Každodenní péče o hygienu

19. září 2007 v 20:46 | Martina |  Každodenní život
V Egyptě ubíjející horko často působilo zdravotní problémy. Egypťané proto všemi prostředky bojovali proti nečistotě. Pečovali tak nejen o svou tělesnou hygienu, ale i o odstraňováníkaždodenních odpadků.

Každodenní starostí starých Egypťanů bylo zbavovat se domácího odpadu, bojovat s komáry a krysami, zásobit se vodou na praní prádla, vlastní očistu i mytí nádobí. Egypt čelil často dusivému horku a s ním souvisejícím pachům. O vodu se staraly ženy. Každý den za západu slunce přicházely na břehy Nilu nebo k nejbližšímu kanálu a nabíraly cennou tekutinu do velkých džbánů. V nejbohatších domácnostech se džbány skladovaly v místnosti, která zároveň sloužila jako koupelna. Ti, co si takový luxus nemohli dovolit, se myli jednoduše mimo dům.
V jednotlivých oblastech se voda nabírala rozdílným způsobem. Ve městech a vesnicích nedaleko Nilu ženy čerpaly vodu pomocí vahadla nebo z veřejných studní napájených vodou z řeky. Uvnitř velkých studní bylo kruhové schodiště vedoucí na úroveň hladiny Nilu, což někdy znamenalo i několik metrů pod úroveň země. Movité domácnosti vlastnily soukromé studny.
Vesnice ležící daleko od Nilu, mezi něž patřila třeba Dér el-Medína, v níž žili řemeslníci a dělníci zaměstnaní na thébském pohřebišti, nemohli takové studny využívat. Každý den proto vesničané vyráželi, nejčastěji na oslím hřbetě, na výpravu za vodou, kterou nezbytně potřebovali k životu. Voda se pak skladovala v rozměrných nádržích, z nichž se předepsaným způsobem rozdělovala jednotlivým obyvatelům.
"Moderní" koupelna
V egyptských domech se místnost určená k očistě nalézala vedle pokoje pána domu. Pozůstatky obydlí nalezené v Tell el-Amarně severovýchodně od Théb dokládají přítomnost sanitárních zařízení a informují nás o této nezanedbatelné součásti každodenního života starých Egypťanů.
Na rozdíl od určitých zažitých představ se Egypťané nekoupali (lázeň je vynálezem Římanů). Při očistě stáli na vápencové desce, mírně nakloněné, aby z ní mohla stékat špinavá voda, a své tělo jen polévali vodou. Stěny koupelny byly obloženy vápencem, aby voda nepřišla do styku s nepálenými cihlami. Odpadní voda se odváděla buď kanalizací z pálené hlíny, která procházela skrze jednotlivé stěny, nebo do nádržek, jež se čas od času vyprazdňovaly. Kolem bazénku pro očistu stály zděné lavice, z nichž mohli sluhové lépe lít vodu na své pány.
Vyvýšené toalety
V některých domech byla navíc zvláštní místnost pro toalety. Nálezy z většiny egyptských vykopávek sice neumožňují přesně určit procento domů, které disponovaly sociálním zařízením, některé objevy nám však přece jen umožňují udělat si obrázek o tehdejší praxi.
Unikátním nálezem tak zůstává toaleta, jež byla nalezena v rituálním paláci, který byl součástí chrámového komplexu v Medínit Habu. Tento komplex nechal vystavět Ramesse II. na západním břehu Nilu proti Thébám. Toaletu představovala poměrně úzká místnost s kamenným sedátkem nad odpadní strouhou, která odváděla splašky z paláce. Místnost bezprostředně souvisela s vlastními obytnými prostory, které sloužily panovníkovi.
Prvním zjištěním je, že Egypťané nepoužívali turecké záchody. Jako toalety sloužila kamenná nebo dřevěná sedátka s otvorem, napevno zapuštěná do cihlové zídky. Odpad se buď odváděl potrubím podobně jako v koupelně, nebo byla pod sedátkem umístěna nádoba z pálené hlíny, která se vyprazdňovala po každém použití. Takovéto toalety ovšem byly vybavením jen bohatších domácností. Přenosná židle s otvorem nalezená roku 1906 v hrobce Chaa, vedoucího prací v Dér el-Medíně za vlády 18. dynastie, naznačuje, jak asi vypadalo běžnější sociální zařízení. Lze předpokládat, že v domech chudších Egypťanů byla právě takováto přenosná sedátka, neboť běžní obyvatelé si nemohli kvůli omezeným prostorům svého domova dovolit žádnou zvláštní místnost pro toalety.
Většina Egypťanů, zvláště venkovanů, se vší pravděpodobností vykonávala potřebu v přírodě nebo přímo v místnosti do jednoduchých hrnců z pálené hlíny, jejichž obsah se pak vyléval na smetiště.
Domácí odpad
Egypťané obvykle vykopali otvor v neobdělávané půdě a do něj házeli veškerý domácí odpad. Další možností bylo hromadění odpadu na skládce, která se posléze spálila. Lidé žijící poblíž Nilu využívali k tomuto účelu řeku, jiní zase házeli odpad do nejbližších kanálů. V některých vesnicích byly pro odpad vyhloubeny speciální šachty. Tisíce popsaných ostrak nalezených v Dér el-Medíně pocházejí z rozsáhlé odpadní jámy, která byla vyhloubena nedaleko vesnice. Podle odhadů anglického egyptologa Flinderse Petrieho z konce 19. století bylo smetiště královského paláce v Achetaton (dnešní el-Amarna) dlouhé 185 metrů a široké 120 metrů. Egypťané někdy své domy stavěli na bývalých skládkách poté, co odpad na nich uložený spálili, aby byl kompaktnější. Tak činili jak z hygienických důvodů, tak ve snaze vyhnout se případnému sesuvu ještě ne zcela usazeného odpadu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama