Zabila Alexandra Makedonského „horečka západního Nilu“?

23. února 2007 v 7:01 | Martina |  ...jak to vlastně je?
Bylo mu dvaatřicet a podmanil si svět. Dobyl perskou říši, podrobil si Sýrii a Egypt. Jeho državy sahaly od Řecka na západě až po Indii na východě a na severu se hranice jeho říše dotýkaly Dunaje. A pak přiletěl jeden komár, který se předtím popásl na krvi chcípajícího havrana…
Nemoci mocných jsou vděčným tématem. Čím slavnější osobnost, tím více teorií se kolem jejich záhadného úmrtí rojí. Vděčným objektem je v tomto směru například Wolfgang Amadeus Mozart nebo Napoleon Bonaparte. Ale ani Alexandr Makedonský (Veliký), který zemřel v roce 323 př. n. l. ve věku pouhých dvaatřiceti let v Babylonu po dvou týdnech churavění, nezůstává pozadu. Vědci už vinili z jeho skonu chřipku, tyfus a stranou nezůstaly ani teorie o tom, že vládce obrovské říše byl zákeřně otráven.
Nyní přicházejí s novou teorií dva Američané - epidemiolog John Marr z Virginia Department of Health v Richmondu a odborník na infekční choroby Charles Calisher z Colorado State University ve Fort Collinsu. Podle nich zabila Alexandra "západonilská horečka".

Tato choroba trápí odnepaměti obyvatele Afriky, Středního východu a západní Asie. Slávu ji přineslo teprve rozšíření do Severní Ameriky v roce 1999. Původcem choroby je virus žijící v ptácích a jiných zvířatech. Na lidi jej přenášejí komáři.
Marr a Calisher vycházejí z jedné pasáže v Plutarchově životopisu Alexandra Makedonského, kde se říká, že před branami Babylonu spatřil Alexandr velká hejna havranů, kteří do sebe klovali, až někteří padli mrtvi k zemi. Podle obou Američanů mohli havrani hynout na onemocnění západonilským virem. Tento ptačí druh je totiž k viru obzvláště vnímavý.
Když Marr a Calisher zadali do diagnostického počítačového programu GIDEON (Global Infectious Diseases and Epidemiology Network) příznaky Alexandrova onemocnění (plicní infekce, jaterní potíže, třas) a uvedli jako jednu z okolností vzniku choroby výskyt mrtvých ptáků v okolí, určil program jednoznačnou diagnózu. "Byla to na 100% západonilská horečka," říká Calisher. Takže máme zase jednu záhadu z krku. A nebo ne?
Za úvahu zcela jistě stojí fakt, že na západonilskou horečku obvykle umírají jen starší lidé nebo lidé s oslabeným imunitním systémem. Alexander byl muž na vrcholu sil, voják zocelený výcvikem, boji i útrapami dlouhých cest. Toho že by dostala do truhly západonilská horečka? Tomu nechce uvěřit například Thomas Mather, epidemiolog z University of Rhode Island v Kingstonu. I Charles Calisher připouští, že u pacienta, který zemřel před více než 2 300 roky, je přesné určení skutečně velmi nesnadné.
Západonilský virus byl poprvé popsán v Ugandě v roce 1937. Dnes je rozšířen v Africe, východní Evropě, na Středním východě a v západní Asii. V roce 1999 se virus poprvé dostal se stěhovavým ptactvem do Severní Ameriky. Za dva roky jím onemocnělo 80 lidí, nichž jen osm zemřelo. Většina nakažených má jen mírné příznaky. V nejhorších případech ale vyvolává virus vážné záněty mozku. Proti nemoci není účinný specifický lék ani očkovací látka. Hlavní metodou boje se západonilskou horečkou je proto prevence.
 


Aktuální články

Reklama