Košíkářství, umění pro každý den

18. září 2007 v 22:20 | Martina |  Každodenní život
Košíkářství bylo pro staré Egypťany každodenním chlebem. Splétání rákosových stonků do tvaru košů, košíků, lůžek a dalších předmětů denní potřeby ale nebylo jednoduché a vyžadovalo určité schopnosti. Toto drobné umění sice nedosáhlo takové umělecké hodnoty jako třeba opracování kamene a kovu nebo keramika, nicméně bylo nedílnou součástí života nadaných egyptských řemeslníků…

Začátky košíkářství, staršího než hrnčířství, sahají daleko do historie. Výrobky košíkářů byly nezbytné pro život na venkově i pro hospodaření domácností ve městech. Díky technice, jež vyžadovala jen nůž, jehlu a obratné ruce, zhotovovali Egypťané různě velké předměty pro potřeby každodenního života.
Na hornoegyptských pohřebištích z predynastické doby (např. v Tarchánu či Nakádě) byly nalezeny doklady o starobylosti košíkářství v Egyptě. Některá těla byla uložena ve skrčené poloze do rozměrných pletených košů, jež byly opatřeny i víkem. Suché pouštní prostředí napomohlo uchovat pleteninu koše až do dnešních dnů. Kromě velkých košů byly v hrobkách nalezeny i drobnější pletené předměty jako lýkové sandále, malé košíčky s obětními dary fíků a datlí.
Široké možnosti užití
Mezi nejčastěji používané předměty patřil ve starém Egyptě bezesporu košík splétaný z vláken. Velké i malé košíky se používaly k nejrůznějším účelům - k vystavování výrobků na trhu, k odnášení sutě na stavbách, jako zavazadlo při cestách, k ukládání zrní na polích, v bažinách se využíval při rybolovu, na lodích ke skladování zboží a v chrámech pro předkládání obětin. Ač by se mohlo zdát, že byly košíky záležitostí chudých, byly všudypřítomné v každodenním životě všech Egypťanů.
Obecně rozšířené ale nebyly jen košíky. Dalšími pletenými předměty denní potřeby byly rákosové nebo slaměné rohože, na které si lidé sedali a lehali a do nichž se zabalovala mrtvá těla těch nejchudších, nezbytná košťata, košíky na nošení miminek, výplety křesel, židlí a taburetů, vrše na chytání ryb a velké koše na skladování obilí.
Na rozdíl od jiných řemesel se košíkářství zřejmě neprovozovalo v žádných specializovaných dílnách. Košíkářství se běžně věnovaly ženy. Často pracovaly doma a vyráběly předměty, které si buď ponechávaly pro vlastní potřebu, nebo je směňovaly na trhu za jídlo či látky.
Prastarý způsob výroby
K výrobě proutěných předmětů, která se dodnes prakticky nezměnila, nebylo zapotřebí příliš mnoha nástrojů - nejdůležitější byly šikovné ruce košíkářů. Koše a košíky se spirálovitě splétaly z palmových listů, z vysušených stébel slámy nebo z rákosu z močálů. Nejprve bylo nutné zhotovit hrubou kostru z dostatečně silných kulatých rákosových stonků. Když byla kostra dokončena a její hlavní součásti pevně svázány, byla vypletena podélně rozříznutými stébly. Konce stébel se obtočily kolem silnějších stonků tvořících okraje.
Z vláken Egypťanky vyráběly poddajnější tašky, jež se v podstatě skládaly z několika svazků stonků svázaných k sobě. Neuvěřitelně dobrý stav předmětů nalezených na pouštních archeologických lokalitách je dokladem jejich mimořádné odolnosti. Veškerý um košíkářů spočíval ve zpracování vlákna dlouhých a pružných rákosových stonků. Košíkáři si obvykle vybírali stvoly, které byly téměř na konci růstu, odřízli z nich vršek a pak je rozdělili nejprve na dva a posléze na čtyři díly, které pomalu sušili rozložené nebo zavěšené na slunci. Pak už jen stačilo zapojit fantazii a splétat stonky různých barev, což dodalo košíku nebo rohoži umělečtější vzhled.
Při výrobě slaměných předmětů byla nejprve vyřazena zlomená nebo příliš malá stébla. Egypťanky si vždy nabraly hrst slámy, kterou prsty pročesávaly, aby vyřadily nepotřebné kousky. Poté slámu namočily do vody, aby zvláčněla. To byla velmi důležitá etapa, bez níž by nebylo možné slámu spirálovitě splétat. Spirálovité splétání používané egyptskými košíkáři umožňovalo svazky slámy pevněji utáhnout, a vyrábět tak velmi odolné koše a košíky.
Vybavení domácnosti ve vesnici Dér el-Medína
V hrobkách řemeslníků z vesnice Dér el-Medína nedaleko thébského pohřebiště byly nalezeny předměty denní potřeby pohřbené po boku svých majitelů. Jsou poutavým svědectvím o využití proutěných předmětů nejchudšími Egypťany. Ve sbírkách muzea v Louvru je uloženo množství předmětů spletených ze sítiny a palmových listů - rohože, stoličky, košťata, velké koše s víkem, taburetky. Na těchto předmětech je nejzajímavější, že nám umožňují nahlédnout do každodenního života nejskromnějších domácností starého Egypta. Na rohoži rozložené přímo na udusané zemi nebo na kamenné lavici se spalo, na taburetu sedělo, do velkých košů s víkem se ukládalo skromné rodinné jmění nebo obilí, do malých košíků zase amulety, jehly a jiné drobné náčiní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama