Cesta kolem světa za obelisky

12. ledna 2007 v 19:23 | Martina |  ...jiné památky; ostatní
  • obrázky obelisků najdete v této galerii
Egypt se stal více než jakákoli jiná země, která se může pyšnit stopami po starověké civilizaci, obětí rozsáhlého plenění. Mezi "snadno" přepravitelnými památkami byly zvlášť lákavým soustem obelisky. Tyto kamenné jehly vytesané před více než 3000 let z kamene v hornoegyptských lomech se dnes nacházejí ve všech koutech světa.

Obelisky, které podle římského spisovatele Plinia Staršího Egypťané považovali za hmotné zobrazení paprsků slunečního boha Rea, vždy přitahovaly lidskou fantazii. Již babylonští králové si tyto monolity vozili jako válečnou kořist.
Do Itálie je přiváželi Římané na důkaz své nadvlády nad údolím Nilu. Mnohem později cestoval jeden obelisk až do Paříže. Další byly přepraveny do Londýna či New Yorku...
Řím, město třinácti obelisků
Pro římské dobyvatele v podstatě již mrtvého Egypta symbolizoval obelisk civilizaci, k níž pociťovali úctu a zároveň měli nadřazený přístup vítěze. Úctu k egyptskému náboženství, neboť mnoho římských císařů zapisovalo své egyptské jméno do kartuší na stěny chrámů a jiných staveb; nadřazený pocit v tom smyslu, že Egypt považovali za obilnici Římské říše. Bylo tehdy vcelku logické, že se obelisky jako architektonické symboly země faraonů začaly stěhovat do hlavního města starověkého světa. Navíc římští císaři prostřednictvím těchto symbolů prokazovali svou božskou podstatu, a přivlastňovali si tak zlomky ztracené aury faraonů.
Antický Řím nebyl jediným plenitelem údolí Nilu. Mnoho "kamenných jehel" se poráželo a odváželo do italského hlavního města i v období renesance. Dnes se tedy na různých místech Věčného města tyčí hned třináct obelisků. Obelisk uprostřed náměstí sv. Jana v Luteránu, který byl zcizen v chrámu boha Rea v héliopoli roku 1588, je vysoký 33,5 metru a byl vytesán kolem roku 1450 př. n. l. Patří mezi ty nejpůsobivější hned po 37-metrovém obelisku Thutmose III., který naštěstí v Egyptě zůstal.
Ani slavné náměstí sv. Petra nepřišlo zkrátka. Můžeme na něm obdivovat 25 metrů vysokou monolitickou "kamennou jehlu", která rovněž pochází z Héliopole a byla odsud odvezena roku 1586. Obelisk na Piazza del Popolo měří 23 metrů.
Cesta kolem světa
Řím není jediným hlavním městem, na jehož území se obelisky nacházejí. Angličané a Francouzi byli velkými soupeři v systematickém rabování, k němuž v Egyptě docházelo v 1. polovině 19. století. Paříž obdržela darem od egyptského místokrále Muhammada Aliho jeden z proslulých luxorských obelisků, který vážil 250 tun a byl vysoký 23 metrů. Cesta obelisku plná zvratů vyvrcholila jeho vztyčením roku 1826 na místě sochy Ludvíka XV. na náměstí Svornosti. V nedávné době nechaly francouzské úřady vrátit obelisku jeho původní vzhled. Na vrcholek usadili pozlacený pyramidion, takže obelisk dnes vypadá tak jako v době faraonů.
14-metrový obelisk zdobí i město Arles. Přivezli jej sem Římané, když se provinční městečko stalo hlavním městem Galie.
Angličané byli sice velkými fanoušky egyptologie, s obelisky si ale dali trochu načas. Slavnou "Kleopatřinu jehlu" zhotovenou kolem roku 1500 př. n. l. A vysokou 21 metrů, kterou dnes můžeme obdivovat na nábřeží Temže, vztyčili teprve roku 1878. V tureckém Istanbulu zase stojí obelisk, který roku 390 n. l. Zkonfiskoval byzantský císař Theodosius. Dokonce i Američané toužili po svém obelisku. Roku 1880 tedy byla vztyčena 21-metrová kamenná jehla uprostřed newyorského Central Parku.
A co Egypt?
I přes velké ztráty v Egyptě ještě několik obelisků zůstalo. Ve slunečním městě Héliopoli, náboženské metropoli starověkého Egypta, se nachází 21 metrů vysoký obelisk z období Střední říše. V prostoru chrámu zasvěcenému slunečnímu kultu však byly nalezeny mnohé fragmenty dalších obelisků, z nichž některé nesly královskou titulaturu a jméno panovníka, který jej nechal na počest Rea vztyčit. Nejstarší doložený obelisk tak je datován do období vlády panovníka Tetiho (zakladatel 6. dynastie; 2360-2180 př. n. l.). Ve starobylém posvátném chrámu boha Amona v Karnaku se jako zázrakem dochovalo hned několik obelisků, včetně dvou monolitů (29 m), jednoho ležícího a jednoho stojícího. Z červené asuánské žuly je nechala vytesat královna Hatšepsut. Obelisky nesoucí jméno této královny nechal Thutmose III. Krátce po její smrti obestavět do výšky 5 metrů dodatečnou zdí, jež měla zamezit přístup k podstavci a spodní části, a královská titulatura v horní polovině byla přetesána. Další úpravy nápisu provedl Amenhotep IV., známý posléze jako Achnaton. Obelisky tak tvoří stavební "kroniku" proměn karnackého chrámu.
V Luxoru stojí před pylonem Ramesse II. Obelisk, který byl dvojníkem pařížského obelisku. Francie se teprve v roce 1980 vzdala nároků na tuto 25-metrovou památku, kterou jí daroval v 19. století opět Muhammad Ali.
I ty anonymnější, menší a méně viditelné obelisky jsou dokladem zručnosti umělců a řemeslníků, kteří ve starověku vztyčovali k nebesům kamenné jehly se zlatou špičkou jako symbol všemocného slunce.

Newyorský obelisk v ohrožení
Obelisk, který dnes stojí v centru New Yorku, opustil Egypt v období, kdy byla právní ochrana starobylých pokladů země teprve v plenkách. Velké množství bezohledných dobrodruhů a archeologů, kteří chtěli spíše obohatit svá muzea než objevovat egyptskou civilizaci, tak uloupilo neocenitelné poklady z třítisíciletého kulturního dědictví. Na nexyorském obelisku, vztyčeném roku 1880, se bohužel podepsal čas. Hrozí, že se kamenná jehla z červené žuly s hieroglyfickým nápisem z období vlády faraona 18. dynastie Thutmose III. rozpadne, a tak pohřbí kus dějin. Podnebí a znečištěné ovzduší "Velkého jablka" rozhodně tři tisíce let starému veteránovi neprospívá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama