Abú Simbel, chrám Ramessovy slávy (1)

20. ledna 2007 v 23:44 | Martina |  ...chrámy
Celá tisíciletí byla pod příkrovem rozpáleného pouštního písku skryta jedinečná a podivuhodná stavba - skalní chrámy v Abú Simbelu (Horní Egypt). Vstup do Velkého chrámu zdobí kolosální sochy s podobou Ramesse II. vytesané do skalního masivu mezi údolím Nilu a rozlehlou pouští. Tato veledíla fascinovala a fascinují archeology, kreslíře i malíře.

Ramesse II., největší faraon starověkého Egypta, vládl v údolí Nilu téměř sedmdesát let. Král byl zároveň válečníkem i šiřitelem kultury. V zemi po něm zůstala řada velkolepých památek. Jeho mistrovským dílem je bezpochyby Abú Simbel, o jehož pojetí pravděpodobně rozhodl již v prvních letech své vlády.
Skalní chrámy v Abú Simbelu leží nedaleko súdánských hranic na jižním okraji Násirova jezera. V roce 1960 začaly práce na jejich přemístění, aby nebyly zaplaveny zmíněným jezerem vzniklým o vybudování Asuánské přehrady. Velký chrám zasvěcený Ramessovi II. a Malý chrám zasvěcený jeho manželce královně Nefertari jsou jedním z nejúžasnějších děl faraonské architektury.
Na rozdíl od klasického vršení kamenných kvádrů zde byly chrámy vytesány přímo do skály. Egypťané nejprve vykopali do skály dva hluboké otvory, v nichž byly zřízeny svatyně. Do vnější strany skály potom vytesali průčelí, které se skládá z nehybných kamenných soch Ramesse II., jeho manželky Nefertari a dalších členů královské rodiny. Postupně vnitřní prostory zvětšovali, z ponechaných sloupů rostlé skály vytesávali pilíře s vevázanými usiroformními sochami panovníka. Do vyhlazených stěn pilířových síní byly vytesány reliéfy, které zdůrazňovaly panovníkovi zásluhy. Byla zde jedna ze scén popisující jeho vítězství nad Chetity u Kadeše. Na jiných místech panovník uctívá božstva Egypta a přináší jim obětiny. Snad již od počátku stavby byla plánována přesná astronomická orientace chrámů, která umožnila jev, kdy v den jarní a podzimní rovnodennosti sluneční paprsky osvítí nejzazší místnost chrámu a dotknou se soch bohů a samotného Ramesse. Ramesse tak trochu bohy obelhal, neboť sluneční paprsky spočinou na jeho soše o trochu déle než na ostatních, jakoby tím naznačovaly, že právě Ramesse je ze všech bohů největší a nejvíce hoden poct.
Podle legendy se o existenci Abú Simbelu údajně nesměli dozvědět žádní cizinci. Proto o obou chrámech dlouho věděli jen místní obyvatelé. Na počátku 19. století byl monumentální komplex téměř celý pohřben pod pouštním pískem. Vyčnívaly z něj jen hlavy kolosálních, dvacet metrů vysokých soch zpodobňujících Ramesse II.
Znovuobjevení Abú Simbelu patří mezi největší události moderní egyptologie. Prošly tudy všechny význačné osobnosti, které kdy v Egyptě prováděly výzkum.
Do vzdálené Núbie, která ještě dlouho zůstávala synonymem nejrůznějších nebezpečí, bylo vypraveno několik expedic. Roku 1815 zkoumal Angličan Bankes chrám zasvěcený Nefertari, do Velkého chrámu se ale kvůli písku nedostal. Bývalý francouzský konzul Drovetti se bezúspěšně snažil přesvědčit místní obyvatele, aby mu pomohli chrám z písku vyprostit. Více štěstí měl měl ještě téhož roku britský konzul Henry Salt. Financoval expedici, jejíž vedení svěřil slavnému italskému dobrodruhovi Giovannimu Battistovi Belzonimu. V září 1815 přistál muž přezdívaný jako "padovský titán" nedaleko chrámů v Abú Simbelu. Zklamaně konstatoval, že toho, kdo by chtěl proniknout do Velkého chrámu, rozhodně nečeká jednoduchý úkol.
Belzoni však nepatřil mezi lidi, kteří se snadno vzdávají. O rok později se na místo vrátil a přesvědčil feláhy, aby mu pomohli s odhrabáním písku od vchodu, kterým by se dostal do nitra chrámu. Tři týdny trvalo, než se konečně Belzonimu podařilo proniknout do spea (skalního chrámu) zasvěceného Ramessovi II. "Úplně jsme zkoprněli úžasem. Uvědomili jsme si, že stojíme v jedné z nejnádhernějších svatyní, vyzdobené reliéfy, malbami a překrásnými kolosálními sochami", napsal Belzoni Saltovi. Písek tento architektonický div po dlouhou dobu chránil před poškozením. Ve světle pochodní obkresloval Belzoni, někdy lépe, někdy hůře, úžasné reliéfy. Přesnější zachycení podoby chrámu v Abú Simbelu provedl teprve o 12 let později Champollion.
"Musíme pracovat nazí!"
12. ledna 1829 napsal rozluštitel hieroglyfů své rodině do Figeaku ve francouzském departmentu Lot: "Třetího večer začaly naše práce na Abú Simbelu. Chystali jsme se prozkoumat Velký chrám, dosud neobjevený. Píši schválně neobjevený, neboť i těch pár nákresů vnitřních reliéfů, které Belzoni a Gau publikovali, jsou na hony vzdálené skutečnosti. Nedokázali správně zachytit tvary ani barvy."
Champollion a jeho spolupracovníci se rozhodli věrně překreslit malby a reliéfy chrámu. "Až se lidé dozví, že vedro, které v tomto zatím podzemním chrámu (neboť téměř celé průčelí je zasypáno pískem) panuje, je srovnatelné s horkou tureckou lázní, až se dozví, že musíme pracovat téměř nazí, že po těle neustále stékají čůrky potu, který štípá do očí (...), určitě vyjádří obdiv našim odvážným mladíkům, již v této výhni tráví tři až čtyři hodiny denně a vycházejí z něj teprve na pokraji vyčerpání, teprve tehdy, když už se neudrží na nohou."
pokračování:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama