Údolí králů - hrobky a zádušní chrámy západních Théb

14. února 2007 v 13:58 | Martina |  Údolí králů - hrobky a zádušní chrámy západních Théb
Žádná jiná dávná civilizace nedokázala vzbudit tak nadšený a trvalý zájem jako starověký Egypt. Z mnoha jeho archeologických lokalit se pak největší pozornosti těší právě Théby, a to díky svým nádherným památkám, bohaté historii, legendárním faraonům, mumiím a fascinujícím příběhům, spojeným s jejich odkrýváním. Město bylo obýváno nepřetržitě po tisíce let, ale největší počet památek, které dodnes obdivujeme, pochází ze zhruba pětisetletého období Nové říše. Královské hrobky v Údolí králů, chrámy rozlehlejší než jakékoli jiné náboženské stavby světa, sochy, z nichž každá váží tisíce tun. Žádná další kultura, žádné archeologické naleziště nenabízí tak vynikající a neocenitelné památky, neposkytuje tak cenné informace, umožňující nahlédnout do srdcí a myslí lidí, od jejichž doby nás v čase dělí 150 generací.

Théby: ideál města
Théby jsou jedním z největších, nejbohatších a nejznámějších archeologických nalezišť světa. Leží 90 km od Káhiry, na březích řeky Nil. Na východním břehu, pod základy moderního Luxoru, se nacházejí zbytky starověkého města, které bylo v době mezi roky 15000 a 1000 př. n. l. jedním z nejnádhernějších v Egyptě a čítalo okolo 50000 obyvatel. Dokonce už v období Staré říše, o 4 staletí dříve, získaly Théby pověst jednoho z největších měst tehdejšího světa. V jeho zdech vybudovali Egypťané obrovské chrámové komplexy Karnak a Luxor, dva z největších náboženských souborů, které kdy na zemi vznikly, a sídla nesmírně bohatého a mocného kněžstva. Na západním břehu se rozkládala obrovská nekropole, zabírala asi 10 km2, v níž archeologové objevili tisíce hrobů, desítky chrámů a nekonečné množství domů, vesnic, svatyní, klášterů a dílen.
Théby bohužel ležely příliš daleko na jihu na to, aby mohly nadlouho ovládat zemi, jež byla narůstající měrou ekonomicky i politicky svázána se západní Asií. Vybudování města Piramesse v nilské deltě mělo vyřešit problém mezinárodních styků; toto město se stalo významným diplomatickým a vojenským střediskem Egypta. Město Memfis (Mennofer), ležící ve špičce nilské delty, sloužilo jako sídlo vnitrostátního úřednictva. Navzdory svému nevýhodnému postavení však Théby prosperovaly a těšily se značné úctě, zčásti díky náboženskému, politickému a ekonomickému vlivu Amona, předního thébského boha.
Amon, který byl uznávám jako osvoboditel Egypta od nepřátel i tvůrce jeho nesmírného bohatství a bezkonkurenční moci v rámci starověkého světa a jenž stvořil Théby jako "královnu měst", splynul s héliopolským slunečním bohem Amenreem, a stal se tak "králem bohů", hlavou egyptského pantheonu. Amonovy thébské chrámy, jejich obrovské pozemky a nesmírné zástupy kněží, které v nich působily, zajistily Thébám postavení nejvýznamnějšího náboženského centra.
Théby zůstaly v povědomí lidí jako egyptské hlavní město ještě dlouho poté, co se vládní úřady přesunuly na jiné místo. Tento stav přetrval až do Pozdního období. Jak však upadalo bohatství a moc Egypta, dělo se totéž s Thébami. Existují rovněž odkazy na Théby pocházející z Pozdního období a z řeckého i římského období.
Původ názvu
Jméno Théby dali místu první řečtí cestovatelé. Někteří historikové tvrdí, že Řekové špatně porozuměli místnímu názvu oblasti kolem Medínit Habu, Džeme; jiní mají zato, že pojmenování pochází ze slova Tape nebo tp, které znamená ve staré egyptštině "hlava". V Bibli nesou Théby název No pocházející ze staroegyptského slova niw, jež znamená "město". Egypťané je také nazývají Vaset, což je jméno provincie, v níž Théby ležely, nebo niwt 'Imn, "město Amonovo", což Řekové doslova překládali jako Diospolis, "město Diovo" (tento bůh byl srovnáván s Amonem). Egypťané měli pro Théby mnoho přívlastků: Město vítězné; Město Pána věčnosti; Paní chrámů; Paní moci a další. Novější jméno pro Théby, Luxor, je odvozováno z arabského Al Uqsur, které lze zase naopak odvodit z latinského slova castra, což znamená "vojenské ležení".
Verše
Staří Egypťané dokázali o vlastnostech své krajiny hovořit velmi výmluvně:
"Co říkají každý den ve svém srdci ti, kteří jsou vzdáleni Thébám?
Ti, kteří tráví dny pohledem na jejich jméno.
Kéž bychom je měli, říkají -
chléb je tam chutnější než koláče z husího sádla,
voda je sladší než med, člověk ji pije do opití.
Ó, právě tak se žije v Thébách."
 


Aktuální články

Reklama