Kanopy, posvátné nádoby

19. září 2007 v 22:02 | Martina |  Každodenní život
Obyvatelé starého Egypta byli přesvědčeni, že je po smrti očekává další život. Proto věnovali velkou péči hrobce a zvláště tělu zesnulého, které bylo k jeho přežití v záhrobí nezbytné. Balzamovači si velmi brzy uvědomili, že pro lepší uchování mrtvých těl z nich musejí vyjmout vnitřnosti. S vnitřnostmi zacházeli velmi opatrně a odkládali je do nádob, které se později začaly nazývat kanopy.

Přístav Kanóbos v západní deltě nedaleko současného Abúsíru dostal své řecké jméno od Kanóba, kormidelníka Meneláova. V Ptolemaiovské době zde byl uctíván Usir v podobě vázy s víkem ve tvaru jeho hlavy. Staří Egypťané ukládali vnitřnosti zesnulého do nádob, jejichž víka měla podobu hlav čtyř Horových synů. První takové nalezené nádoby na vnitřnosti byly kvůli své podobě s nádobami představujícími Usira nazvány kanopy.
Čtyři bohové a čtyři bohyně
Neuchovávaly se všechny lidské orgány. Zvláštní zacházení si vysloužily jen játra, plíce, žaludek a střeva. Po vynětí z těla byly orgány očištěny, ponořeny do pryskyřicové lázně, zabaleny do obinadel a nakonec uloženy do kanop. Kanopy byly celkem čtyři, zhotovovaly se z kamene, pálené hlíny nebo fajánse. Jejich tvar se za staletí prakticky nezměnil. Jednalo se o vyšší vázovité nádoby s plochým dnem a maximální výdutí v horní třetině nádoby. Jejich ústí bylo původně uzavřeno jednoduchým víčkem. Každý orgán byl pod ochranou jednoho ze čtyř Horových synů. Amset s lidskou hlavou pečoval o játra, sokol Kebehsenuf o střeva, pavián Hapi o plíce a šakal Duamutef o žaludek. Jejich podobě se brzy přizpůsobil i vzhled vík jednotlivých kanop.
Sami tito bohové pak ještě byli pod ochranou čtyř bohyň spojovaných se čtyřmi světovými stranami. Bohyně byly zobrazovány v rozích kanopických skříněk nebo pohřebních komor. Byly jimi Eset chránící jih a Amseta, Nebthet spojovaná se severem a Hapim, Selket patřící k západu a Kebehsenufovi a Neit určená pro východ a Duamutefa. Na tělu nádoby byl vyrytý nápis, který uváděl jména příslušných božstev a svěřoval orgán pod jejich ochranu.
Od jam na vnitřnosti ke kanopám
V období Staré říše (2700 - 2180 př. n. l.) se vnitřnosti nevyjímaly z těl systematicky. Pokud však byly vyňaty, balily se do obinadel a ukládaly do výklenku poblíž sarkofágu nebo, počínaje 4. dynastií, do kamenných skříněk rozdělených na čtyři části. Jednou z nejstarších skříněk tohoto typu je kanopická skříňka patřící Chufuově matce královně Hetepheres I.; část její pohřební výbavy byla nalezena v Gíze. Ve skříňce se nacházely tři balíčky s neidentifikovatelným obsahem, které původně plavaly v roztoku natronu, což byla látka používaná balzamovači při mumifikaci. Čtvrtá část skříňky byla prázdná. Tyto tzv. kanopické skříňky mohly být celé vytesány z jednoho kusu kamene, jak tomu bylo u královny Hetepheres I., nebo byly částečně vytesány do podlahy pohřební komory. Současně s nimi byly používány kanopy a balíčky s vnitřnostmi. V nedokončené pyramidě panovníka Raneferefa, nalézající se na koncesi Českého egyptologického ústavu v Abúsíru, byly nalezeny zlomky všech čtyř kanop. Tvoří tak nejstarší dochovaný soubor těchto nádob na vnitřnosti nalezený v královském pohřebním komplexu.
Teprve v období Střední říše (1994 - 1797 př. n. l.) se objevily kanopy v pravém smyslu slova. Jejich oválná nebo mírně vypouklá víka byla zprvu velmi jednoduchá, postupně je však nahradila víka s podobou čtyř Horových synů s lidskou hlavou. Kanopy se dále ukládaly do kanopické skříňky, která bývala umístěna v blízkosti sarkofágu. V období Nové říše (1543 - 1080 př. n. l.) znázorňovala víka Horovy syny v jejich lidské nebo zvířecí podobě. Kanopy se už ukládaly do většiny hrobek.
Ve Třetím přechodném období (1078 - 715 př. n. l.) byly útroby napouštěny pryskyřicí a poté zabalené vraceny do těla. Tyto balíčky navíc někdy obsahovaly voskové nebo hliněné figurky představující Horovy syny. Někdy byly orgány svázány do jediného balíčku. Do těla byly vraceny náhodně, takže se stávalo, že některé vnitřnosti byly nalezeny na neodpovídajícím místě, nebo že balíčky obsahovaly orgány, které se obvykle neuchovávaly. Tak se tomu stalo u královny 21. dynastie Tausret. Její plíce poprášené pilinami spočívaly v pravé horní části hrudního koše. Hned pod nimi ležela játra a soška opice. Nalevo od nich byl balíček se žaludkem a levou ledvinou. Pravá ledvina a kus střeva byly uloženy v břiše a střeva byla omotána kolem sošky Duamutefa! Kanopy se sice nadále používaly, ale poněkud nesourodě. Dokonce byly objeveny nepravé kamenné nádoby, v nichž se žádné orgány nenacházely, neboť nádoby nebyly plně vyvrtány.
Miniaturní rakve, mistrovská díla egyptských zlatníků
V období Nové říše se objevil další postup, který se však nijak zvlášť nerozšířil. Jednotlivé orgány byly považovány za zesnulé a jako takové se místo do kanop ukládaly do miniaturních rakví, které se pak umisťovaly do skříněk. Mezi nejkrásnější patří bezpochyby miniaturní rakve patřící Tutanchamonovi; jsou zhotovené ze zlata, zdobené technikou "cloison" a představují mumifikovaného panovníka v celé jeho kráse.
V hrobce faraona 21. dynastie Pasbachaenniuta byly rovněž nalezeny malé antropomorfní rakve na útroby, tentokrát zhotovené ze stříbra. Podobné rakve byly objeveny i v některých nekrálovských hrobkách, byly však vyrobeny ze dřeva a podstatně skromnější.
Přetrvávající tradice
V Pozdní době (715 - 332 př. n. l.) se zabalené vnitřnosti někdy pohřbívaly spolu s mrtvým, uložené mezi jeho nohama. Byly také zjištěny případy, kdy byly vnitřnosti uschovány v kanopách a do břišní dutiny byly uloženy čtyři falešné balíčky ze srolovaného plátna napuštěného pryskyřicí. Po příchodu Řeků a později Římanů do Egypta se mumiím vnitřnosti přestaly vyjímat. Zesnulého ale na jeho cestě záhrobím stále symbolicky doprovázely kanopy, ačkoli už jen prázdné a řemeslně nepříliš kvalitně provedené.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama