Hlavní města starého Egypta (1)

26. října 2007 v 17:38 | Martina |  Každodenní život
Od Hierakonpole, města z predynastického období, až po Alexandrii, poslední velké hlavní město, vznikla v Egyptě řada legendárních měst, mezi něž patřily Memfis, Théby či Piramesse, vystavěných ke slávě faraonů. Všechna tato skvostná hlavní města spoluvytvářela dějiny starého Egypta.

Hierakonpolis, sokolí město (4000 - 2700 př. n. l.)
Nechen, jemuž dali Řekové jméno Hierakonpolis, je prvním známým hlavním městem Egypta. Na konci predynastického období (cca 4000 př. n. l.) jej na východním břehu Nilu založili kočovníci živící se sběrem plodů, kteří se zde postupně usadili. Kolem roku 3500 př. n. l. mělo město asi 8000 obyvatel, většinou řemeslníků, hrnčířů a tkalců. Na konci 4. tisíciletí př. n. l. se obyvatelé přestěhovali blíže k řece Nilu, aby mohli využívat zaplavovanou půdu. Ochranným bohem města byl sokol Hor - odtud řecké jméno Hierakonpolis, které znamená "sokolí město". Hierakonpolis se stala sjednocujícím hlavním městem Horního Egypta na konci predynastického období (cca 3150 př. n. l.), v době vlád panovníků tzv. dynastie nula. Hierakonpolis vděčila za svou prosperitu zemědělství a obchodu. Brzy byla stejně jako většina měst predynastického období obehnána hradbami a začala se v ní stavět první velká architektonická díla ke slávě krále Štíra, mezi něž patří především náboženský komplex přímo ve městě a cihlové hrobky, vystavěné na západním břehu. Jednou z nich je i vůbec nejstarší hrobka s výzdobou nalezená v Egyptě. Hierakonpolis byla vytlačena z výsluní nedalekým městem Necheb (el-Káb) a později začala definitivně upadat, když král Meni sjednotil zemi a založil Cenej nedaleko Abydu, odkud mohl Egypt lépe kontrolovat. Podle jména Cenej označil Manéthó dobu vlády prvních dvou faraonských dynastií.
O Ceneji, která byla hlavním městem Egypta v letech 2700 - 2625 př. n. l. a kterou Manéthó umístil na východní břeh Nilu naproti pohřebišti v Abydu, nevíme prakticky nic. Její pravděpodobné pozůstatky leží pohřbeny pod nánosy nilského bahna pod současnými arabskými vesnicemi kolem Girgy.
Memfis, město bílých zdí(2625 - 2160 př. n. l.)
Ustanovit Memfidu novým hlavním městem se zřejmě rozhodl Džoser, slavný zakladatel 3. dynastie. Započalo tak význačné období panování z Memfidy, které trvalo přes čtyři sta let. Memfis byla původně pevností nazývanou Bílé zdi (Inebuhedž), kterou vystavěli první panovníci Archaického období. Teprve později se Memfis, jejíž řecký název je odvozen ze staršího egyptského Mennefer, stala plnohodnotným městem s vlastním pohřebištěm v Sakkaře. Město se rozkládalo na začátku delty Nilu, což byla velmi strategická poloha. Memfis byla fakticky prvořadou spojnicí mezi Oběma zeměmi, Usirovou a Sutechovou, a symbolizovala tak rovnováhu sjednoceného Egypta. Díky své centrální poloze Memfis, město boha Ptaha, rychle vzkvétala. I poté, co se hlavním městem staly Théby, patřila Memfis k nejdůležitějším městům v zemi. Řada faraonů si tu zbudovala svůj palác a harém. V období Nové říše se město stalo nejvýznamnější egyptskou zbrojnicí, neboť se tu stavěla většina válečných lodí. Ještě za vlády Ptolemaiovců hrála Memfis důležitou úlohu, než ji definitivně zastínila Alexandrie.
Hérakleopolis, Théby (2180 - 1994 př. n. l.)
První přechodné období je nepokojnou a málo známou dobou egyptských dějin, poznamenanou válkami různých klanů. Za vlády 9. a 10. dynastie hrála zřejmě úlohu hlavního města Hérakleopolis (egyptsky Henennisut, "město krále-dítěte"), její moc ale patrně nesahala dál než za vlastní území. Teprve po vzpouře thébských vládců proti hérakleopolské hegemonii vzniklo nové, opravdové hlavní město celé země od severu na jih. Tento první vzestup "města sta bran" ale neměl dlouhého trvání, neboť faraoni 12. dynastie, přestože pocházeli z Théb, město opustili a usadili se v severněji položeném Lištu nedaleko Memfidy.
Ictauej - Lišt (1994 - 1797 př. n. l.)
Nové hlavní město Amenemhetictauej, "Amenemhet se zmocnil obou zemí", založil Amenemhet I. Město samo dosud objeveno nebylo, jeho pohřebiště se nachází v dnešní archeologické lokalitě Lišt. Amenemhetictauej byl zřejmě hlavním městem země za vlády 12. dynastie, což by vypovídalo o snaze faraonů usadit se v místě, odkud by mohli zemi snáze ovládat. Jedná se o jedno z nejslavnějších období egyptských dějin, v němž vládli takoví panovníci jako Senusret l. nebo Senusret III.
Théby, město sta bran (1650 - 1292 př. n. l.)
V Druhém přechodném období, poznamenaném invazí Hyksósů, v zemi neexistovalo žádné reálné hlavní město. Okupanti vládli z Avaridy v deltě a města Lišt a Théby mezi sebou soupeřila o to, co jim Hyksósové z kdysi velké země nechali. Až ke konci vlády 17. dynastie (faraon Kamose) a zejména po založení 18. dynastie Ahmosem se Théby znovu staly mocným hlavním městem říše. Nadvláda Théb trvala až do nástupu Ramessovců, kteří se z geopolitických důvodů rozhodli založit v deltě nové hlavní město - Piramesse. Théby se nicméně staly největším egyptským městem, jehož hospodářská, politická a náboženská moc sahala daleko za hranice Egypta. S výjimkou amarnského období, v němž král Amenhotep IV. vystavěl uprostřed pustiny Achetaton, hlavní město s jepičím životem existující pouhých sedmnáct let, Théby vzkvétaly mimo jiné za přispění mocného Amonova kněžstva. Ve městě se budovaly nádherné stavby zasvěcené všemocnému bohu Amonovi. Kromě toho se na západním břehu Nilu naproti Thébám rozkládalo významné královské pohřebiště - Údolí králů.
Achetaton (1348 - 1331 př. n. l.)
Po nástupu na trůn se Amenhotep IV. - Achnaton rozhodl založit své vlastní hlavní město 300 km severně od Théb. Město nazval Achetaton a zasvětil ho bohu Atonovi, jímž nahradil dosavadní kult Amona, aby se vymanil z dusivého vlivu thébských kněží. Město, které vyrostlo uprostřed pustiny, bylo výsledkem hlubokého náboženského rozkolu, který prudce narušil egyptskou tradici. Ačkoliv život Achetaton byl vpravdě jepičí, město s širokými třídami lemovanými zahradami sehrálo rozhodující úlohu ve vývoji umění a myšlení a ovlivnilo i následníky kacířského krále. Po Achnatonově smrti nechal faraon Haremheb město zbořit, aby nezůstala jediná památka po pyšném městě, jehož hlavním zločinem byla snaha skoncovat s hermeticky uzavřeným náboženstvím, které stálo především ve službách všemocného Amonova kněžstva.
Některá význačná posvátná města Egypta
Faraoni si svá hlavní města vybírali podle vojenských, strategických, geopolitických a ekonomických zájmů. Nezapomínali ale ani na význačná náboženská města, bez nichž by jen těžko prosazovali svou autoritu. Nejstarším z nich byla Héliopolis ležící v samotné špičce delty, kterou Egypťané nazývala Iunu ("Město pilíře") a která zřejmě byla totožná s biblickým městem On. Právě o toto město a jeho velmi vlivné kněžstvo se opírali vládci 5. dynastie. Navíc z Héliopole pocházejí základy egyptského slunečního kultu a zádušní víry. Hlavním ochranným bohem města byl Re ztotožněný s Atumem. Z Héliopole také možná pocházel jeden z myšlenkových zdrojů atonského kacířství.
Jiným důležitým náboženským centrem byl Abydos, který nabyl na významu již za vlády prvních dynastií Archaického období. Později se Abydos stal poutním místem, kde se horlivě uctíval kult Usira.
Z dalších měst stojí za zmínku Ešmúnen (řecky Hermopolis, egyptsky Chemenu), velký rival Héliopole, jehož ochranným bohem byl Thovt; Dendera, město bohyně Hathor; Búsiris, starobylý Per Usir, město Usira, které hrálo důležitou roli v predynastickém období; Tell el-Basta, významné centrum v období Staré říše, s ochrannou bohyní Bastet; a konečně Bútó v deltě Nilu, význačné město predynastického období, kde se uctíval kult bohyně Vadžet, jedné z pramatek Dolního Egypta, která byla také Horovou kojnou.
pokračování:
 


Aktuální články

Reklama