Nářadí egyptských zemědělců

26. června 2007 v 17:33 | Martina |  Každodenní život
Při obdělávání úrodné půdy v údolí Nilu používali zemědělci sice jednoduché, avšak dostatečně důmyslné nářadí, které jim usnadňovalo každodenní práci. Podoba těchto nástrojů se během faraonské doby změnila jen málo.

Když přibližně v listopadu klesly po záplavách vody Nilu a řeka se začala vracet do svého koryta, začala doba peret (doba rozpuku). Venkované všechen svůj čas trávili na polích. Tisíce zemědělců se pustily rychle do práce, aby využili měkké a snadno obdělávatelné půdy.
Orací nářadí
Prvním úkolem bylo kypření půdy. V těžké a rozmočené půdě se tvořily velké hroudy, které bylo třeba rozkopat předtím, než na pole vyjedou pole a sečky. Někdy byla země tak měkká, že se ani nemusela obracet a mohlo se rovnou zasévat. Naproti tomu na polích, která byla Nilem zaplavena jen málo, bylo použití pluhu nezbytné. K rozbití hrud používali zemědělci dva typy dřevěných motyček, které vlastně sloužily jako krumpáč. První typ se skládal z jediného kusu dřeva ve tvaru obráceného V, přičemž část s čepelí byla silnější než část, která se uchopovala do rukou. Čepel byla buď zašpičatělá, nebo ve tvaru širokého nože. Druhý typ motyčky měl tvar velkého A a byl mnohem důmyslnější. Dřevěná čepel byla zasazena do jakéhosi pouzdra. Uprostřed nástroje mezi rukojetí a čepelí byl natažen provaz, pomocí nějž se podle stavu půdy mohla měnit vzdálenost mezi oběma částmi. Díky širokým čepelím bylo možné motyku využít k rozkopávání hrud a zároveň k házení půdy do košíku.
Po rozbití hrud se mohlo na pole vyjet s pluhem, který od Staré do Nové říše prošel určitým vývojem. V nejdávnějších dobách šlo o rádlo se zašpičatělou dřevěnou čepelí, které se v horní části větvilo do dvou poměrně krátkých dřevěných násad. Ze zadní části čepele vycházel oj, na jehož konci byla tyč, která se připevňovala k rohům volů. Čepel vyorávala do půdy brázdy, do nichž se pak zasévalo zrní. Pokud zemědělci nevlastnili zvířata, museli se do pluhu zapřahat sami.
V období Nové říše se násady pluhu rozšířily a byly vybaveny i držadly. Jařmo, které se do té doby připevňovalo na rohy volů, se začalo zasazovat do postroje na hřbetě zvířat. V té době se také orbě začaly místo volů někdy používat muly. Na vyorání brázd ve vlhké a vydatné půdě tento primitivní pluh bohatě stačil. Když byla půda připravená k zasetí, přišla chvíle žen a dětí. V sýpkách dostaly zrní, jímž naplnily vaky zhotovené z kůry, papyrových vláken, kůže nebo plátna, a na poli jej rozhazovaly na všechny strany. Potom byla na pole vypuštěna domácí zvířata, která zrní zadupala do země.
Nářadí používané při sklizni
Když obilí dozrálo, nastala doba žní. K pokosení nazlátlých klasů používali Egypťané srp, který měl stejně jako motyka tvar obráceného V. Skládal se z jediného kusu dřeva s rukojetí a zakřivenou částí, do níž byly zasazeny čepele z pazourku. U rukojeti byly čepele nejširší, postupně se zužovaly a zašpičaťovaly. Pazourek se ke zhotovování čepelí používal poměrně dlouho. Egypťané mu dávali přednost před mědí a železem, protože nebyl tak drahý a dal se snáze vyměnit. Tímto srpem se klasy kosily asi ve výši kolen, aby šla práce rychleji od ruky - Egypťané tedy na poli nechávali velmi vysoká stébla. Za sekáči šly ženy a do proutěných lísek sbíraly čerstvě posekané klasy, aby je mohly odnést k mlácení.
Mlácení probíhalo na kruhové vyrovnané ploše, kam se nasbírané klasy házely trojzubými vidlemi. Na takovou hromadu pak byli nahnáni osli (někdy také voli), kteří svými kopyty vydupali zrna ze stébel. K provívání obilí, tedy k oddělování zrna od plev a jiných nečistot, používaly ženy dřevěnou "naběračku" ve tvaru misky s krátkou rukojetí. Do ní nabraly zrní, které pak rozmáchlým pohybem vyhodily do vzduchu. Zrno se přitom oddělilo od plevy, kterou odnesl vítr, a spadlo zpátky na zem. Než začaly zrní sypat do pytlů, ještě je naposledy pročistily na obdélníkovém sítku. Pytle s čistým obilím zemědělci pod dozorem písařů Obou sýpek a měřičů zrní ukládali do sýpek.
Nářadí mělo i symbolický charakter
Zemědělství a jeho výnosy tvořily páteř staroegyptského hospodářství, a proto je pochopitelné, že používané nástroje se staly symbolickými atributy. Na rituální palici panovníka Štíra (dynastie Nula), jež byla nalezena v depozitu Horova chrámu v Hierakonpoli, je panovník zachycen, jak třímá v rukou motyku mer, s níž kope základovou brázdu zavlažovacího kanálu. Podobně je zachycena část procesu vzniku a stavby chrámu královny Hatšepsut a Thutmose III. v chrámovém komplexu v Medínit Habu. Myšlenka symbolického založení stavby vypráním základové brázdy přešla i do evropské ikonografie - založení Říma Romulem a Remem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama