Lékařství v době faraonů

18. září 2007 v 19:19 | Martina |  Každodenní život
Jak dokládá řada lékařských papyrů nalezených archeology, staří Egypťané se již od pradávna věnovali lékařství. Šlo o vědu spíše empirickou, která však měla své zvyklosti i důležitý etický kodex.

Egypťané pronikli do tajů lékařství již v dávných dobách, bezpochyby ještě před nástupem prvních faraonských dynastií. Egyptští lékaři se těšili tak dobré pověsti, že i zakladatel Perské říše Kýros si prý jednoho z nich pozval do svého království. Jejich znalosti obdivovali také Řekové a Římané v čele s Hippokratem. Všichni Egypťané měli doma běžné léky na každodenní nehody - popáleniny, kousnutí a bodnutí hmyzu nebo záněty způsobené zadřením třísky.
Řadu těchto prostředků a receptů dodnes používají feláhové žijící na březích Nilu.
Vysoké společenské postavení
Lékaři měli v egyptské společnosti význačné postavení, někteří dokonce patřili přímo ke dvoru. Pomáhali jim ošetřovatelé, maséři a bandážisté. Uctívali boha moudrosti Thovta a byli členy kněžstva divoké bohyně Sachmet, která měla soucit s lidským utrpením. Její syn, slavný Imhotep, byl považován za průkopníka lékařství.
Odměna těchto vysoce postavených lékařů závisela na bohatství jejich pacientů. Učili se od svých zkušenějších kolegů, ale i v "domech života" a palácových školách - mezi ty nejvyhlášenější patřily škola v Sájích a škola v Héliopoli. Ve snaze zlepšit zdravotní stav obyvatelstva šířili osvětu v oblasti veřejné hygieny, propagovali obřízku a časté provádění klystýru. Řada z nich se věnovala některé uznávané odbornosti - očnímu lékařství, gastroenterologii nebo zubnímu lékařství.
Ani "obyčejní" lékaři se nespokojovali pouze s léčením chudých lidí. Lékařství zahrnovalo i hygienickou a kosmetickou péči, kterou měli Egypťané velmi rádi. Lékař tedy poskytoval líčidla a balzámy k péči o pleť i barviva na vlasy. Příležitostně sloužil také jako veterinář a rolníci se na něj obraceli i tehdy, potřebovali-li zbavit své příbytky blech, much, myší a krys.
Lékařské papyry
V Egyptě se tradovalo, že první lékařská příručka byla zázračně nalezena za vlády Chufua v jednom chrámu. Nejstarší dnes známé lékařské papyry se datují přibližně do roku 1600 př. n. l. Tyto neustále opisované svitky odkazují na mnohem starší texty, nejčastěji z dob Staré říše, jež byly postupem času obohaceny o nové prostředky a léčebné postupy.
  • Papyrus Georga Eberse
Pravděpodobně pochází z knihovny při jedné lékařské škole. Jde o nejstarší známé vědecké pojednání. Tato vzorová lékařská kniha obsahuje základy anatomie, popis patologických případů a vhodných léčebných postupů a 700 receptů na léky.
  • Papyrus Edwina Smithe
Tento svitek dlouhý 4,5 metru pojednává o vnitřních chorobách a kostní chirurgii. Obsahuje seznam 48 zranění a úrazů a příslušných léčebných postupů.
  • Káhúnský papyrus
Zaměřuje se na gynekologii a hovoří i o nemoci, "která požírá tkáně" - o rakovině.
Mnoho dalších příruček určených lékařům, například papyrus Hearst, berlínský papyrus nebo londýnský papyrus, obsahovalo navíc i magická zaříkadla, která měla zahnat některé choroby.
Tři skupiny lékařů
Papyrus Edwina Smithe, který je v současnosti uložen v New Yorku, hovoří o třech typech lékařů.
  • Sunu vykonával svou praxi u těch nejchudších, znalosti čerpal z knih a vlastních praktických zkušeností.
  • Wabu, kněz bohyně Sachmet, léčil privilegované vrstvy. Jeho lékařství mělo výrazně náboženský charakter, neboť svou léčitelskou moc získával od bohů.
  • Sau byl mág, čaroděj a ranhojič v jedné osobě. Bojoval proti neviditelným mocnostem, které působily nevysvětlitelné zlo, nebo byly zpodobňovány jako zvířata útočící na člověka (např. štír). Léčil pomocí zaklínadel, zaříkávání, amuletů a léčitelských sošek.
Mezi mágem a lékařem se nečinil žádný zásadní rozdíl - vždyť oba byli označováni stejným jménem: "ti, kteří ovládají štíry".
 


Aktuální články

Reklama