Dromos, alej sfing

10. prosince 2006 v 11:54 | Martina |  ...stavební prvky
Ke zvýraznění procesních cest vedoucích ke chrámům stavěli staří Egypťané řady soch, které po obou stranách lemovaly cestu, po níž musel jít každý, kdo chtěl navštívit bohy. Řekové dali těmto alejím sfing název "dromos".

V řečtině znamenalo slovo dromos krytý prostor, chodbu nebo vestibul do chrámu. Ve starém Egyptě však označovalo něco trochu jiného. Jednalo se o procesní cestu často lemovanou sfingami, která vedla ke chrámu nebo spojovala dvě svatyně.
Velké sfingy (např. sfingy A21 a A23 uchovávané v muzeu v Louvru) stávaly po dvojicích při vchodech do chrámu. Jejich skromnější sestřičky pak byly po desítkách uspořádány do dlouhých řad před budovou. Lemovaly procesní aleje, které vedly od mol, na nichž přistávaly božské bárky, ke svatyním. Nejčastějším typem byly ležící sfingy s předními tlapami nataženými vpřed a ocasem svinutým vedle zadních tlap. Pokud by měly lidskou hlavu, byla na ní obvykle nasazená pokrývka hlavy nemes, červená nebo bílá koruna pšent, mohly ale mít i hlavu některého posvátného zvířete. Jejich úlohou bylo střežit a chránit božstvo, jež sídlilo v příslušném chrámu.
Skvělé kulisy
Roku 1850 nalezl archeolog Auguste Mariette jednu ze dvou velkých soch, jež jsou dnes uloženy v muzeu v Louvru. Zároveň s ní se mu podařilo vyprostit z písku alej sfing vedoucí k velkému pohřebišti býků Apidů v Sakkaře, a objevit tak jedno z nejúžasnějších míst starého Egypta - Serapeum. Postupoval přitom podle jedné pasáže ve spise řeckého zeměpisce 1. století př. n. l. Strabóna: "Serapeum je vystavěno na místě, kam natolik útočí písek, až zde vítr vytvořil opravdové duny. Při naší návštěvě již byly sfingy zasypány pískem, některé do půli těla, jiné až po hlavu." 1. listopadu 1850 začal Mariette, s pomocí třiceti dělníků, odkrývat cestu dlouhou více než 200 metrů. Postupně vyprostil z písku 141 sfing a odhalil také mnoho hrobek ze Staré říše, především z 5. dynastie. V jedné z nich nalezl sochu Sedícího písaře, jedno z nejcennějších děl egyptských sbírek muzea v Louvru. Tento dromos byl bezesporu zhotoven na rozkaz Nachtnebefa, jednoho z posledních faraonů egyptského původu. Je to důkaz, že i v Pozdní době byl dromos stále využíván jako prostředek k vytvoření velkolepých kulis při příchodu do chrámu a že sfinga nadále zůstávala důležitou postavou náboženské a královské ikonografie.
Obrazy faraonů
Sfingy v alejích byly stejně jako jejich kolosální sourozenci možným prostředkem k zachycení faraónovy podoby. V obličejích těchto hybridních stvoření badatelé rozpoznali charakteristické rysy některých panovníků, což jim zároveň umožnilo určit totožnost "pánů" sfing a dobu jejich zhotovení.
Počínaje Novou říší se do obličejů sfing začaly vtiskávat rovněž rysy královen. Jinak se od svého mužského vzoru příliš nelišily, jak dokládají velmi pěkné příklady sfing s rysy Hatšepsut, slavné královny-faraona z 18. dynastie. Jen obličeje sfing, zachycené s velkou jemností, připomínají, že předlohou stála žena.
Podoba faraona se odrážela v rysech všech sfing lemujících po obou stranách alej do chrámu, jako by tak několikanásobně zachycený panovník mohl svatyně lépe střežit. Král se tak ztotožňoval s dvojitou sfingou (nebo dvojitým lvem), strážcem obou horizontů. Toto zvíře, s pohledem pronikavým ve dne i v noci, které žilo na okrajích pouště, kde slunce každý den vycházelo a zapadalo, totiž v podobě dvou šelem představujících hory Východu a Západu symbolizovalo horizont a obávaného ochránce Slunce. Někdy fantaskní zvířata ztělesňovala přímo boha chrámu, který tak hájil svůj vlastní příbytek. Dnešní návštěvníky chrámu v Karnaku stejně jako kdysi Thébany vítají u vchodu lvi s beraní hlavou; toto zvíře totiž symbolizovalo boha Amona, jenž byl v chrámu uctíván.
Ve Wádí es-Sebúa v Núbii stojí malý chrám vystavěný za vlády Ramesse II., zdobený sfingami se sokolí hlavou a korunou pšent, z níž se tyčí ureus. Chrám byl zasvěcen dvěma bohům - Amon-Reovi a Re-Harmachetovi. Jestliže sfingy neměly lidskou podobu, ale byly spojením dvou zvířat, byl faraonů portrét obvykle umístěn alespoň mezi jejich předními tlapami. Zmenšený stojící panovník míval ruce zkřížené na prsou a držel v nich královské insignie. Pod ochranou hybridního zvířete se podílel na střežení okolí chrámu.

Tajemný dromos!
Procesní alej v Karnaku, která vedla od desátého pylonu Amonova chrámu k jižněji umístěnému Mutině okrsku, byla lemována přibližně šestašedesáti dvojicemi sfing, na jejichž podstavcích byla uvedena jména různých panovníků - Hrihora, Sethiho II., Haremheba či Tutanchamona. Tyto sfingy jsou dnes bez hlavy, podle bádání egyptologů ale zřejmě původně nesly hlavy beraní. Mezi jejich tlapami byly navíc pravděpodobně rozloženy sošky Tutanchamona, jež byly nalezeny nedaleko odtud. Zdá se ovšem, že se tyto sfingy staly "beraními" teprve po radikální úpravě. Původně měly patrně lidskou, která byla odříznuta a hruď sfingy byla upravena tak, aby bylo možné na ni umístit podoby králů. Koho tedy ale sfingy původně představovaly? Vědci důkladně prostudovali anatomii a styl těchto soch a došli k závěru, že se podobají sochám zhotovovaným za vlády Amenhotepa IV. - Achnatona, Nefertiti a Tutanchamona. Změny na sfingách proběhly právě za vlády Tutanchamona, a lze tedy předpokládat, že sfingy měly původně podobu Amenhotepa IV. a jeho manželky Nefertiti. Tuto domněnku podporuje i fakt, že sfingy v Karnaku lze rozdělit do dvou skupin - jedny měly na hlavě pokrývku hlavy nemes, druhé třídílnou pokrývku hlavy nošenou královnami a bohyněmi.
 


Aktuální články

Reklama