Svátek krásného údolí

22. dubna 2007 v 19:29 | Martina |  Každodenní život
V druhém měsíci léta, nazývaného šemu, se za úplňku konal svátek krásného údolí, tedy symbolický cyklus Amonovy cesty na západ Théb. Tato slavnost, odehrávající se za přítomnosti jásajících davů, trval celkem dvanáct dní.. Její hlavní postavou byl faraon, který vyzval boha, aby se odebral na západní břeh Nilu, obrodil tam své předky a obnovil spojení mezi králem a jeho božskou silou.

Svátek krásného údolí zavedli Mentuhotepové z 11. dynastie. Slavil se k připomenutí prvního Domu milionů roků vybudovaného v Dér el-Bahrí. Během staletí s pojetí svátku postupně měnilo, až se stalo obrozujícím svátkem žijícího panovníka s božskými silami, které jej na zemi vedly. Při cestě na "krásný Západ", tj. do světa mrtvých symbolizovaného západním břehem Nilu v Thébách, panovník uctil památku svých předků, kteří díky velkolepým stavbám, jež nechali vybudovat, pokračovali ve věčném spojení s božským světem. Tímto symbolickým způsobem faraon jednou ročně oslavil přímo "v terénu" královskou moc, kterou po svých předcích zdědil. Po celou dobu svátku Amon pobýval na západě , tam, kde se regeneruje slunce. Dvanáct dní oslav symbolizovalo dvanáct nočních hodin, po nichž se Amon-Re znovu zjeví na východě. Během svátku Amon postupně navštívil "chrámy milionů let" jednotlivých panovníků na západním břehu Nilu. Chrámy byly postaveny v rovinaté krajině, aby se k nim mohl dostávat konvoj lodí a aby se u nich mohly odehrávat požadované náboženské obřady. Jako místa konání svátku krásného údolí jsou v textech uváděny různé chrámy - Ab-achet (chrám Amenhotepa II.), Henket-anch (chrám Thutmose III.) či Džeser-džeseru (chrám Hatšepsut). S postupující Novou říší přibývalo i zastávek na trase ceremoniálního průvodu. V chrámu Sethiho I. v Kurně byla pro potřeby slavnosti krásného údolí postavena samostatná místnost a tematika slavnostních obřadů se hojně objevovala na reliéfech.
V prvních den svátku krásného údolí král opustil palác a odebral se i s doprovodem do Amonova chrámu v Karnaku. Kněží již umístil sochu boha na palankin ve tvaru chrámu uzavřený drapériemi, které boha chránily před dotěrnými pohledy. Tato krytá nosítka byla posléze uložena doprostřed velké slavnostní bárky nazývané veserhat. Faraon i s rodinou usedl na královskou loď, která měla otvírat bohovi cestu. Amonova božská bárka, na obou koncích zdobená beraními hlavami, plula před bárkami bohyně Mut a boha Chonsua, kteří spolu s Amonem tvořili thébskou triádu.
Průvod plul po Nilu do Luxoru, odkud se dal na západ. Na nábřežích a po celé trase plavby ho následovaly nespočetné davy lidí. Když průvod připlul do blízkosti pohřebišť, opustil Nil a pokračoval po kanálu, který se zakusoval do této "země života", tam, kde zapadá slunce.
Svátek ke zušlechtění krále
Za Ramessovců svátek nabyl nevídaných rozměrů. Průvod učinil první zastávku před Ramesseem, zádušním chrámem velkého Ramesse II. Tam kněží přečetl chvalozpěv na Amona určený králi: "Ó můj milovaný synu, mé srdce je naplněno radostí z lásky, kterou mi prokazuješ. Připojuji se ke tvé kráse, nechť žije a prospívá (…). Učiním, aby tvá sláva byla velká a velká budou i tvá vítězství (…). Učiním, aby tvé jméno vzkvétalo stejně jako Horní oblast, tak dlouho, jak potrváš, potrvají i nebesa, na věčnost, neboť jsi můj milovaný syn, který zůstává na mém trůně…"
V Ramesseu se bohovi dostalo pocty od ostatních bohů pohřebiště, které při tomto obřadu zastupovaly jejich sochy. Toto setkání bohů mělo vrátit život všem mrtvým pohřbeným v okolí. Poté průvod navštívil postupně jeden Dům milionů roků po druhém. Jako poslední zamířil do chrámu v Dér el-Bahrí a na božskou terasu, které byly vystavěny za královny Hatšepsut.
Těchto slavností se účastnili všichni obyvatelé Théb, zemědělci i hodnostáři, ženy i děti. V těch dnech byly Théby plné tance, zpěvu, smíchu a hodování za zvuku sister, klapaček a tamburín. V ohřívacích koších plál oheň, na kterém se opékaly husy a kachny. Kaple byly otevřené a nakuřovaly se kadidlem a myrhou. Oltáře byly obloženy květinami a nejrůznějšími obětinami.
Pro Thébany byly tyto dny intenzivním veřejným vyznáním víry, při němž si připomínali své předky. To nicméně nebránilo tomu, aby svátek krásného údolí probíhal v atmosféře radosti a dobré nálady.
Poslední den
Večer před posledním dnem oslav, kdy se Amon vracel do Karnaku, se konal rituál pochodně. Kněží v Dér el-Bahrí zažehli nový oheň prvního dne, a tak dali signál ostatním. Rodiny začaly přeplouvat řeku, aby uctily své zesnulé příbuzné. Toto obrovské procesí bylo osvětlováno tisíci pochodní. V této jedinečné a působivé atmosféře se živí i mrtví setkávali v tomtéž obrozujícím světle. Rituál pokračoval na celém pohřebišti, které se přeměnilo v obří ohniště poseté odlesky ze světel pochodní. Před každým rodinným oltářem Thébany pořádně popili pivo a víno na zdraví boha, faraona a svých příbuzných. Druhý den ráno se na zpáteční cestu vydali už jen bohové, kteří ve svých slavnostních bárkách opustili "zemi života". V Karnaku se Mut a Chonsu vrátili do chrámu na východě, symbolizujícím vycházející slunce. Cyklus se završil.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama