Velký svátek opet

24. února 2007 v 23:36 | Martina |  Každodenní život
Velký Amonův svátek by svátkem všeho lidu. Probíhal uprostřed léta v druhém měsíci záplav, trval 24 dní a vyvolával skutečné jásání davů. Socha Amona při něm s neuvěřitelnou pompou putovala po Nilu z chrámu v Karnaku do chrámu v Luxoru.

Na prostranství před chrámem v Karnaku se tísní obrovský dav. Pro osvěžení účastníků prodávají pouliční obchodníci ovoce (melouny, granátová jablka a fíky dovezené z berberských zemí). Tento slavnostní letní den je totiž velmi horký. Hladina Nilu je nyní nejvýše, takže lodě mohou po posvátné řece snadno plout. V tomto období jsou rolníci bez práce, neboť jejich pole jsou zaplavena.

Faraon přichází, davy umlkají
Křídla těžkých dveří se otvírají. Nastává působivé ticho. Faraon kráčí v čele průvodu, následován božskou bárkou, na níž spočívá svatostánek se sochou všemocného Amona, kterou nikdo nesmí spatřit. V přístavu při chrámu dostupuje napětí vrcholu. Amonova loď čeká na svého vzácného pasažéra. Tato loď nazývána Veser-hat, "(Amon) Mocné přídě", měla z Karnaku do tři kilometry vzdáleného Luxoru převézt přenosné bárky Amona, Mut (jeho manželky) a Chonsua (jejich syna). Amonova bárka byla ze všech největší a vyznačovala se dvěma beraními hlavami, jež zdobily příď a záď loďky. Bárky bohyně Mut byla ozdobena dvěma ženskými hlavami se supicí. Na Chonsuově bárce byly dvě sokolí hlavy.
Nosiči s bárkami na ramenou vstupují do aleje lemované sfingami s beraní hlavou, která je prodloužením osy chrámu v Karnaku. Před nimi kráčí hudebník hrající na tamburínu a kněží, kteří v kadidelnici pálí pryskyřici z pistácie terebintové a rozhazují před nimi písek. Podél nábřeží jsou k odplutí připraveny opravdové bárky Amona, Mut a Chonsua, každá z nich dlouhá asi 60 metrů a nádherně vyzdobená. Tyto těžké čluny nejsou samy schopny pohybu, a proto budou po kanálu vedoucím k Nilu vlečeny dalšími loděmi za mohutného povzbuzování davů. Faraon s manželkou se již usadili na palubě své lodi. Po břehu kráčí vojáci v uniformách. Celé procesí je doprovázeno zvuky chřestidel (nástrojů podobných kastanětám), sister a trumpet. Poté co božské lodě dorazí na řeku, přebírají vlečení plachetnice s vesly. Působivý průvod doprovází mnoho lodí různých velikostí a navřenu jásající davy Egypťanů.
Faraonovo znovuzrození
Toto procesí trvá několik hodin. Teprve poté celá flotila přistává u mola chrámu v Luxoru. I zde ji očekávají početné davy. Amonova loď připlouvá před boční vchod chrámu. Na nábřeží ji vítají hudebníci, tanečníci, vysocí hodnostáři a další významné osobnosti. Přenosné bárky ještě jednou přebírají nosiči, kteří s nimi vstupují do chrámových prostor. Nejprve jdou podél kaplí, jejichž oltáře jsou zaplněny obětními dary, a pak druhou bránou vstupují na velké nádvoří Ramesse II. Odtud prochází kolonádou na dvůr Amenhotepa III., v jehož zadní části nosiči složí bárky Mut a Chonsua. Amonova bárka je donesena do malé přilehlé kaple. Obřad je zakončen v Síni božského zrození, kde královna matka symbolicky pojme za muže boha Amona, aby se tak mohl znovuzrodit jeho syn faraon. Zároveň tak dojde k upevnění jeho duchovní a pozemské síly. Chrám zasvěcený Amonovi byl vystavěn v samém srdci Théb Amenhotepem III. a dokončen Ramessem II. v období 18. a 19. dynastie. Chrámy v Karnaku a Luxoru byly původně spojeny cestou lemovanou dvojí řadou sfing.
Obelisky vážící 250 tun
Hlavní vchod je tvořen pylonem, mohutnou budovou připomínající pevnost, jež byla střežena sochami faraona a dvěma obelisky, symboly slunečního kultu, z nichž každý vážil 250 tun a byl vysoký 27 metrů. Větší část chrámu vystavěl Amenhotep III., Ramesse II. pak jen přidal své nádvoří a rozlehlý vstupní pylon. Architektonický rozdíl je jasně patrný. Zatímco dvůr se sochami Ramesse je spíše hrubším dílem, budovy vystavěné Amenhotepem harmonicky ladí s papyroformními sloupy a jsou velmi působivé.
Amon a svátek opet
Bůh Amon nebyl příliš oblíbený ani uctívaný, dokud z něj faraoni 12. dynastie neučinili hlavní božstvo. Kněží usídlení v Thébách mu za manželku přisoudili Mut a za jejich potomka zvolili Chonsua. Bylo totiž nemyslitelné, že by božstvo vládnoucí celému Egyptu nemělo rodinu. Domníváme se, že svátek opet byl výsledkem touhy Amenhotepa III. po definitivním potvrzení jeho božské moci. Manželka tohoto faraona, královna Teje, totiž nebyla královského původu, nýbrž byla dcerou dvou dvorních hodnostářů. Pro stvrzení své moci navíc Amenhotep III. uzavřel manželství s několika mittanskými a babylonskými princeznami, jejichž otcové uznali svrchovanou moc Egypta. Symbolickým spojením své matky s bohem Amonem faraon prokázal, že není synem lidského otce (kterým byl jeho předchůdce Thutmose IV.), ale synem Amon-Rea, který oplodnil královnu Mutemviju. Nesmíme zapomenout, že procesí během svátku opet vycházelo z Karnaku a směřovalo do Luxoru, který nechal vystavět sám Amenhotep III. Nevíme přesně, kolikrát byl tento svátek slaven, ale lze předpokládat, že vymizel spolu s úpadkem Egypta, nejspíš během vlády 21. dynastie, kdy bylo hlavní město přemístěno do Tanidy v deltě Nilu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama