Rybolov v močálech

24. dubna 2007 v 21:30 | Martina |  Každodenní život
Egypťané byli velkými jedlíky ryb. Na jejich každodenním jídelníčku se objevovaly častěji než jiné druhy masa. Nil a močály byly oblíbeným místem pro rybáře, kteří se předháněli v šikovnosti a mazanosti s cílem odnést si odsud co největší úlovek. Velmi vyspělá technika rybolovu vznikla již v prehistorickém období a od té doby se příliš nezměnila. Rybolov v močálu ale mohl být i nebezpečný, pokud rybářům zkřížil cestu krokodýl nebo hroch.

Chamuj je ve svých osmadvaceti letech velmi zdatným rybářem. Za roky, během nichž rybařil spolu se svým otcem a dědečkem, se naučil, jak přelstít kapra, který s skrývá na dně, či jak odstranit jedovatou hřbetní ploutev nebezpečného sumečka černého. Ovládá lov harpunou, chytání ryb na udici i do vrše.
Chamuj zná místa, kde se ve velkém množství vyskytují parmice, jejichž solené a lisované jikry tak báječně chutnají. Dnes ráno nasedl na svou papyrovou pirogu, křehký člun, který si sám vyrobil. Pomalu a bezhlučně pluje k místu, které zná jen on sám. Obyvatelé močálů jsou totiž samotáři, kteří se neradi dělí o svá malá tajemství, pokud ovšem nejde o společný rybolov do vlečných sítí, při němž se vytvoří zásoby pro celou vesnici. Tentokrát by chtěl ulovit štiku, která jej provokuje už několik dní. Až dorazí k cíli své cesty, jímž je hustá a neproniknutelná papyrová houština, uváže loďku a do vody nahodí udici s háčkem a návnadou. Protože čekání může být dlouhé, vzal si s sebou svačinu - chléb s masem, placku a džbán piva.
Štika se konečně nechala návnadou přilákat. Jakmile se zakousne do háčku, Chamuj rychlým a jistým pohybem zdvihne udici, neopatrnou rybu vytáhne z vody a zasadí jí ránu paličkou, kterou drží v levé ruce. Úlovek je to pořádný, takže Chamuj je nadmíru spokojen.
Vrše a podběráky
Chytání ryb do vrše se provozovalo buď ze břehu, nebo z loďky. Hlavní bylo umět plavat. Jednoduché i dvojité vrše byly vyrobeny z proutí. Měly tvar velké láhve a ve své nejširší části byly zakončeny spleteným víkem, které se uzavřelo, jakmile do vrše vklouzla ryba. Koše byly i s návnadou ponořené ve vodě a byly opatřeny plováky, aby je rybáři snáze našli. Ze břehu nebo z loďky pak k vrším doplavali a vybrali z nich kořist. Museli si dávat pozor na nenechavé sousedy, kteří bez okolků vybírali také cizí vrše.
Chamuj také rád ze své lodě chytá ryby do podběráku. Ten se skládal z obdélníkového dřevěného rámu, do nějž byla upevněna prověšená síť s malými očky. Rybář stál na loďce a z ní podběrák pomalu ponořil do vody, aby ryby nevyplašil. Když se k němu přiblížila kořist, pohotově podběrák zvedl. Pokud byl dostatečně obratný, přelstil i velice rychlou a houževnatou rybu.
Lov harpunou
Chamujův otec ovládal harpunu vskutku mistrně a jablko nepadlo daleko od stromu. Chamuj a jeho přítel Tenefri, oba vyzbrojeni dřevěnou harpunou zakončenou dvojitým hákem, odcházejí chytat nilského okouna, velkou obávanou rybu. Voda je v těchto místech hlubší. Chamuj se soustředí, nezapomíná ale na opatrnost. Hroši sice zrovna dřímají, ale Chamuj dobře ví, že se některé z těchto velkých zvířat v jejich blízkosti může probudit a svými mohutnými zuby rozdrtit křehký člun. Pak by šlo o život. Kolik zkušených rybářů již takto zahynulo! I když si jich obrovská zvířata nebudou všímat, hrozí oběma mladíkům další nebezpečí - krvežízniví a nelítostní krokodýli, pro jejichž ostré zuby by byli snadnou kořistí.
Nakonec ale nemuseli bojovat ano s krokodýly. Když konečně objeví nilského okouna, Chamuj musí okamžitě reagovat. S přesností vrhne svůj oštěp přivázaný na provaze. Zbraň se zapíchla rybě do boku. Okoun se zoufale zmítá a víří vodu. Chamuj ho ale drží pevně a nakonec rybu přemůže. Někdy se mladíkovi podaří zapíchnout harpunu hned do několika ryb - parmic, rypounů či línů.
Chytání ryb do vlečných sítí
Když je třeba zásobit vesnici, chytají Chamuj, Tenefri a ostatní rybáři ryby do vlečných sítí. Na dvou loďkách sedí celkem asi deset rybářů, kteří mají mezi sebou roztaženou velkou obdélníkovou síť, jež je ponořená do vody jako pohyblivá zeď. V její horní části jsou plováky, v dolní, ponořené části zase kamenné nebo olověné zátěže. Na obou koncích sítě jsou připevněny provazy, které na břehu drží další rybáři čekající na signál z lodi, po němž začnou všichni společně obrovskou past zatahovat. Musejí postupovat pomalu a koordinovaně, aby se oba konce sítě dostaly ke břehu ve stejný okamžik. Vytažení na souš je tou nejobtížnější částí rybolovu. Velké ryby totiž mohou ze sítě vyskočit zpět do vody a zmizet v nenávratnu. Dnes byl ale rybolov úspěšný. Síti na jediný zátah uvízlo velké množství ryb. Některé jsou tak mohutné, že je musí nést dva muži. Žábrami těch nejmenších ryb protáhnou rybáři provázek a vyrovnají je na prkno.
 


Aktuální články

Reklama