Posuzování prohřešků ve starém Egyptě

27. dubna 2007 v 0:51 | Martina |  Každodenní život
Velké procesy proti lidem, kteří ohrožovali bezpečnost státu, spadaly v Egyptě pod soudní pravomoc faraona a jeho vezíra a poradců. Menší zločiny, které nijak vážně neohrozily občanské soužití, posuzovaly místní soudy nebo se rozhodnutí ponechalo na společenství, v němž k prohřešku došlo. Místní soudy obvykle řešily problémy, aniž by se obracely na státní úředníky.

Máme jen málo dokumentů, které by potvrzovaly, že ve všech egyptských komunitách existovaly místní soudy pro menší zločiny. Nicméně díky ostrakům nalezeným v řemeslnické vesnici Dér el-Medíně nedaleko thébského pohřebiště si můžeme o soudních procedurách učinit přesnější představu. Lze předpokládat, že podobnou formu jako v Dér el-Medíně mělo místní soudnictví i v dalších oblastech země.
Ve starém Egyptě se velká váha přikládala zajištění nestrannosti. Faraoni i jejich vezíři se vždy snažili učinit z nestrannosti hlavní a základní zásadu soudnictví. Faraon 10. dynastie Chetej III. například poučoval svého syna Merikarea: "Nečiň žádného rozdílu mezi mužem z vyšších vrstev a mužem z prostého lidu." Stávalo se ovšem, že tato vzletná slova nenacházela oporu v běžném životě, takže jsou zaznamenány případy venkovanů, kteří si u vezíra stěžovali na diskriminační přístup státních úředníků. Obecně lze ale říci, že spravedlnost pro všechny nebyla v Egyptě prázdným pojmem. Všichni Egypťané, bohatí i chudí, mocní i ubozí, si byli v zásadě před zákonem rovni.
Soudnictví v Dér el-Medíně
Schází se soudní dvůr, nazývaný kenbet, aby rozhodl spor. Nacházíme se v období vlády Sethiho II., faraona 19. dynastie. Soudu předsedá řemeslnický mistr Paneb, kterému asistuje několik řemeslníků v roli soudců. Projednávat se bude krádež nářadí. Jistá Heria je obviněna, že předmět odcizila v domě řemeslníka Nebnefera. Ten vysvětluje soudu, že nářadí, které k práci nezbytně potřebuje, bezúspěšně hledal. Zeptal se svých kolegů, zda jej neviděli, a později mu jedna vesnická žena jménem Nubemnehem řekla, že viděla Heriu, jak nářadí krade. Předseda soudu se obrací na obviněnou ženu a ptá se jí, zda se k činu přiznává. Heria čin stále popírá.
Tak přichází chvíle, kdy se soud obrátí na všemocné bohy a využije bázně, které bohové v Egypťanech vyvolávají. Když sou požádá obviněnou, aby přísahala před bohem, žena ve strachu z božské moci okamžitě svůj čin přiznává: "Ano, ukradla jsem to nářadí." Celá záležitost by mohla skončit rozsudkem odsuzujícím ženu k ranám holí nebýt toho, že při domovní prohlídce u Herie nalezli soudní úředníci nejen příslušný nástroj, ale i obřadní nádobu odcizenou z Amonovy svatyně. Vzhledem k tomu, že k banální krádeži nástroje se přidala i krádež posvátné nádoby, neodvažuje se soud sám vynést rozsudek a raději předává proces do kompetence vezíra, jenž je vhodnější osobou k tomu, aby se vyslovil ke znesvěcení chrámu.
Většinu méně závažných kauz (krádeže nástrojů, jídla a domácích zvířat, rvačky) řešily přímo tyto lidové soudy. Egypťané totiž své spory raději řešili mezi sebou. Obvinění byli většinou odsouzení k ranám holí, k náhradě škody nebo ve vážnějších případech k vyobcování z komunity.
Jiný příběh uvádí na scénu řemeslnického mistra Haje, kterého ostatní řemeslníci obvinili, že hanobil panovníka Sethiho II. Haj ale před soudem tvrdí, že nic špatného neřekl, a popírá, že by se sebemenším slovem otřel o faraonovu velikost. Soud se obrací na žalující stranu a žádá ji, aby zopakovala obvinění, na jehož základě by Haj mohl být odsouzen. Řemeslníci zřejmě propadli panice nebo se neodvažují křivě přísahat, a tak ze svého stanoviska ustupují a doznávají, že nic neslyšeli. Haj je osvobozen a naopak jeho udavači jsou odsouzeni každý ke stu ran holí.
Tento příběh ukazuje, že řemeslníci na thébském pohřebišti byli navzájem solidární. Kdyby žalobci trvali na svém, soud by bezpochyby prohlásil, že v otázce pohanění majestátu není způsobilý a předal by spor vezírovi. Ten by zřejmě pro Haje požadoval velmi tvrdý trest (nucené práce, uříznutí nosu a uší, možná i trest smrti), vyšetřování by neunikla Hajova rodina a stín podezření by ulpěl na celé vesnici, která přitom byla považována za místo, kde musejí žít samí počestní lidé, když pracují pro věčnost zesnulých. Nikdo se nikdy nedozní, zda Haj byl nebo nebyl vinen a zda řemeslníci stažením své žaloby jen reagovali na tlak ostatních obyvatel, aby s celou věcí skoncovali. V soudobém prameni je průběh soudního procesu zapsán na ostraku následujícím způsobem: "Šestý rok, třetí měsíc období léta, desátý den". Tohoto dne se řemeslník Nebnefer, syn Nacheje, dostavil k soudnímu dvoru a obžaloval paní Heriu. Řemeslník Nebnefer řekl: "Co se mě týče, zakopal jsem po válce své měděné dláto ve svém domě, a to bylo ukradeno. Přiměl jsem obyvatele vesnice, aby přísahali na svou nevinu ohledně mého dláta. Nyní, po mnoha dnech, ke mně přišla paní Nubemnehem a řekla: 'Došlo k božímu zjevení. Viděla jsem Heriu, jak krade tvé dláto.' - Tak řekla."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama