Hlavní města starého Egypta (2)

26. října 2007 v 17:37 | Martina |  Každodenní život
S hlavním městem velkého Ramesse II., Piramesse, zažil starý Egypt poslední roky slávy, než začal upadat a definitivně zanikl po dobytí Římany. Ještě než k tomu došlo, budovali si poslední faraoni nová hlavní města, jejichž úloha byla někdy vcelku důležitá.


Piramesse, tyrkysové město (1292 - 1078 př. n. l.)

Ramesse II. byl odhodlán čelit hrozbám, které představovali jeho nebezpeční asijští sousedé, zvláště Chetité. Za tímto účelem se rozhodl zřídit hlavní město v deltě Nilu. Přesné umístění Piramesse bylo dlouho předmětem kontroverzních diskuzí. Piramesse bylo určitou dobu ztotožňováno s Tanidou nebo Avaridou. Dnes jsou však již egyptologové v názoru na jeho polohu jednotní - situují jej ke Kantíru, což je sídlištní tell ležící přibližně dvacet kilometrů od Tanidy. Z písemných nálezů a nalezených staveb víme, že Piramesse bylo okázalé město, plně zasvěcené slávě Ramesse II. a jeho vítězství nad nepřáteli. V tomto smyslu ho můžeme považovat za poslední "egyptské" hlavní město Egypta.

Tanis (1078 - 715 př. n. l.)

Jméno Tanis představuje řeckou podobu staroegyptského pojmenování Džanet. V dnešní době se lokalita nazývá Sán el-Hagar. Město bylo metropolí dvou dolnoegyptských krajů - 14. a 19. Faraoni 21. dynastie si za své hlavní město zvolili Tanidu v deltě, ležící nedaleko Piramesse. Panovníci se tu také nechávali pohřbívat v areálu Amon-Reova chrámu spravovaného Amonovými veleknězi, s nimiž udržovali úzké vztahy. Kromě panovníků byli na tomto prominentním místě pohřbíváni i tehdejší nejvyšší hodnostáři. Pohřebiště se nacházelo poblíž jižního okraje prvního pylonu, uvnitř chrámového okrsku. Až dosud byly nalezeny 4 královské hrobky (Pinodžema I., Amenemopa, Osorkona I. a Šešonka III.), ale podle dochovaných seznamů panovníků jich lze očekávat až sedmnáct. Hrob Pinodžema I. byl nalezen intaktní a předměty pohřební výbavy jsou vystaveny v klenotnici káhirského Egyptského muzea. Tanis, která existovala již v období Střední říše, byla odjakživa díky blízkosti východních zemí prosperujícím městem.přestože se jednalo o velké město, Tanis nikdy nedosáhla slávy Piramesse, stejně jako faraoni 21. dynastie nebyli nikdy tak proslulí jako Ramesse II. tito severní panovníci již totiž neměli pod kontrolou jižní část údolí, která byla v rukou Amonova velekněze Hrihora a jeho následníků, absolutních pánů nad thébskou oblastí a Núbií.

Napata (715 - 665 př. n. l.)

25. dynastie, tzv. núbijská, své hlavní město zřídila v Napatě, která se nacházela poblíž čtvrtého kataraktu v oblasti, kterou Egypťané nazývali Karu. Napata byla dlouho považována za metropoli království Kuš, zejména v období Nové říše. Toto klíčové město ležící na karavanní cestě vedoucí z Núbie do Egypta se za vlády núbijských faraonů 25. dynastie stalo důležitým hlavním městem země. 25. dynastii založil černý faraon Pianchi poté, co porazil své libyjské protivníky ze severu. Téměř jedno století Napata, rozkládající se na úpatí Gabal Barkal, který Egypťané označovali jako Čistou horu, vzkvétala jednak díky vzestupu nové núbijské dynastie, jednak díky své strategické poloze na karavanní cestě. Město bylo zasvěceno Amonovi, jehož kult sem byl přenesen z Théb prchajícím kněžstvem, které se snažilo uniknout libyjské nadvládě Šešonka I., zakladatele 22. dynastie. V Napatě vyrůstaly typicky egyptské chrámy a pohřebiště. Nejpozoruhodnější stavbou byl Amonův velechrám, který nechal vybudovat Huj, místokrál království Kuš, již za vlády Tutanchamona. Pianchi byl prvním vládcem Napaty, jež používal úplnou královskou titulaturu. Jeho záslužné skutky připomíná monumentální stéla v Amonově chrámu: "Opravil svatyni a nechal znovu vystavět ohradní zeď. Posléze před ní vybudoval sloupovou síň, kterou uzavřel druhým pylonem." Jednalo se o téměř dokonalou kopii chrámu v Karnaku, kterou později zvelebovali Pianchiho následníci, aby tak posílili svou autoritu.

Sais (665 - 525 př. n. l.)

Poslední zástupci núbijské dynastie nedokázali dlouho odolávat invazím Asyřanům. Byli vytlačeni do Núbie a postupně vyklízeli své pozice v severním Egyptě. Prastaré město Sais (egyptsky Sau, dnes Sá el-Hagar) bylo vystavěno v západní části delty již v predynastickém období a svého vrcholu dosáhlo za vlády 26. dynastie založené Psammetikem I., který z města pocházel a povýšil jej na hlavní město Egypta poté, co s pomocí řeckých městských států porazil Asyřany. Neit, hlavní bohyně města, patřila mezi egyptská prvopočáteční božstva. Právě ona vymyslela látky a obinadla, jimiž se omotávala těla zesnulých. Tato matka světa byla rovněž spojována s válkou. Řekové ji později ztotožnili s Athénou. Město Sais zažilo nebývalý rozmach díky významné řecké komunitě, která faraony ze sajské dynastie podporovala.

Alexandrie (305 - 30 př. n. l.)

Po krátkodobém panování sajské dynastie se Egypt ocitl pod perskou nadvládou, která se protáhla na více než dvě stě let. Teprve po příchodu Alexandra Velikého a nástupu Ptolemaiovců na trůn se do země vrátila jednota a mír. Ptolemaiovci se usídlili v Alexandrii, kterou jako hlavní město založil makedonský panovník podle projektu svého oblíbeného architekta Deinokrata Rhodského. Město mělo šachovnicový půdorys - tvořily ho široké třídy křížící se v pravém úhlu, čímž se zásadně lišilo od ostatních egyptských měst. Více než kde jinde tu byl patrný řecký vliv. Alexandrie se rychle stala nejdůležitějším městem Středomoří, proslulým svými paláci, chrámy řeckého typu, knihovnou a slavným majákem vybudovaným na ostrově Faros. Alexandrie byla posledním hlavním městem Egypta. Po pádu Ptolemaiovců se totiž Egypt stal jednou z provincií Římské říše a podléhal hlavnímu městu světa - Římu.

Efemérní hlavní "městečka"

Faraoni 23. dynastie ovládali pouze severovýchodní část Egypta. Hlavním městem středního Egypta tehdy byly Théby, které se vzbouřily proti centrální moci. V zemi vládl zmatek. Králové 23. dynastie, jež se považovali za oprávněné vládce země, se usadili v letech 818-715 př. n. l. v Tell el-Bastě v deltě. Toto efemérní hlavní město hrálo zanedbatelnou roli. Jiným dočasným hlavním městem byl Sebennytos, egyptský Cebneceret, ležící rovněž v deltě. Úlohu hlavního města hrál v letech 380-343 př. n. l. za vlády 30. dynastie. Ze Sebennytu pocházel historik Manéthó a král Nachtnebef, který z něj učinil své hlavní město.

předchozí:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama