud se nešťastně připletl na popraviště), proto měl ve své hrobce náhradní hlavu z vápence. Mohl ztratit paměť, takže by přestala existovat jeho individualita; pro tento případ měl sebou náhradní orgán paměti, kamenné srdce v podobě skaraba. Pokud ovšem zde zemřel (nešťastnou náhodou), pak jeho smrt byla konečná a měla za následek jeho naprosté nebytí.
 


Aktuální články

Reklama