Historie průzkumu Théb (1.)

13. února 2007 v 10:39 | Martina |  Údolí králů - hrobky a zádušní chrámy západních Théb
Za ptolemaiovského období byly Théby častým centrem odporu proti řeckým a římským vládcům Egypta. K bitvám zde došlo v letech 200, 130, 88-85 a 30 př. n. l., později se strhly další mezi vojsky Alexandrie a Théb. Théby tyto půtky nikdy nevyhrály nijak výrazně, podařilo se jim zachovat si po většinu postdynastického období určitou míru autonomie. Podobné revolty pokračovaly i během římské nadvlády a dochované záznamy naznačují, že v bitvách bylo zničeno mnoho významných staveb.

Na konci 2. století n. l. bylo křesťanství v Egyptě již převažujícím náboženstvím a v letech 451 - 1065 n. l., kdy Egypt stihl velký hladomor, jenž decimoval jeho obyvatelstvo, byly mnohé thébské hrobky proměněny na kláštery a kostely, zatímco sochy pohanských bohů a scény z jejich života byly poničeny odstraněním jejich obličejů. To byl začátek znesvěcování dynastických památek v Thébách, které bohužel pokračuje až dodnes.
  • Roku 390 převezl císař Konstantin dva obelisky z Théb do Alexandrie a později do Velkého cirku v Římě a v Istanbulu - jednalo se o první případy odvozu thébských památek do zahraničí.
  • Později následovaly mnohé další, i když ne bezprostředně: teprve po více než 1000 letech od skončení koptského období se Théby dostaly do dramatické politické a ekonomické situace.
  • Až do 18. století se v žádném textu neobjevuje o tomto městě jediná zmínka, zapadly dokonce i zprávy o jeho přesné poloze.
Prvním moderním Evropanem, který "znovuobjevil" Théby, byl jezuitský kněz Claude Sicard, který přijel do Egypta v roce 1726 a poznal, že památky, na něž hledí, jsou pozůstatky onoho bájného města. Dřívější návštěvníci Horního Egypta nesprávně pokládali za Théby Memfidu, Antinopoli a některá další místa, ale skutečné legendární město nepoznali. Jakmile však bylo znovu bezpečně identifikováno, stalo se základním zdrojem antických památek pro evropský trh.
Jedním z prvních návštěvníků, který kresbami zaznamenal to, co v Thébách viděl, byl dánský malíř a technik Frederik Ludwig Norden (1708-1742). Norden nakreslil Ramesseum a vytvořil též první náčrtek reliéfu chrámu, třebaže nesprávný. O scéně zachycující Ramesse II. jak sedí pod perseou, zatímco bohové píší na listy tohoto stromu jeho jméno, Norden napsal: "Je to odkaz na první hřích Adama a Evy."
Mezi prvními návštěvníky byl i Richard Pococke (1704-1765), jenž vytvořil první mapu Údolí králů a zakreslil plány devíti hrobek. Vytvořil také plán Ramessea a ptolemaiovského chrámu v Dér el-Medíně. James Bruce (1730-1794), objevitel hrobky Ramesse III. v Údolí králů, později nazývané "Bruceova hrobka", zase velmi přesně popsal způsob, jakým byla provedena reliéfní výzdoba chrámu v Medínit Habu.
Jeden z prvních nejvýznamnějších pokusů o zaznamenání thébských památek vzešel z Napoleonovy touhy dozvědět se co nejvíce o zemi, již se pokoušel ovládnout. Jeho armáda byla v letech 1799-1801 v Egyptě doprovázena více než 130 odborníky ze všech oblastí vědy a umění, kteří měli za úkol zaznamenat vše od moderních oděvů přes přírodu až po starověké monumenty. Výsledky studia byly uveřejněny v letech 1809-1828 pod názvem Description de l' Egypte. Dva z celkem 19 svazků obrazových tabulí byly věnovány starověkým památkám Théb a poskytly Evropanům první (převážně) pravdivé popisy těchto staveb. Dva ze členů této vědecké jednotky, Prosper Jollois a Edouard de Villiers, zhotovili pozoruhodně přesnou mapu Údolí králů i plány několika jeho hrobek a četných thébských pamětihodností.
Jedním z prvních úspěšných cestovatelů byl Giovanni Battista Belzoni (1778-1823), který do Egypta přicestoval proto, aby tam vládě prodal zařízení na čerpání vody. To se mu sice nepodařilo, ale rychle se ujal dopravy památek z thébských nalezišť do Evropy. Takto popisuje pátrání po starožitnostech v soukromých hrobkách v el-Kurně: "Byl jsem obklopen těly, hromadami mumií na všech stranách … temnota stěny, slabé záblesky světla ze svící a pochodní při nedostatku vzduchu, všechny ty předměty, které jsou kolem mě, jako by spolu rozmlouvaly a Arabové se svícemi a pochodněmi v rukou, nazí a pokrytí prachem, sami jako živé mumie, to vše vytvářelo scénu, již nelze popsat."
Během své práce v Thébách objevil Belzoni hrobky Montuherchepšefa, Ramesse I., Aje a především Sethiho I. Výstava uspořádaná v Londýně v roce 1821, na níž Belzoni předvedl výzdobu hrobky Sethiho I., byla nesmírně populární, vyvolala obrovský všeobecný zájem o starověké Théby a přiměla četné cestovatele, aby se vydali do Egypta.
John Gardner Wilkinson (1797-1875), který působil v Thébách v roce 1824 a poté znovu v letech 1827-1828, vytvořil kopie scén a nápisů na stěnách soukromých hrobek, které nakonec přispěly k vytvoření nesmírně úspěšné studie o životě ve starověkém Egyptě - The Manners and Customs of the Ancient Egyptians (Způsoby a zvyky starověkých Egypťanů), mistrovské etnografické práce o životě v dynastickém Egyptě. Wilkinson rovněž prozkoumal již známé hrobky v Údolí králů, očísloval 20 tehdy viditelných hrobů a zavedl číselný systém, který je platný dodnes.
pokračování:
 


Aktuální články

Reklama