Sarkofágy a rakve, příbytky věčnosti (1)

24. dubna 2007 v 19:26 | Martina |  Každodenní život
Sarkofágy byly hlavní součástí egyptských hrobek. Umisťovaly se podél západní stěny pohřební komory a byly obkládány pohřební výbavou. Sloužily k uchování balzamovaného těla zesnulého. Sarkofágy byly odjakživa přitažlivé svou výzdobou i bohatstvím v nich obsaženým, a tak je lidé nakupovali a vystavovali, v horším případě rabovali a bezohledně ničili.

Slovo sarkofág pochází z řeckého sarkofagos, které znamenalo "to, co jí (co ničí) maso". Kámen použitý na stavbu starověkých hrobů měl zničit těla, která nebyla spálená.
Cestovatelé, kteří do Egypta zavítali ve starověku, byli zemí a jejími zvyklostmi notně překvapeni. Největší údiv vzbuzovaly egyptské pohřební tradice, podle nichž se mrtví balzamovali a pohřbívali do velkolepých rakví, do nichž se ukládalo i množství různých cenností. Po celá staletí byly proto egyptské hrobky předmětem zájmu hledačů pokladů, kteří se do nich vloupávali a bez okolků otvírali sarkofágy, nedbajíce těl, která v nich byla uložena. I samotné mumie byly žádaným zbožím. Byly totiž natírány začerňujícím bitumenem, který se podobal mumiu, jež se v Orientu používalo proti nejrůznějším nemocím. Mumie byly proto rozemílány na prášek a prodávány jako lék také v Evropě, kde se tento léčebný prostředek setkal s velkým ohlasem.
Doba vykradačů hrobek
Královské ani nekrálovské hrobky se nepodařilo uchránit před rabováním. Vykradači sarkofágy násilím otevřeli, uloupili zlato, šperky a cenné materiály a mumie zohavili. Vidina snadno vydělaných peněz samozřejmě lákala další a další darebáky. Když byla roku 1898 objevena v hrobce v Údolí králů nedotčená mumie Amenhotepa II., proslechlo se, že pod obinadly mumie jsou skryty poklady. V noci se do hrobky někdo vloupal, mumii zničil a odcizil jí zlaté šperky. Na některých sarkofázích, např. Thutmose III. nebo dvorní dámy Henuttaui, bylo dřevo částečně pobito zlatými plátky, které zloději bez skrupulí vytrhávali, čímž dřevo obnažili. Někdy usekávali mumiím ruce a nohy sekerou. Zločinci ušetřili jen pozlacené sošky božstev, neboť byli pověrčiví a obávali se pomsty bohů.
Egyptománie situaci ještě zhoršila
V 15. století se do Egypta dostali první evropští cestovatelé, pro které byla tato fascinující civilizace vzrušujícím objevem. Turisté v doprovodu tučně zaplacených Egypťanů často znesvěcovali sarkofágy, vyjímali z nich mumie a brali jim šperky. Někteří cestovatelé se ale začali více zajímat o faraonskou historii a také o rakve a sarkofágy jako pohřební výbavu, typickou pro danou civilizaci. Sarkofágy a mumie odváželi do Evropy, kde je převáděli na výstavách nebo ve sbírkách kuriozit. Rabování pokračovalo. Egypťané začali předměty nalezené v hrobkách prodávat turistům a ziskuchtivým obchodníkům.
Někteří cestovatelé nakreslili to, co v Egyptě spatřili, a po návratu do své domovské země svá ilustrovaná vyprávění z cest vydali. Někteří v nich sarkofágy zobrazovali s notnou dávkou fantazie, jiní zase poměrně realisticky. Maillet, francouzský generální konzul v Egyptě, roku 1735 vydal Description de l'Égypte; tento název později převzali autoři podstatně rozsáhlejšího díla.
Po Bonapartově tažení v roce 1798 popularita Egypta dále vzrostla. Otevírání sarkofágů je mimo jiné zachyceno na rytinách z knihy anglické novinářky Amelie Edwardové nebo na Wilkinsonových akvarelech. Předměty z pohřebních výbav dále obohacovaly soukromé sbírky a začal se rozvíjet výzkum hrobek.
Sarkofág nahrazoval tělo
V 19. století se egyptologie stala plnohodnotnou vědeckou disciplínou. Archeologové se proti vykradačům hrobek snažili bojovat ustanovením oficiálních vykopávek, což jim umožňovalo ukládat nalezené egyptské památky do bezpečí. Muzea zcela legálně kupovala sarkofágy, které pak vzbuzovaly obdiv u široké přejnosti. Někteří malíři, jako sir Lawrence Alma-Tadema nebo Charles Sprague Pearce, se těmito předměty inspirovali a zachytili je na svých plátnech jako součást výjevů v egyptském stylu.
Studium rakví a sarkofágů přinášelo velmi zajímavé poznatky. Staří Egypťané věřili, že je po smrti čeká druhý život a že své tělo potřebují, aby mohli pokračovat v životě v záhrobí. Sarkofág měl tedy pro ně velký význam, protože symbolicky chránil mrtvého. Byl obvykle hranatý a představoval příbytek věčností zesnulého. Později se objevily antropomorfní sarkofágy a rakve, které měly nahrazovat tělo, podobně jako to činily sošky ukládané do hrobky.
Rakve prodělaly svébytný vývoj a podle jejich tvaru a jednotlivých typů použitých zádušních textů je lze poměrně přesně datovat. Rituál otevírání úst se pak již neprováděl na mumii, ale přímo na rakvi, která byla při tomto obřadu položena před vchodem do kaple. Tam se kněz pomocí různých nástrojů, modliteb a zaříkání snažil vrátit zesnulému jeho životní sílu. Po dokončení rituálu byla rakev snesena do hrobky, kde již zesnulý mohl v pokoji odpočívat. Takto je zachycena poslední část pohřebních ceremonií na nástěnných malbách v hrobkách řemeslníků, kteří byli zodpovědní za stavbu královských hrobek Údolí králů. Rituál otevírání úst prováděl zpravidla nejstarší syn zesnulého a jeho dědic, případně k tomu určený kněz, nazývaný "vrchní kněz předčitatel". Přes rameno měl přehozenou levhartí kůži a v rukou držel svitek s příslušnými kapitolami Knihy mrtvých. Jejich předčítáním tak posiloval účinky magických úkonů, jež prováděl na rakvi.
Často se stávalo, že někdo zabavil starší sarkofág a použil jej pro sebe. Jméno původního vlastníka, jehož tělo bylo zničeno, bylo vymazáno a nahrazeno jménem nového majitele. Byl to oblíbený prostředek, jak rychle a levně pořídit rakev.
Bohatá výzdoba
Sarkofágová vana a víko byly zdobeny nejrůznějšími výjevy, jež mimo jiné znázorňovaly svět mrtvých a božstva, která měl mrtvý znát, která mohl potkat v záhrobí nebo která jej mohla ochraňovat. Podobná témata se objevovala i ve vyobrazeních na stěnách hrobek. Sarkofág i přes své omezené rozměry symbolizoval také vesmír. Proto se na jeho vnitřní stěny v některých obdobích zobrazovali bůh království mrtvých Usir, bohyně nebe Nut nebo putování Rea, boha slunce. Uvnitř sarkofágu někdy také byla vymalována postava Nut, jak přijímala zesnulého na svou hruď, a tak mu dávala naději na brzké znovuzrození.
pokračování:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama