Egypt v pravěku

22. dubna 2007 v 17:05 | Martina
Kultury starší doby kamenné se v Egyptě udržely až do 6. tisíciletí př. n. l. Mladší doba kamenná tedy v Egyptě začala později než na sousedním Blízkém východě. Postupně se vyvinuly dvě odlišné kultury, první v Horním Egyptě a druhá v deltě Nilu. O více než tři tisíce let později splynuly v jedinou kulturu, která se stala základem faraonské civilizace.
Je obtížné přesně určit, kdy se v Egyptě objevil člověk. Podle některých hypotéz k tomu došlo už 700 000 let př. n. l. Nejstaršími stopami přítomnosti člověka v údolí Nilu jsou kamenné nástroje. V několika místech je doložena existence lidských tlup v období paleolitické kultury acheuléen. Pěstní klíny a další předměty štípané industrie nalezené mezi Káhirou a súdánským Chartúmem jsou staré 300 000 let. Tyto nástroje se podobají svým protějškům objeveným v evropských prehistorických lokalitách. Na konci starší doby kamenné (25 000 - 10 000 let př. n. l.) se ale opracování kamene začalo podobat spíše technice používané u kultur žijících v severní Africe, na Sahaře a Súdánu.
Přibližně 10 000 let př. n. l. došlo k výrazným klimatickým změnám, jež se projevovaly především zvýšením objemu srážek. Voda v Nilu stoupala a obyvatelstvo se přesunulo dále směrem k Sahaře. Právě tato populace začala vyrábět keramiku. Lovci sbírali divoké obilniny a patrně se naučili ochočovat býky.
Na konci 6. tisíciletí př. n. l. nastalo období sucha, což lidi přinutilo vrátit se na břehy Nilu. Soustředění lidí v údolí postupně vedlo ke sjednocení Egypta, ještě předtím ale vznikly dvě neolitické kultury - první v oblasti delty, druhá v Horním Egyptě.
Civilizace pocházející z Asie
Pro období mladší doby kamenné je charakteristické usazování člověka, ochočování zvířat a vznik zemědělství. Na Blízkém východě k tomu došlo 10 000 - 8000 let př. n. l. Původ egyptské mladší doby kamenné je nutno hledat v oblasti Úrodného půlměsíce (oblast pokrývající především území dnešní Sýrie a Iráku), odkud se do Egypta dostaly ovce, kozy, len a pšenice. V egyptské Západní poušti byly nicméně nalezeny stopy po pěstování ječmene z období 6000 let př. n. l. Je tedy možné, že egyptská mladší doba kamenná má dvojí původ - blízkovýchodní a čistě egyptský.
Mladší doba kamenná na severu
Nejstarší neolitické kultury se rozvíjely v Dolním Egyptě. V období 5200 - 4500 př. n. l. se lidé usadili v lokalitě Merimda Bení Saláma (asi 50 km severozápadně od Káhiry), v el-Omari a ve Fajjúmu. Nejstarší z nich je kultura Merimda Bení Saláma, která vznikla v 6. tisíciletí př. n. l.
Z onoho období se kromě zbytků lidských obydlí (člověk zřejmě žil v malých oválných hliněných chatrčích zakrytých rákosem) dochovala keramika a předměty z proutí, do nichž se nejspíše ukládaly různé výrobky, čemuž nasvědčují i stopy po pěstování rostlin a chovu zvířat. Pěstovala se tehdy pšenice a ječmen. Podařilo se nalézt různé předměty používané ke sklizni a zpracování obilí, například primitivní sýpky, srpy, mlýnské kameny a drtiče zrní.
V kulturním okruhu spadajícím pod označení Merimda Bení Saláma pravděpodobně převažovalo kolektivní vlastnictví prostředků vyprodukovaných k obživě, neboť zásobnicové jámy na obilí byly nalezeny na otevřených prostranstvích uvnitř sídlišť. Na rozdíl od situace v Horním Egyptě poznáváme vývoj tohoto kulturního okruhu především z výzkumů sídlišť. Naopak v údolí Nilu převažují poznatky získané z výzkumů pohřebišť. Rozdíly, které pak jsou mezi jednotlivými kulturami nalézány, mohou být částečně vysvětlitelné právě odlišnou pramennou základnou, z níž vědci vycházejí.
Mladší doba kamenná na jihu
V téže době se v Horním Egyptě vyvíjela jiná kultura. Jednalo se o tzv. badárskou kulturu (podle vesnice Badárí v oblasti Asjútu), která byla doložena na různých místech na východním břehu Nilu. Kultura vznikla v druhé polovině 5. tisíciletí př. n. l. a vyznačovala se vyspělou výrobou předmětů, které byly nalezeny zvláště v hrobech. Zesnulí byli pohřbíváni do jam v poloze skrčence na levém boku, hlava směřovala k jihu a oči hleděly k západu, kam Egypťané ve faraonské civilizace umisťovali svět mrtvých. Díky vyprahlému podnebí se těla v hrobkách přirozeně vysušovala. Egypťané se pravděpodobně toto přirozené vysušování snažili napodobit, a proto začali provádět mumifikaci. V některých hrobech byl nalezen vysoký počet kostěných nástrojů. Znalost opracování kůže byla doložena nálezy tkaniček, jež bezesporu sloužily ke zpevnění keramických nádob (na okrajích objevených střepů byly zjištěny otvory na protahování takových řemínků).
Pro tuto kulturu je rovněž typická výroba slonovinových šperků, perleťových náramků, prstenů, lžic, hřebenů s dlouhými zuby, sošek, palet, perel z mastku zdobených emailem a zpracování mušlí z Rudého moře. Je ovšem třeba upřesnit, že v převážné většině hrobů nebyly žádné pohřební předměty nalezeny.
Badárská kultura byla vyspělejší než dolnoegyptské kultury, které převyšovala zejména technikou a vyšší uměleckou kvalitou. Někteří vědci proto usuzují, že právě z badárské kultury se vyvinula faraonská civilizace.
 


Aktuální články

Reklama