Pohřební maska, obličej na věčnost

14. května 2007 v 16:20 | Martina |  Každodenní život
V období vlády prvních faraonských dynastií začali Egypťané těla mrtvých balzamovat, aby je co nejlépe uchránili před přirozenou zkázou rozkladu. Mumifikace však ve svých počátcích nebyla příliš spolehlivá. Z tohoto důvodu Egypťané zakrývali zesnulému obličej pohřební maskou, která symbolicky napodobovala jeho rysy.

První příklady mumifikace pocházejí z období Staré říše. Tělo jednoduše zbavené vnitřností bylo tehdy očišťováno a baleno do obinadel. V některých případech mohla být lněná obinadla na hlavě potažena tenkou vrstvou sádry, která zvýrazňovala rysy obličeje. Poté co látka napuštěná sádrou ztuhla, domalovaly se na ni inkoustem oči, obočí a ústa.
Mumifikované tělo se ukládalo do hranatého skříňového sarkofágu, který představoval příbytek věčnosti zesnulého. Z rozsáhlé nekrálovské nekropole v Gíze pocházejí nálezy posmrtných masek, datovaných do 4. dynastie (2630-2510 př. n. l.). byly vytvořeny otiskem obličeje zemřelého do sádrové hmoty. V představách starých Egypťanů tvořily rovnocennou náhradu za tzv. "náhradní hlavy", jež byly vyčleněny pouze pro nejvyšší společenskou vrstvu kolem panovníka. Počínaje Prvním přechodným obdobím a Střední říší se na hlavu začala nasazovat pohřební maska, kterou později doplnila kartonáž (lepené plátno) nebo perlová síťka chránící zbytek těla. Maska, která na věky zachytila rysy mrtvého, měla mumii dodávat lidský vzhled, a tak jí umožnit přístup do záhrobí.
Masky se tehdy zhotovovaly z jednoduchých a levných materiálů - z kartonáže, což byly vrstvy plátna slepené sádrou, nebo ze dřeva. Masky faraonů, členů královské rodiny a někdy i vysoce postavených hodnostářů se vyráběly ze zlata. Na zesnulého se tak přenesla magická moc tohoto vzácného kovu, který symbolizoval tělo bohů nepodléhající zkáze.
V Ptolemaiovské a Římské době se masky zhotovovaly ze sádry nebo je nahradily tzv. mumiové portréty, kreslené přímo na dřevěnou destičku nebo na kus plátna (např. slavné fajjúmské portréty).
První masky, jednoduchost a střízlivost
První masky zakrývaly nejen celou hlavu, ale i horní část zad a hrudníku. V Prvním přechodném období byly ještě poměrně vzácné, v období Střední říše se však již obecně rozšířily. Kopírovaly tvar hlavy a byly celé omalované. Zvýrazněn byl obličej s dlouhou parukou a krk zdobený několikařadým perlovým náhrdelníkem, zbytek masky byl nabarven bílou či žlutou barvou. Čelenka přidržující paruku byla vepředu ozdobena jednoduchým poupětem lotosu nebo rozvitým lotosovým květem. Součástí masky nikdy nebyly paže.
Muži měli často na masce přirozený knír a vous, někdy doplněný i vousem rituálním. Místo očí se zasazovaly černé a bílé kameny, jako například obsidián nebo alabastr. Ženy mívaly poprsí zachycené reliéfem.
Celá maska byla dosti stylizovaná, kontury jednotlivých částí obličeje byly zvýrazněny černými čarami. Z masek vyzařovala střízlivost a prostota. Jelikož mumie ležívaly na boku, byla maska uchycena provázky, které se protahovaly otvůrky vyraženými do spodní části kartonáže. Často se ale stávalo, že se provázek přetrhl a maska z obličeje sklouzla.
Maska napomáhala vzkříšení zesnulého
Na konci období Střední říše se objevili i objemnější masky, na nichž malý obličej kontrastoval s těžkou dlouhou parukou. Pod náhrdelníkem byl do sloupce uspořádaný text udávající jméno zesnulého.
V období Nové říše se masky ještě více rozšířily. Byly menší, takže již nezakrývaly záda, ale jen hlavu a krk, někdy i hruď. Byly vždy zdobeny dlouhou parukou, několikařadým perlovým náhrdelníkem a občas znázorněním paží, obličej však již byl podstatně méně stylizován. Častým prvkem bylo vykládání sklovinou či polodrahokamy. Některé masky byly namalované na žluto, jiné byly částečně potaženy zlatou fólií. Zbytek těla zakrývala obdélníková omalovaná kartonáž. Na masce byly zapsány formule a zakresleny postavy božstev, čímž napomáhala vzkříšení mrtvého.
Zlato vyhrazeno nejbohatším
Později se také objevily kovové masky. U běžných občanů je představovala jednoduchá vyklepaná zlatá fólie. Králové si nechávaly zhotovit masky z pečlivě opracovaného masivního zlata, jež mohlo být vykládáno polodrahokamy nebo sklovinou. Příkladem takových děl je Tutanchamonova (18. dynastie) a Pasbachaenniutova (21. dynastie) maska.
V Třetím přechodném období a Pozdní době se masky dále zmenšily a pokrývaly už jen hlavu a krk. Na žlutě natřené nebo pozlacené obličeje byla nasazena bohatá imaginární paruka, krk byl zdoben třpytivým náhrdelníkem. Na cípech paruky defilovala božstva - Usir na trůně, Hor se svými syny apod. Uvnitř některých masek jsou dosud patrné stopy po pryskyřici, která pokrývala mumii.
V Ptolemaiovské a Římské době egyptské zádušní zvyklosti přežívaly, změnil se však obvyklý tvar masek a jejich výzdoba. Nalezli bychom na nich obličeje a účesy v řeckém a římském stylu, kterým ovšem stále po stranách sekundovala egyptská božstva. Hlava vystupovala z pozadí a na obličeje se malovaly opravdové portréty.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama