Parfémy, součást liturgie i módy

17. května 2007 v 22:53 | Martina |  Každodenní život
Parfémy a voňavky byly v Egypt známy již od dávných dob. Nejčastěji se používaly vonné oleje, výjimkou ale nebyly ani květinové a rostlinné esence získávané lisováním. Parfémy se nejprve prosadily v náboženských rituálech, pro něž bylo používání mnoha různých vůní typické. Právě proto se vonné látky obvykle vyráběly ve specializovaných laboratořích chrámů.

Podle informací z laboratoře chrámu v Edfú trvalo kněžím až šest měsíců, než vyrobili parfém nazývaný haken, který se připravoval z velkého množství přísad. Výrobní tajemství byla přísně střežena v chrámech. Stěny některých chrámů jsou popsány tajuplnými recepty, z nichž lze sice vyčíst některé informace, nikoli však přesný návod. Navíc mnoho přísad používaných v dobách starého Egypta dnes neznáme.
Vůně byly chápány jako posvátné, neboť Egypťané se domnívali, že vyzařují z bohů. Zesnulí doufali, že se stanou "Horovou vůní", aby se jejich tělo mohlo obnovit a nabýt novou životní energii. Rodina mrtvého proto nešetřila vonným kadidlem, které ve vykuřovadlech pálila před jeho sochou. Na řadě maleb a reliéfů jsou zobrazeni faraoni, jak božstvům přinášejí parfémy. Při velkých každoročních slavnostních obřadech se na počest bohů a krále pálily aromatické látky. Na oslavu Usirova návratu procházeli kněží ulicemi s tajemnou skříňkou, která v sobě skrývala zlatou nádobku s vodou. Po příchodu do chrámu vhodili do této posvátné vody trochu hlíny smíšené s aromatickými látkami a ze vzniklé hmoty zhotovili předmět ve tvaru půlměsíce, který symbolizoval Usirovu říši na vodě i na zemi.
Parfémy se rovněž hojně užívaly při náboženských průvodech. Za Ptolemaiovců se například konal slavnostní obřad, při němž sto dvacet dětí neslo nádoby s kadidlem, myrhou a šafránem. Za nimi přicházeli velbloudi; na hřbetě části z nich bylo uloženo tři sta liber kadidla, ostatní pak nesli šafrán, skořici, kosatec a jiné vzácné aromatické látky.
Tři druhy kadidla k uctění Rea
Plútarchos vyprávěl, že v Héliopoli, náboženském centru Reova kultu, používali kněží k jeho každodennímu uctění tři druhy kadidla - za svítání pryskyřicové kadidlo, myrhu, když byl bůh v nadhlavníku, a směsici šestnácti přísad nazývanou kyfi při jeho západu. Návod na výrobu kyfi neznáme, ale pokud budeme věřit dochovaným textům, používali kněží při výrobě tohoto parfému, údajně vyvolávajícího euforii, některé základní ingredience, mezi něž patřila pryskyřice pistácie terebintové, džabait, vonný rákos, šáchor, skořice, kardamon, šafrán, jalovec, lentišek nebo máta. V laboratoři v Dendeře kněží žárlivě střežili tajemství devíti vonných olejů používaných při rituálním pomazávání božských soch. V chrámu v Medínit Habu byl nalezen kalendář náboženských slavností a "seznam svátečních vůní" předepsaných pro jednotlivé slavnosti. Parfémy se také často používaly při mumifikačních rituálech.
Vůně odjinud
Egypťané sice většinu aromatických rostlin sbírali na okraje pouště, řadu druhů ale také dováželi. Z pobřeží Rudého moře a z tajemné země Punt se dovážela klejopryskyřice, vonné gumy a pistácie terebintová. Ve foiníckém Byblu Egypťané nakupovali rovněž pistácii terebintovou, ale i jiné vonné pryskyřice, například esenci (cedr). Z Lybie dováželi vonný olej cehnet připravovaný z olivového oleje a gumy z Amonovy oázy. Názvy následujících rozličných parfémů se dochovaly díky hieroglyfickým záznamům, většinu z nich se ale nepodařilo identifikovat. Jmenovaly se netersent, nehut (strom, z nějž se získávala arabská guma antej), sudž, z nichž nejposvátnější parfém z el-Kábu, chet, heten, tešeps, používaný především v lékařství a při balzamovacích rituálech, mereh, tuat, madžet a teser, aromatický likér.
Na stěnách Rechmireovy hrobky je uvedeno, jak kněží při získávání parfémů postupovali. Pryskyřicová hmota se drtila v hmoždíři, do nějž se ještě přidávala zrnka, vonné rostliny a esenciální oleje. Směs se několik hodin zahřívala na mírném ohni, aby se nepřipálila. Získanou látku kněží filtrovali a ukládali do nádob. Pokud nechtěli zhotovit olej, ale mast, smíchali vyrobenou látku s tukem a vytvarovali kužel, nebo k ní přidávali sádru a vyráběli malé kuličky kadidla, které pak házeli do ohně, aby kuličky provoněly místnost.
Potěšení z krásy
Parfémy se nepoužívaly jen k oslavám bohů. V Povídce o Sinuhetovi se hrdina raduje, že se vrátil do rodné země, kde si konečně může pomazat tělo kvalitním olejem. V období Nové říše parfémy opustili uzavřené prostory chrámů a začaly sloužit také kráse a eleganci. Při oslavách si ženy potíraly paže a nohy mastmi a na hlavě nosily kužele vonného tuku, který se postupně rozpouštěl a vsakoval se do vlasů, paruk a oděvů, jež pak vydávaly pronikavou libou vůni. K osvěžení dechu Egypťané žvýkali kuličky medu smíchané s mentolovou aromatickou látkou. Když kněží viděli, jaké nadšení parfémy vyvolávají, využili toho a za mírný poplatek dodávali svým spoluobčanům módní ingredience.
Lze předpokládat, že v zemi spalované sluncem mohly nejrůznější masti sloužit i k ochraně pokožky, i když tyto božské prostředky si mohly opatři jen vyšší vrstvy. Nicméně z období nové říše jsou doloženy stížnosti dělníků pracujících v dolech, kteří byli nespokojeni s tím, že nedostali masti, jež se pravděpodobně vyráběly z místně dostupných tuků.
 


Aktuální články

Reklama