Sarkofágy a rakve, příbytky věčnosti (3)

24. dubna 2007 v 19:25 | Martina |  Každodenní život
Hranaté skříňové rakve a sarkofágy dlouho symbolizovaly příbytek zesnulého. Pak ale přišla radikální změna: rakve a sarkofágy se začaly zhotovovat ve tvaru lidského těla a v jejich výzdobě se objevila zcela nová zobrazení božstev a náboženských výjevů.

Rakve z Druhého přechodného období (1797 - 1543 př. n. l.), typické pro thébskou oblast, jsou známé pod názvem rakve riši, vyplývajícím z jejich zdobení péřovým vzorem. Tyto antropomorfní rakve se vyřezávaly z jediného kusu dřeva a byly pečlivě polychromovány. Osoba zobrazená na víku měla hustou těžkou paruku. Mumifikované tělo bylo jakoby zabaleno do dvou velkých roztažených křídel. Na pánvi a na nohou bylo v hieroglyfických znacích uspořádaných do sloupců uvedeno jméno zesnulého. Majitel tak symbolicky spočíval v náručí bohyně Eset, jež ho ochraňovala před všemi nebezpečenstvími svými křídly a provázela ho na cestě oním světem. Rakve typu riši patří mezi nejkrásněji zdobené součásti pohřební výbavy ze Starého Egypta. Jsou malované pestrými barvami a na pírkách jsou patrné jednotlivé detaily.
Nová říše
V období Nové říše (1543 - 1080 př. n. l.) se do sebe vkládaly dvě nebo tři rakve. Používané materiály byly rozmanitější - sarkofágy se zhotovovaly z nejrůznějších druhů kamene, rakve ze štukovaného a polychromovaného dřeva, lepeného plátna a zlata nebo stříbra, které ovšem byly určeny výlučně pro krále a jejich rodiny. Kamenné sarkofágy byly skříňové nebo antropomorfní. Sarkofágy některých faraonů byly mimořádně veliké a měly tvar kartuše. Ramessovci se zase nechávali pohřbívat do velkých kamenných schrán se zdobeným víkem, na němž bylo reliéfní zobrazení Usira.
Kamenné sarkofágy a dřevěné rakve běžných obyvatel byly antropomorfní. První dřevěné rakve byly zdobené pohřebními výjevy, které se malovaly nejprve na bílé, pak černé a nakonec na žluté pozadí. Postupně se změnily i znázorněné výjevy. Na rakve se začaly zachycovat sedící nebo stojící Horovi synové a některá další božstva. Na žlutá symbolická obinadla zakreslená na schránu a víko se zapisovaly rozličné formule, které měly chránit zesnulého. Stěny byly pokryty úryvky z Knihy mrtvých. Některé antropomorfní sarkofágy nepřipomínaly mumii, ale muže oděného do typického oblečení té doby - plisované suknice a košile s krátkými rukávy.
Hrobky panovníků Nové říše ukrývaly četné poklady. I přes všudypřítomné rabováni se dochovaly některé cenné sarkofágy - část jich byla nalezena přímo v hrobkách, část ve společném úkrytu v Dér el-Bahrí. Dřevěné rakve pobité zlatými a stříbrnými plátky byly částečně poškozeny. Tutanchamonova hrobka, která byla nalezena zcela nedotčená, nám nicméně umožňuje udělat si představu o tom, jak asi vypadala pohřební výbava faraonů. V hranaté křemencové sarkofágové vaně uzavřené žulovým víkem byly tři do sebe vložené antropomorfní rakve. První rakev byla zhotovena z pozlaceného dřeva. Druhá rakev ze dřeva pobitého zlatými plátky byla vykládána polodrahokamy a různobarevnou sklovinou. Třetí rakev, v níž již bylo královo tělo, byla vyrobena z masivního zlata. Uvědomme si, že Tutanchamon vládl jen velmi krátce; jaký obsah potom asi musela mít hrobka například takového Ramesse II.?!
Třetí přechodné období a Pozdní doba
Ve Třetím přechodném období (1078 - 715 př. n. l.) se používaly především dřevěné rakve nebo rakve z lepeného plátna se žlutým podkladem. Tyto rakve různorodého stylu byly antropomorfní a zdobené mnoha postavičkami, představujícími různá božstva. Výjevy znázorňovaly mimo jiné vítězství dobra nad zlem, království mrtvých, stvoření světa či znovuzrození a byly doprovázeny vysvětlujícími texty. Na vnitřní straně rakví a vík byli vyobrazeni velcí bohové a bohyně, jak přijímají mrtvého. Usir zesnulého provázel světem mrtvých a Nut mu poskytovala ochranu.
I v tomto období byly královské hrobky vykrádány. Podařilo se nalézt několik rakví ze vzácných kovů z té doby, například stříbrnou antropomorfní rakev faraona 21. dynastie Pasbachaenniuta. Král Šešonk II., pohřbený na královském pohřebišti v Tanidy, jež řádění rabovačů naštěstí částečně uniklo, spočíval ve velmi zvláštní stříbrné rakvi se sokolí hlavou.
V Pozdní době (715 - 332 př. n. l.) byly styly sarkofágů a rakví ještě rozmanitější. Masivní skříňové nebo antropomorfní sarkofágy se často tesaly z tmavého leštěného kamene. Všude, kde jen to bylo možné, se zobrazovaly náboženské výjevy. Dřevěné skříňové rakve byly doplněny rohovými sloupky a vyklenutým víkem. Celý jejich povrch pokrývala výzdoba s výjevy ze zádušních textů a s náboženskými scénami. Antropomorfní rakve byly střízlivější. V jednotlivých oblastech existovaly odlišné styly - někde se na víko rakve či sarkofágu zapisoval jediný sloupec textu, jinde byly celé rakve poseté tisíci hieroglyfů, které citovaly pasáže z Knihy mrtvých.
Sarkofágy a rakve z Ptolemaiovské a Římské doby byly velmi různorodé a představovaly směsici stylů, v níž byly patrné vlivy cizinců, kteří se v Egyptě usazovali. Dřevěné rakve, rakve z lepeného plátna ani kamenné sarkofágy již nebyly tak pečlivě opracované. Na jejich stěnách byla zachycena mnohá božstva, přepisované zádušní texty se ovšem nedržely originálu již tak věrně jako dříve. Avšak i z této doby pocházejí například obdivuhodné dřevěné rakve vykládané sklovinou.
předchozí:
 


Aktuální články

Reklama