Hudba doprovázela každodenní život

29. září 2007 v 22:53 | Martina |  Každodenní život
Hudba měla v Egyptě velký význam. Doprovázela všechny události každodenního života - narození, hostiny, práce na poli, náboženské obřady. Hudebníci byli obvykle profesionálové - především mezi kněžími, ale hudbě se věnovaly profesionálně i ženy.

Banket je v plném proudu. Hosté u stolku pojídají pečenou husu a pokrm zapíjejí bílým vínem z delty. Za nimi hraje hudebnice na harfu zdobenou lotosovými květy "Harfeníkovu píseň". Tato velmi oblíbená skladba měla hosty povzbudit, aby si více vychutnávali kouzlo okamžiku a uvědomovali si radost ze života na Zemi. Slova této zpívané básně nalezneme na stěnách mnoha hrobek, neboť zesnulý se měl za zvuků harfy odebrat do nebeského světa. Melodické tóny vyluzované tímto posvátným nástrojem také oslavovaly Usirovo znovuzrození a příchod Hora před rozvodněním Nilu.
Egypťané rádi zpívali sólově i ve sboru. Zpívali jak posvátná zaklínadla, kterými přivolávali bohy, tak světské písně, jimiž doprovázeli nejrůznější životní události - slavnosti, narození, žně. Nebo si prostě zpívali jen tak pro radost.
Harfa - zasvěcena tělesným požitkům
Počínaje Novou říší se začaly objevovat opravdové orchestry i s dirigentem, který hudebníkům udával rytmus. Egypťané k doprovodu zpěvu užívali různé nástroje. Řada z nich byla později nalezena v hrobkách. Jedním z nejoblíbenějších byla bezpochyby harfa. Tento egyptský nástroj byl zasvěcen tělesným požitkům a lásce. Jeho tóny byly slyšet jak při velkých hostinách, tak při rodinných příležitostech. Harfu znaly již první dynastie, a během staletí tedy prošla určitým vývojem.
Z nástroje se šesti nebo sedmi strunami se změnila až ve velkou harfu o dvaceti strunách, na niž se hrálo vestoje. Měnila se také rezonanční skříňka. V době Nové říše si Egypťané oblíbili citeru a lyru, které se do země dostaly z Asie. Hrálo se také na nástroje dechové - flétny a některé jazýčkové nástroje se vyřezával z rákosu či ze dřeva, nebo se zhotovovaly z kovu. Zřejmě existovaly tři druhy fléten. První byla dosti dlouhá; druhá, kratší, se držela vodorovně, podobně jako naše příčná flétna; třetí pak měla pravoúhlou píšťalu, která umožňovala kombinovat zvuky. Počet otvorů na flétnách se podle jejich typu pohyboval od tří do pěti. Z jazýčkových nástrojů Egypťané používali jakýsi hoboj, jehož tón byl hlubší než tón flétny. Znali také trubku, ta však sloužila spíše k vojenským účelům.
Rytmus je to hlavní
Jak již bylo řečeno, Egypťané milovali zpěv. Ani tanec však nezůstával stranou. Tento spíše ženský vyjadřovací prostředek v sobě snoubil eleganci a obratnost. Všechny domácnosti vlastnily nějaký bicí nástroj, neboť bez něj nebylo možné udávat rytmus. Hudebníci měli pro tyto účely celou řadu nástrojů. Používali klapačky neboli chřestidla, předchůdce španělských kastanět. Skládaly se z pohyblivé části a z pevné části. Tanečnice klepaly pohyblivou částí do pevné a za současného podupávání nohama se rychle otáčely. Klapačky ale také sloužily k udávání tempa česáčům hroznů a sekáčům obilí, aby jim šla práce rychleji od ruky. Tyto starověké kastaněty se vyráběly z kostí, slonoviny nebo ze dřeva a často měly tvar rukou. Tento tvar jim dodával božské vlastnosti, neboť jejich zvuk měl zahánět zlé duchy a chránit věčný spánek zesnulých. Populární byly rovněž bubínky. Původně jednoduché duté válečky potažené na obou koncích vypnutou kůží byly rychle nahrazeny tamburínami, které byly lehčí a snáze se ovládaly.
Sistrum - Esetin vynález
Dalším oblíbeným egyptským nástrojem bylo sistrum. Jednalo se o zakřivený nástroj vyráběný z kovu nebo z fajánse, který se skládal z držadla a rámu. V rámu byly otvory, do nichž se zasouvaly kovové tyčinky zakončené háčkem. Nástrojem se potřásalo a údery kovových tyčinek na rám tak vznikal velmi pronikavý zvuk. Horní část sistra byla často zdobena zobrazením kočky s lidskou tváří nebo hlavou Nebthet či Eset, jíž Egypťané vynález sistra přisuzovali. Kněží sistrum používali při obřadech, zejména v kultu bohyně Hathor. Právě s touto bohyní je spojován vznik sistra, který souvisel s obřadním potřásáním lotosovými květy na její počest. Později bylo sistrum spojováno i s dalšími božstvy, jako například s Besem nebo s bohyní Bastet. V souvislosti s šířením egyptských kultů v antickém světě se stalo symbolem Eset. Ještě dnes můžeme sistrum občas zaslechnout při náboženských obřadech koptských kostelech.
 


Aktuální články

Reklama