Předení a tkaní, typicky ženské práce

25. dubna 2007 v 21:06 | Martina |  Každodenní život
Předením a tkaním se zabývaly i egyptské bohyně. Eset předla a Nebthet tkala oděvy pro božstva. Ve starém Egyptě bylo předení a tkaní typicky ženskou prací. Řemeslo přetrvalo staletí a postupně se obohacovalo o nové techniky, které umožňovaly zvýšit produktivitu.

V dávných dobách se předení a tkaní věnovali v královských dílnách otroci, přidělení na konkrétní panství. Později jejich práci převzaly svobodné ženy. Dílny (najet) produkovaly široké spektrum výrobků - obinadla, prostěradla, plátno, látky na výrobu šatů, suknic apod. Štočky látky, které mohly být až 20 metrů dlouhé, se zasílaly do "pokladnice", která vedla jejich seznam. Zhotovené textilie se opatrně balily do beden, které musely být tak velké, aby zaměstnanci nemuseli výrobky překládat. Pro každý druh látky přitom byla zvláštní bedna. Potom se do beden zasunuly tyče, pomocí nichž se náklad přenášel. Přadleny a tkadleny byly za svou práci odměňovány v naturáliích. V době Staré říše spadala produkce a distribuce látek výlučně pod královský monopol. Proto z hrobek známe pouze dvě zobrazení jejich volného prodeje či výměny za jiné zboží. Velmi důležitým pramenem je v tomto případě výzdobný program z mastaby kněze Fetektiho, mezi jehož tituly patřil i "představený tkalcovských dílen". Jako správce dílen pravděpodobně Fetekti dostával látky jako součást odměny za dobře vykonanou práci.
Techniky zděděné po předcích
Práci v dílně řídila "představená tkadlen" (v období Nové říše mohli tuto funkci zastávat i muži). Řemeslnice upevnily tkací osnovu mezi dvě osnovní vratidla (dřevěné válce umístěné na zadní části tkalcovského stavu, na něž byla namotána osnova), která byla k zemi připevněna kolíky. Tento úkon mohly provést jen vsedě na zemi. Nit útku protažená osnovou byla přichycena kouskem zahnutého dřívka.
Přadleny před sebou měly namočený len. Před močením lnu se tato rostlina, pověstná jemností a pružností svých vláken, vochlovala. Stonky rostlin, které se neřezaly, aby byla vlákna co nejdelší, se připevnily k podlaze. Při vochlování byla obřím hřebenem ze stonků vytažena vlákna. Obnažená vlákna se pak vařila ve velké nádobě. Tato část práce měla zničit gumovitou hmotu, díky níž držely stonky u sebe, aby se snadno dala oddělit vlákna určená na přízi. Poté, co byla vlákna připravena, byla znovu namočena a pradleny je předpřádaly na přeslici. Nádoba s přízí přitom stála na zemi, tahala se z ní vlákna a spřádala se klubka. Na stěnách hrobek z období Střední říše jsou zobrazeny ženy, které pracují se dvěma přeslicemi najednou, což už vyžadovalo značnou zručnost, aby se vlákna nezamotala.
Předení a tkaní
Do dnešních dnů se dochovalo několik výjevů zachycujících přadlácké a tkalcovské práce. Patří mezi ně dřevěné modely nalezené v hrobce hodnostáře Meketrea, královského 'kancléře' v období Střední říše, nebo malba zdobící Chnumhotepovu hrobku v Bení Hasanu. Na obou jsou zachyceny ženy, které do navlhčovače vložily tři klubka, jejichž konce vytahují otvorem v horní části nádoby. Vlákna posléze spřádají pomocí dřevěných přeslic.
Tkadleny pracovaly s tkalcovským stavem položeným na zemi, na nějž připevňovaly řady vláken osnovy. Dvě řady napjatých vláken se vzájemně křížily. Další dvě řemeslnice si posílaly člunek s útkem, stlačovaným pomocí dřevěného hřebenu nebo ploché hůlky. V období Nové říše se objevil svislý stav, který umožnil provádět práci ještě pečlivěji. V dílnách dokonce, jak zaznamenal řecký cestovatel Hérodotos, ženy nahradili muži. Tkalcovské stavy stály na svislých vzpěrkách zapuštěných do země. Na obou koncích byly připevněny dvě šňůry, pomocí nichž se stahovala hotová látka. V celém starověkém světě byly známy schopnosti egyptských tkadlen a krása, jemnost a průsvitnost jimi vyráběných látek. Na hotové látky všechny dílny zapisovaly inkoustem značku, aby tak odlišily svou práci.
Tkalcovské techniky se od té doby nijak zvlášť nezměnily, takže není vzácností, když na některých egyptských trzích narazíte na tkalcovské stavy podobné těm, jaké se používaly již ve starověku.
Výroba provazů
Tato práce se svěřovala mužům. Řemeslník sedící na zemi ručně rovnal vlákna do požadované polohy a podával je stojícímu provazníkovi, který couval vzad a přitom je smotával. Pracoval při tom s jakousi rourkou, kterou vlákna protahoval a jíž otáčel. Na trubku bylo připevněno závaží, které pravděpodobně mělo zvýraznit pohyb udělovaný provazníkem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama