Generálové a důstojníci Nové říše

26. října 2007 v 23:07 | Martina |  Každodenní život
V období Nové říše získala armáda znovu na významu. Zatímco do té doby byla spíše doplňkem základních kamenů státu, během Nové říše se stala zásadním a velmi důležitým kolečkem v soustrojí země. Králové válečníci vrátili zemi jednotu, zavedli centralizovanou společnost a strukturovanou hierarchizovanou profesionální armádu, která často využívala služeb žoldáků. V tomto systému měli samozřejmě velkou moc generálové a důstojníci.

Vládcové Théb pochopili, že vojenská strategie hyksóských okupantů je výrazně lepší než jejich vlastní. Proto ji začali napodobovat a během dlouhotrvajících válek se postupně naučili i ovládat vozy a vycvičit koně, kteří pro ně dříve byli neznámými zvířaty. Naučili se rovněž používat měděné zbraně, dokonalejší než jejich, a vyrábět zbraně železné, jež pro ně bylo novým kovem. Od svých protivníků také převzali nošení přílby a brnění.
Zavedení vozby přineslo zásadní změnu bojových technik a organizace armády. V armádě byla vytvořena strukturovaná hierarchie, v níž vládla přísná disciplína, a zavedena efektivní hospodářská správa. Vojenské úspěchy faraonových válečníků byly vynášeny do nebes. Jejich odvaha jim zaručovala hierarchický a společenský postup, neboť odměnou dostávali úspěšní válečníci vězně, zlato a pozemky. Na rozdíl od předchozích období tedy byla armáda ideálním prostředkem, jak se vymanit ze skromných poměrů. V čele armády stál faraon, který měl hodnost nejvyššího velitele. Jeho hlavní oporou byl velící armádní generál. Vyšší důstojníci obvykle pocházeli z okruhu faraonových příbuzných a vysokých hodnostářů království. Již od útlého dětství byli faraonovi dědici stavěni do čela vojenských oddílů a museli se účastnit vojenského výcviku.
Nicméně i Egypťané s dobrým vzděláním či skromní písaři mohli po hierarchických stupíncích vyšplhat až na důstojnické posty. Velení samozřejmě fungovalo na různých stupních, což vedlo ke vzniku opravdové hierarchie, v níž nejvyšší hodnosti představovaly vojenskou aristokracii, jež postupně začala oslabovat vliv klasické šlechty, která válečnickým uměním příliš neoplývala.
Velení armády
Každá ze čtyř divizí Ramesse II. čítala 5000 mužů, rozčleněných do dvaceti rot po 250 vojácích, které se pak dále dělily na padesátičlenné čety. Všechny tyto jednotky měly své vedení. V čele divize stál divizní generál, jemuž podléhali velitelé jednotlivých rot. Velitele čet bychom mohli považovat za poddůstojníky. Vrchní velení podléhalo faraonovi, kterému pomáhal jeho věrný armádní generál. Vrchní velení dále tvořili divizní generálové, korunní princové, faraonovi oblíbenci jakož i vysocí dvorní hodnostáři, kteří také byli označováni jako generálové, měli však spíše funkci poradců. Vojenským oblastem veleli vyšší důstojníci. Posádky v cizích zemích měli na starosti královští komisaři. V období Nové říše tvořili egyptskou armádu převážně žoldáci, nájemní vojáci, jimž veleli důstojníci stejného původu. Tak například v čele oddílu núbijských Medžaiů stál "vládce Medžaiů".
Písaři a důstojníci
Většina vysoce postavených vojáků se rekrutovala z urozených vrstev. Členové egyptských vyšších vrstev se často stávali důstojníky vozby, jež byla považována za nejprestižnější útvar v armádě, nebo se zapisovali do písařských škol. Faraon trval na tom, že jeho velící důstojníci musejí mít kromě válečnických schopností i kvalitní vzdělání. To platilo zvláště pro písaře zodpovědné za vojáky a písaře zodpovědné za zásobování. Tito správní generálové veleli dvacítce vojenských písařů (jeden pro každou rotu), jejichž úkolem bylo rozdělování válečné kořisti. Například za vlády Thutmose III. byl písařem s hodností generála jistý Danini. Ten měl na starost kromě jiného povolávání rekrutů a dozor nad majetkem armády.
Své velící důstojníky měli lučištníci, vozba i jezdectvo. Zvláště správce jízdárny měl významné postavení. Kromě něj byl žádanou hodností také generál vozby, "posel krále v cizích zemích". Aby si faraon udržel přízeň svých vojáků, nešetřil odměnami zejména pro ty nejudatnější. Rozdával jim čestné tituly, pozemky, zbraně, otroky i zlato. Nic nebylo dost krásné pro polichocení těm, kteří přispívali k vojenské vyspělosti Egypta. Nejschopnějším stratégům faraon uděloval dědičné tituly související s funkcí, kterou zastávali. Vznikla tak kasta význačných vojáků, která vytvářela vojenskou šlechtu, jež v případě panovníkova selhání ho mohla rychle u moci nahradit.
Mezi nejznámější generály období Nové říše patří beze sporu Haremheb. Stal se vrchním velitelem vojsk a generálem již za vlády "kacířského faraona" Achnatona i jeho nástupce, mladičkého Tutanchamona. V té době byl pravděpodobně nazýván Paatonemheb, ačkoli tato domněnka není podporována všemi egyptology. O jeho rodinném zázemí nemáme žádné zprávy, ačkoli se předpokládá, že pocházel z okolí Herakleopole (centrum 20. hornoegyptského nomu). Jako jeho žena je uváděna Mutnedžmet, pravděpodobně sestra slavné Nefertiti, tento sňatek posléze podpořil Haremhebův nárok na trůn. V době druhé půlky 18. dynastie byla hlavním vojenským městem Memfis, kde byly umístěny hlavní síly. Důvodem byla blízkost Memfidy k problémovým oblastem východní hranice Egypta a snad i vojenská tradice. Haremheb si již jako zástupce Tutanchamona postavil na sakkarském nekropoli hrobku, kterou objevila německá expedice pod vedením Karla Lepsia v 19. století a kompletně ji prozkoumala archeologická expedice nizozemské leidenské univerzity. Fragmenty reliéfní výzdoby, provedené ve velmi kvalitním a jemném post-amarnském slohu, představují vrcholné exponáty mnoha světových sbírek, mezi tématy pochopitelně převládají triumfální návraty z vojenských tažení.
 


Aktuální články

Reklama