Míry a váhy ve starém Egyptě

5. července 2007 v 18:30 | Martina |  Každodenní život
Egypťané začali používat míry a váhy ještě za první dynastie před vznikem jednotného Egypta. Jak se upevňovala centrální moc, postupně se míry a váhy zpřesňovaly a zdokonalovaly. V zemi, kde vládlo všemocné úřednictvo, se musely veškeré ekonomické operace a transakce zapisovat. Písaři se tedy kromě mnoha jiných úkolů věnovali také neustálému počítání, přeměřování a vážení.

Délkové míry
Vyměřování a vytyčování zemědělské půdy se opakovalo každý rok. Často se totiž stávalo, že mezníky byly zničeny při nilských záplavách, a bylo tedy nutné znovu přesně stanovit hranice každého pozemku. Dle rozlohy půdy úředníci odhadovali objem úrody, který sloužil jako základ k výpočtu daní. Ta část půdy, na níž bylo zaseto, musela být proto přesně přeměřena pomocí měřicí šňůry. I pro architekty bylo důležité stanovit rozměry staveb, které budovali. K měření délky se používaly dva systémy. Nejběžnější byl tzv. prstový systém, jehož základní jednotkou byl velký neboli královský loket (meh nesut). Pomocí něj se zjišťovala šířka, délka a výška staveb. Architekti určovali rozměry staveb pomocí mřížky, jejíž jednotlivé čtverce měly rozměr jednoho nebo více královských loktů. Stejná jednotka se využívala i při měření výsky nilských záplav. Podle římského polyhistora Plinia Staršího sahala voda při záplavách do výšky osmi až šestnácti loktů.
Loket, základní jednotka délkové míry, představoval vzdálenost mezi špičkou prostředníčku a loktem, tedy přibližně 0,525 metru. Dále se dělil na prsty (džeba) a dlaně (šesep). Hlavním násobkem lokte používaným při měření bylo 100 královských loktů - chet, o délce 52,3 m. pro měření velkých vzdáleností se od 12. dynastie používalo iteru, které odpovídalo 20 000 loktů, tedy přibližně 10,5 km.
Za vlády 26. dynastie, kolem roku 672 př. n. l., byla uskutečněna reforma, jejímž cílem bylo délkové míry zjednodušit a sjednotit. Počet prstů v jednom lokti byl z původních osmadvaceti snížen na dvacet čtyři. Díky tomu se tyto "podjednotky" prodloužily a nebylo již nutné používat tzv. malý loket (odpovídající šesti dlaním).
PRSTOVÝ SYSTÉM (do reformy provedené 26. dynastií)
prst1,87 cm
dlaň (4 prsty)7,48 cm
ruka (5 prstů)9,35 cm
dvojitá dlaň (8 prstů)14,96 cm
malá píď (12 prstů)22,44 cm
velká píď (14 prstů)26,18 cm
posvátný loket (16 prstů)29,92 cm
loket - remen (20 prstů)37,40 cm
malý loket (24 prstů)44,88 cm
Velký (královský) loket52,36 cm
sandál (1/5 královského lokte)10,47 cm
Plošné míry
Vyměřovači půdy při opětovném stanovování rozlohy pozemku po nilských záplavách používali jednotku arura (secat). Jedna arura odpovídala čtvercové ploše, jejíž každá strana měřila 100 loktů (tj. cca 2756,25 m2). Arura se dále dělila na poloviny (remen), čtvrtiny (heseb) a osminy (sa). Tzv. pozemní loket (meh) odpovídal pásu širokému jeden loket a dlouhému sto loktů. Taková plocha tedy byla setinou arury. Jednotka arura se používala také k určování rozlohy nomů.
Objemové míry
Konec sklizně znamenal brzký příchod dvou obávaných úředníků - písaře Obou sýpek a měřiče zrní. Před uskladněním přesně určili objem sklizně a stanovili podíl, který připadl samotnému pěstiteli, a podíl, který musel ponechat pro příští setbu. Objem obilí se za Staré říše vyjadřoval v hekatech (kolem 4,8 litru), jenž měly za Střední říše někdy až dvojnásobnou hodnotu. Dále se dělil na 10 hinů a 320 ro (přibližně jedna lžička). Používanými násobky byl dvojnásobek, čtyřnásobek nebo sto čtyřnásobků hekat. Písaři při měření používali velký kožený pytel char, jehož objem odpovídal dvaceti hekatům.
Jiné objemové míry se používaly pro tekutiny. Základní jednotkou zde byl džbán (henu), odpovídající 0,46 litru. Pro pivo se používala jednotka des, pro víno hebenet, pro olej meni.
Váhové míry
K hodnocení válečné kořisti nebo k vážení kovů se používal deben, jenž se dělil na 10 kitů. Za Staré říše míval deben různou hodnotu pro odlišné druhy vážených výrobků. Pro zlato jeho hodnota činila 13,6 gramů, pro měď 27,3 gramů. V ramessovském období nabyly deben a kit zlata, stříbra i mědi měnovou hodnotu. V období Nové říše se systém zjednodušil. Deben nadále zůstal základní jednotkou, měl však již stálou hodnotu 91 gramů.
Závaží se vyráběla z kamene (žula, alabastr, hematit) nebo z kovu (bronz). Bývala kulatá, plochá nebo ve tvaru komolého kužele, často znázorňovala zvířecí hlavu (býka či gazely). Do závaží se vyrýval název příslušné jednotky a jeho váha, případně i kov, pro nějž platilo. Někdy bylo na závaží zapsáno i jméno instituce (Královská pokladnice nebo chrám) nebo osoby, která jej používala. Všechna závaží byla ocejchována pomocí oficiální jednotky, na niž byla kartuše panovníka, jenž byl právě u moci. Veřejná moc dohlížela na dodržování správnosti měření a na žádost jednotlivců nebo na základě úředního rozhodnutí mohly být prováděny oficiální kontroly.
Unciální systém
Unciální systém se používal zejména při výzdobě hrobek, chrámů a paláců. Hlavní jednotkou byl posvátný loket (meh džeser), který se dále dělil na palce a ruce (amemet). V rámci tohoto systému se také často využívala hůl, kterou v praxi představovala tyč dlouhá 70 cm. Sáh (hepet) se vztahoval k rozměrům lidského těla. Podle tradice byl člověk vysoký jeden sáh, tedy 18 čtverců-rukou.
Ruka10 cm
Posvátný loket (3 ruce)30 cm
Palec (1/12 lokte)2,5 cm
Hůl (7 rukou)70 cm
Sáh (18 rukou)1,8 m
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama