Víno, dar z nebes

16. února 2007 v 19:32 | Martina |  Každodenní život
Chuť vína, které pili staří Egypťané, neměla pravděpodobně nic společného s chutí, již známe dnes. Nicméně v zemi faraonů byl tento nápoj považován za opravdový nektar, sladší a lahodnější než med.

Na rozdíl od piva, které bylo lidovým nápojem oblíbeným ve všech společenských vrstvách, víno vyžadovalo větší péči a hlavně vhodné výrobní prostředí. Jeho pěstování se do Egypta rozšířilo ze syropalestincké oblasti koncem pravěku. V době Staré říše bylo víno (irep) výsadou králů a mohli si dovolit ho popíjet jen ti nejbohatší Egypťané. Bylo buď místního původu (z Delty nebo z Fajjúmu), nebo se dováželo ze zahraničí (z Recenu nebo z Palestiny). Egypťané tento mok pokládali za božský dar. Nejčastěji jej spojovali s Usirem, podobně jako později Řekové s Dionýsem. Nejstaršími písemnými doklady o víně nalezenými v Egyptě jsou pečetě na zátkách nádob, které byly objeveny v hrobkách z predynastického období. Faraoni tehdy vlastnili jednak soukromé vinice, jejichž produkce byla určena především na pohřební obřady, jednak menší pozemky, kde si pěstovali víno pro běžné příležitosti. Například faraon Džoser měl vinici zasvěcenou Horovi, která se jmenovala "Pochválen buď ty, Hore, který jsi na prahu nebes". Bohatší Egypťané, kterým se poštěstilo ochutnat víno z této vinice, jej nazývali prostě "Horův nápoj".
V době Nové říše, zejména počínaje 19. dynastií, víno zlidovělo a rozšířilo se po celé zemi. Egypt se stal velkovýrobcem vína a vyvážel je i do ostatních zemí ve Středozemí. Nejúrodnější vinice se nacházely v deltě Nilu, nicméně někteří pěstitelé si zakládali vinice i dále na jih. Egypťané věděli, že kvalita vína úzce souvisí s kvalitou půdy. Půda v deltě byla každoročně zaplavována rozvodněným Nilem. Egypťané se domnívali, že mokřinatá půda by vínu neprospívala, a proto vinice zakládali spíše na umělých vyvýšeninách chráněných zídkami.
Vinařské umění
Když nadešel čas česání hroznů, pustila se do práce skupina sběraček (byla to zjevně spíše ženská práce). Tmavé hrozny vína s modravým odleskem buď odřezávaly nožem se zakřivenou čepelí nebo je opatrně ručně trhaly. Pak je házely do proutěných nůší nebo košíků zavěšených na tyči, které odnášeli muži na ramenou.
Po dokončení této důležité práce se hrozny odvážely k drcení. To probíhalo tak, že pověření dělníci vstoupili do nádoby s hrozny a šlapali je v rytmu určovaném dvěma hudebníky, kteří klepali chřestidly. Víno se pak v těchto velkých nádobách z akáciového dřeva nechávalo kvasit. Scény z vinobraní a lisování vína bývaly oblíbeným námětem výzdoby egyptských hrobek již od období Staré říše. Někdy byly při lisování hroznů využívány cvičené opice, které dokázaly velmi zručně a mrštně rozpínat v protisměru dvě tyče, k nimž byly připevněny konce zkroucené plachty, ve které se hrozny lisovaly.
Po kvašení se víno lisovalo. Vkládalo se do plachet, které byly na obou koncích připevněny na tyče. Vinaři plachty stlačovali nad nádobou, do níž se zachytával vzácný mok. Získané víno se uchovávalo v zapečetěných džbánech, na něž se zapisoval původ a datum stočení do džbánu. Tyto údaje sloužily ke kontrole kvality některých vín, zejména těch, která se dovážela ze zahraničí. Již tehdy se totiž provozoval obchod se křtěným vínem.
Některé pečetě byly poměrně mnohomluvné - např. pečeť zhotovená jistým Thutmosem, který žil za vlády Ramesse II. Bylo na ní uvedeno: "Roku XXX, dobré víno z rozsáhlé vinice při chrámu Ramesse II. v Per-Amonu. Vedoucí vinařů, Thutmose."
Obchod a degustace
V době vlády ramessovské dynastie obchod s vínem prosperoval a po Nilu se plavilo mnoho lodí převážejících džbány s vínem. Egypt nebyl schopen vyrobit dostatečné množství tohoto božského moku, a proto ho dovážel z Foiníkie, Sýrie nebo Palestiny. Existují například záznamy o tom, že jistý úředník z královského paláce převážel na třech lodích 1500 zapečetěných džbánů s vínem a 50 džbánů s nápojem šedeh, což byl nejspíš likér z vína a medu. Egypťané totiž na vínu nejvíce oceňovali jeho sladkou chuť. Na amforách můžeme nalézt nápisy jako "osmé víno" nebo "třetí víno". Podle některých historiků tyto nápisy znamenaly, že víno bylo třikrát nebo osmkrát přetáčeno, což účinně zabraňovalo jeho znehodnocení.

Druhy vína
Egypťané měli rádi vína sladká, jejichž chuť se podobala medu. Vzhledem k tomu, že teploty byly v Egyptě poměrně stálé, jednotlivé ročníky se od sebe zřejmě příliš nelišily. Podle současných znalostí bylo víno, které pil král a bohatí lidé, hlavně bílé a spíše dezertní. Existovalo i víno červené, jež se připravovalo z těžkých tmavých muškátových hroznů. Méně zámožní Egypťané se museli spokojit s vínem palmovým nebo datlovým. Z typů vín známe kupříkladu mariutské, jež pocházelo z vinic v deltě. Sladké a lehké víno se dalo dlouho uchovávat a jeho bouquet byl zřejmě mimořádně vonný. Říká se, že velkou milovnicí mariutského vína byla Kleopatra. Z dalších typů můžeme zmínit tanidské, sladké, nazelenalé, jemně bílé víno, a sebennytské. O něm se Plinius domníval, že se vyrábělo z tháosoských hroznů a z borovicové pryskyřice.
 


Aktuální články

Reklama