Chov na farmě

22. září 2007 v 22:02 | Martina |  Každodenní život
Husy a kachny se vrhají na zrno, které po dvorku rozhazuje hospodář. Voli s dlouhými rohy, kozy, vepři, ovce, osli a holubi patřili mezi živočichy chované ve starém Egyptě. Vydejme se na návštěvu farmy v době Střední říše.

Enuni vchází na dvůr v doprovodu staršího bratra Setiho. Pravidelným krokem směřují k malé kůlně, v níž jsou vedle váhy uložené džbány plné zrní. Dvorek farmy je pod ochranou bohyně Renenutet, jejíž soška je umístěna u vchodu. Enuni nasype zrní z velkého džbánu do proutěného košíku. Seti dělá totéž o kousek dál. Oba mladíci pak přejdou k rozsáhlé ohradě, uprostřed níž byl vyhlouben rybníček. Za plotem je slyšet ohlušující vřava. Husy a kachny poznaly své pány a sbíhají se ze všech stran. Enuni rozhazuje zrno padesátce ptáků, kteří jsou však spíše mlsní než vyhladovělí. Seti zase krmí jeřáby, holuby, hrdličky, čírky a pelikány, kteří spolu žijí ve velké voliéře.
Chov divoké zvěře
Chov byl významnou součástí egyptského hospodářství. Zvířata se chovala pro maso a kůži, z níž se vyráběly oděvy, ale také sloužila jako pomocníci při zemědělských pracích. V období Staré říše se Egypťané, kteří už tehdy chovali voly, prasata, ovce, kozy a osly, pokusili ještě domestikovat divoká zvířata jako hyeny, gazely a antilopy. Avšak všechny tyto pokusy opakované během staletí skončily nezdarem, a tak nakonec zůstali u zvířat, která se jim již v minulosti osvědčila. Egyptští vepři měli dlouhé nohy, podlouhlý rypák a špičaté uši. Rolníci využívali jejich "služeb" dvakrát ročně - v zimě k zatlačování semen do země a v létě k oddělování zrna od plev, které se tehdy provádělo tak, že vepři dupali po klasech ječmene nebo pšenice. Kozy se také aktivně účastnily života na farmě. Kromě toho, že dávaly mléko a maso, pomáhaly i dřevorubcům tím, že žraly listí poražených stromů a nebylo tedy nutné je ručně otrhávat. Velký význam měl odjakživa i dobytek. Voli sloužili jako pomocníci na polích, neboť díky jejich síle byla snazší přeprava úrody. Hospodáři si dobytek pečlivě vybírali a vydatně krmili. Jelikož podnebí neumožňovalo dlouhodobé uchovávání masa, někdy se dobytek před porážkou vykrmoval kuličkami chlebového těsta, zvláště když bylo zapotřebí hodně masa pro oslavu s mnoha hosty. Hovězí maso bylo ale určeno jen pro nejzámožnější třídy. Chlév se nacházel poblíž pánova domu. Ze strachu před zloději často rolníci přespávali přímo ve chlévě u zvířat. Ráno vyváděli stáda na louky a do mokřin.
Značkování
Většina dobytka patřila králi nebo jiným hodnostářům. Ovšem i některým venkovanům se podařilo ušetřit na vola nebo osla, který jim pak vypomáhal při každodenních úkolech. Aby zlodějům ztížili krádež zvířat, používali Egypťané značkování. Dobytek byl nahnán na kraj louky, jež patřila do Amonova panství. Další postup byl podobný, jako o mnoho let později na americkém Západě; zruční rolníci kus po kuse chytili do lasa, svázali mu nohy a převalili na zem. Mezitím ostatní rozpalovali železo, kterým pak na pravé rameno zvířete vypálili značku. Všechny tyto úkony sledovali písaři, kteří přesně zapisovali počet takto označených zvířat.
Slepice, koně…
Kůň se do starého Egypta dostal poměrně pozdě, teprve kolem roku 1500 př. n. l. Byl považován za zvíře královského původu, které může volně skotačit po loukách a není určeno pro práce na po
 


Aktuální články

Reklama