Prasata, egyptská rodinná zvířata

25. dubna 2007 v 22:55 | Martina |  Každodenní život
Egyptská prasata neměla nic společného s našimi vypasenými růžovými vepříky s hladkou srstí a zakrouceným ocáskem. Egyptská prasata se spíše podobala kancům, byla to menší plecitá zvířata s tvrdými štětinami, známá Egypťanům z pradávných dob. Kvůli své žravosti byla považována za nečistá zvířata, přesto však zůstávala věrným společníkem člověka. Lidí buď chovali prasata pro maso, nebo je využívali na polích k zašlapávání osiva do bahnité půdy.

Egyptská prasata se vyvinula z rodu prasete divokého Sus scrofa ferus, které se v Africe vyskytovalo od pradávna (jeho kosti byly nalezeny v odpadních jamách z mladší doby kamenné). Kočovní obyvatelé Egypta, kteří se živili lovem a rybolovem a postupně se usazovali na březích Nilu, chovali prasata pro maso již v prehistorických dobách.
Tato zvířata, ať už se jednalo o prasata domácí či divoká, se dala snadno ochočit a velmi rychle se stala nedílnou součástí venkovského života Egypťanů. Malá plecitá zvířata s protáhlým rypákem měla dlouhé nohy a kůži pokrytou drsnými trčícími štětinami. Prasata, která se dnes potulují v egyptských vesnicích, ještě vzdáleně připomínají své dávné předky. Žravá a neotesaná prasata se prohrabovala odpadky a vyžadovala jen minimum péče. Velmi rychle se přizpůsobovala okolnímu prostředí a hojně se množila, díky čemuž byla pro vesničany nezanedbatelným zdrojem potravy.
Prasata patřila spolu s voly, osly, ovcemi a kozami mezi Egypťany běžně chovaná zvířata. Na stěnách hrobek ze starších období bychom ale žádná vyobrazení prasat nenalezli, protože prasata, přestože jich v Egyptě žilo tolik a představovala důležitou součást stravy, byla považována za nečistá zvířata.. Teprve v období Nové říše se objevila vyobrazení prasečích stád vedených pasáčkem. Ve stejné době se jistý princ z hornoegyptského el-Kábu chlubil, že vlastní 100 ovcí, 1200 koz a 1500 vepřů. Vepřové maso se jedlo, prasata ale především sloužila v zemědělství k zašlapávání osiva do úrodné a vlhké půdy na březích Nilu. Stádo vepřů vypuštěné na bahnité pole po opadnutí rozvodněných vod bylo zárukou dobře provedené setby.
Již v nejstarších predynastických hrobkách byly nalezeny obětiny pro ducha zemřelého v podobě vepřových kýt. Z téže doby (5. tisíciletí př. n. l.) pochází nejstarší dochovaná soška zvířete, jež zpodobňuje prase, která byla nalezena na dolnoegyptské lokalitě Merimda Bení Saláma. Na sídlišti Bútó, nacházejícím se v severozápadní deltě, tvoří nálezy vepřových kostí většinu sídlištního odpadu ve vrstvách datovaných do pravěkého období a Staré říše.
Opovrhovaný žrout
Egypťané neprokazovali těmto ubohým zvířatům, která jim přinášela takový užitek, žádný vděk. Rerej, jak je Egypťané na základě snadno zapamatovatelné onomatopoie nazývali, byla kvůli špíně, příliš hrubému vzhledu a především extrémní žravosti, která někdy vyvolávala až znechucený odpor, považována za nečistá.
Jak zdůrazňovat Hérodotos: "Dotkne-li se někdo vepře jen náhodou, vstoupí i se šaty do řeky a ponoří se." Egyptští pasáci prasat nesměli vstupovat do svatyní, a směli se dokonce ženit pouze s ženami, které rovněž pocházely z rodin pasáků prasat, čímž vytvářeli jakousi zvláštní kastu. V chrámech a na všech svatých místech bylo zakázáno napodobovat prasečí kvičení, neboť to bylo považováno za špatné znamení. Jediní bohové, jimž mohli Egypťané zasvěcovat tato zvířata (přitom tak sympatická), byli bůh Měsíce a Usir. Opovrhovaná zvířata bývala za úplňku a posléze snědena v rámci rituálu exorcismu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama