Uznávaná práva vdov

19. března 2007 v 10:10 | Martina |  Každodenní život
Egyptské vdovy se těšily různým výsadám a výhodám. Vdovy totiž byly Egypťany přirovnány k bohyni Eset, jež ztratila svého chotě Usira. S vdovci ale Egypťané takový soucit neměli. Už ve starém Egyptě bylo hlavně třeba dávat si pozor na nové sňatky, které se někdy stávaly zdrojem nedorozumění a záštiplných sporů.

Egypťankám, které přišly o manžela, prokazovala společnost úctu a pozornost. Mnohá "naučení" se zmiňovala o péči o vdovy. Chudé i bohaté vdovy byly chápány jako vzor a bylo morální povinností Egypťanů se o ně postarat. Zesnulí si na zádušní stély nechávali vyrývat morální ponaučení výčet dobrých skutků, které za svého života na zemi udělali. To jim mělo zajistit věčný život v záhrobí. Mezi dobrými skutky byla velmi často uváděna ochrana vdov a sirotků. Každý muž musel rovněž prokázat, že nevyužil těžkého postavení některé vdovy, jinak by mu ze strany jeho bližních hrozilo pohrdání.
Vdovy se těšily jistým výhodám. Pokud například žily v bídě, měly právo na bezplatnou lékařskou péči. Zámožné rodiny měly povinnost postarat se o ovdovělé služky.
Pro všechna období starého Egypta je charakteristický silně vyvinutý smysl pro rodinu, která byla základní složkou egyptské společnosti. Například v Aniho naučení se říká o úctě, kterou by měl syn prokazovat své matce, toto: "Dej své matce dvakrát více potravin, něž ti dala ona, a nos ji tak, jak ona nosila tebe. Měla s tebou mnoho obtíží, avšak nikdy neřekla:'A jdi!' Když ses narodil po svých měsících, ujařmila se mít svůj prs v tvých ústech po tři roky..."
Smrt manžela, manželky nebo dítěte Egypťané prožívali jako nenahraditelnou ztrátu. Zvláště smrt hlavy rodiny, která zajišťovala domácnost po finanční stránce, znamenala opravdovou katastrofu. Vdovám s nezaopatřenými dětmi pomáhali jejich spoluobčané. Vdovy byly jako živoucí symboly soucitu velmi uznávané a dostávalo se jim zvláštní pozornosti. Ženy, které ztratily manžela ještě v mládí a měly dostatek prostředků, se snažily provdat znovu. Dovolávaly se přízně bohyně Hathor, která svou bezmeznou mocí byla schopna přinést "manžela vdově".
Práva vdov
Pokud v rodině hodnostářů žena přišla o manžela a vyvstaly spory o dědictví a rozdělení majetku, mohla vdova uplatnit svá práva. V případě sporu s ostatními členy rodiny dávaly soudy často za pravdu právě vdovám.
Bezdětné vdovy měly zákonné právo, aniž by se musely kohokoli ptát, adoptovat jedno či více dětí a odkázat jim veškerý svůj majetek. Tato výsada byla zřejmě přímo stanovena zákonem. Vzhledem k tomu, že vdovy byly všeobecně uznávány, mohly také sepsat závěť a v ní zvýhodnit některé ze svých dětí nebo vydědit jiné.
Když si vdova nevěděla rady s nějakým sporem, přivolávala na pomoc svého mrtvého manžela. Žádala jej, aby se ve jménu jejich společného života o její záležitost postaral ze záhrobí. Tyto prosby, nalezené na ostrakách, jen potvrzují těsné vztahy, které pojily živé a mrtvé. Byla například objevena žádost jedné ovdovělé ženy z bohatších kruhů, která zaslala manželovi zádušní zprávu, v níž si přeje, aby se zenulý vložil do záležitosti dědictví jejich syna, které si nárokují bezohlední a chamtiví příbuzní: "Povstaň proti nim se svými otci, se svými bratry (...). Vzpomeň si, jak jsi nabádal syna, aby zachoval otcovský dům."
A co vdovci?
Vdovci zřejmě měli méně práv a jejich okolí jim nevěnovalo takovou pozornost jako vdovám. Zatímco se ženou bez prostředků po smrti jejího manžela všichni soucítili, hlava rodiny neměla na něco takového nárok. Pokud se muž chtěl znovu oženit, musel nejprve vzdát úctu své zesnulé manželce, aby mu později nikdo nemohl novou ženu vyčítat. Někteří vdovci se již nikdy neoženili. Zdrcení žalem, chápali smrt své ženy jako nevděk ze strany bohů. Jistý vyšší důstojník, učitel faraónových vozatajů, byl již tři roky vdovec, samotu nemohl déle snést, ale měl strach se znovu oženit, aby na sebe nepřivolal hněv zesnulé manželky. Ta se přitom patrně neprojevovala vždy jako pozorná žena a byla spíše lehkovážná. Důstojník proto manželce poslal rozhorlenou zprávu: "Co zlého jsem učinil, že jsem se octl v tak ponuré situaci? Co jsem tobě učinil? Tvá ruka mě tíží. (…) Pronesu své obvinění před Devaterem Západu, které nás, mne a tebe, na základě spisu rozsoudí. (…) Ale ty neuznáváš dobro, které jsem ti přinesl. (…) Nyní jsem již tři roky sám, nevstoupil jsem do žádného domu (zůstal jsem věrný tvé památce), i když pro muže, jako jsem já, není takový přístup jednoduchý. To vše jsem udělal z lásky k tobě. Ale ty, ty nedokážeš rozlišovat mezi dobrem a zlem."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama