Hodně směny, málo peněz

23. října 2007 v 21:47 | Martina |  Každodenní život
Ve starém Egyptě se až do vlády 30. dynastie a Ptolemaiovské doby peníze vůbec nepoužívaly. Obchod fungoval na výměnném principu, a to jak na vnitřním trhu, tak při mezinárodních transakcích.

Vesničané ani faraoni, písaři ani kněží, nikdo v Egyptě nepoužíval k nákupu peníze. Veškeré zboží bylo směňováno. Látka za sandály, voli za ipe (objemová jednotka odpovídající přibližně 19 litrům) ječmene, sošky za chleba a olej. Samozřejmou součástí takového obchodu bylo smlouvání. Někteří obchodníci při něm předváděli téměř herecké etudy. "Vezmi si mou pěknou zeleninu", říká první účastník výměnného obchodu, "a dej mi rovnocennou náhradu." Druhý vytáhne náramek, který prvnímu zřejmě nestačí: "Chci rovnocennou náhradu!" Kupující zeleniny nakonec kromě náramku musí oželet ještě pár sandálů. Na všech egyptských trzích to byla stejná písnička.
Na stěnách hrobky jednoho úředníka z 5. dynastie nalezené v Sakkaře je zachycená scéna z trhu z období Staré říše. Obchodníci sedící před stánky nabízejí své výrobky - ovoce a zeleninu, ryby, vnitřnosti, látky. Všichni zákazníci jsou muži, mají přes rameno přehozené malé vaky, které se chystají vyměnit za výrobky na trhu. Jeden nakupující nabízí džbán za rybu. Opodál zas jiný vyměňuje vějíř za číši. Snadno si představíme, co si asi při smlouvání říkali. "Z toho poháru se bude ti báječně pít", přemlouvá prodavačka kupujícího. Prodavač zeleniny zase přesvědčuje svého zákazníka: "Dej mi, co jsi přinesl, a já ti za to přenechám tuhle krásnou zeleninu." Všechny směny zřejmě probíhají bez hádek a všichni bez obtíží uzavírají obchody.
O kus dál jsme svědky jiné scény. Prodavač před zákazníkem rozbaluje štůček látky. Nakonec si plácnou. Nakupující prohlašuje: "To je látka hodná bohů, krásná práce." A co na to prodavač? "Tolik loktů látky vyměním za šest šat." Šat nebyl měnovou jednotkou. Šlo o abstraktní jednotku, která umožňovala stanovovat hodnotu potravin a různých výrobků. Náš zákazník teď zná tržní hodnotu látky, kterou chce koupit, a bude za ni muset nabídnout výrobky odpovídající hodnoty.
Místo peněz olej, zrní či látky
Egypťané, kteří pracovali za mzdu (dělníci, řemeslníci, rolníci), byli odměňováni v naturáliích. Dostávali například olej, zrní, látky nebo sandály. Taková mzda plně uspokojila jejich potřeby a to, co nespotřebovali, mohli na trzích vyměňovat za jiné zboží - maso, ryby, oblečení, šperky.
V období Staré říše bylo srovnávací hodnotou zlato. Šat tehdy zřejmě představoval 7,5 gramu zlata. Násobkem šat byl deben. Ten odpovídal šesti dvanácti šat, tedy 90 gramů zlata. Podle dochovaných záznamů o koupi byl zřejmě dům nedaleko Chufuova pyramidového komplexu, jehož hodnota byla deset šat zlata, vyměněn za dvě role látky v hodnotě šesti šat a jedno lůžko v hodnotě čtyř šat.
Egyptologové se shodují, že v období Nové říše přestal být šat používán. Srovnávacím ekvivalentem byl deben. Počínaje 19. dynastií se objevuje kite, který odpovídal desetině deben. Stálými srovnávacími kovy byly zlato, stříbro a měď, takže Egypťané počítali v deben zlata, stříbra nebo mědi. Zlato bylo hlavním srovnávacím kovem v období Střední říše, zatímco v Nové říši tuto roli převzalo stříbro a měď. Příčiny této změny neznáme. Pokrývka z jemného plátna například stála pět kite stříbra, kabát čtyři kite stříbra, bronzová nádoba dvacet deben mědi nebo dva kite stříbra. Cena vola se pohybovala mezi třiceti a sto padesáti deben mědi.
Vola za čočku!
Na stejném principu fungovalo i obchodování s cizími zeměmi. Egypt nakupoval dřevo v mnoha krajích od Libanonu po Byblos výměnou za své výrobky.
Egyptský vyslanec Venamon například získal dřevo výměnou za zlaté a stříbrné džbány, královské plátno, papyrové svitky, 500 volských kůží, 520 pytlů čočky a 30 beden sušených ryb. Obě strany si nespíše přepočítaly hodnotu svého zboží na zlato a stříbro, a teprve potom se dohadovaly, za co budou výrobky vyměněny.
Je velmi pravděpodobné, že ve správních úřadech nebo v chrámech si lidé mohli vypůjčit měřidla váhy, délka a objemu. Tato měřidla navíc bezpochyby pravidelně kontrolovali a kalibrovali královští písaři. Deben měl podobu kovového drátu, který se stříhal, a tak se získala požadovaná váha. V některých hrobkách z období 18. dynastie byly nalezeny slitky ze zlata, stříbra a mědi, nebyly však na nich žádné nápisy, z nichž by se dalo usuzovat, že šlo o opravdovou měnu.
Teprve za vlády 30. dynastie byla v zemi faraonů vyražena první mince, zřejmě pod vlivem Řecka, které mělo v tomto směru před Egyptem 150 let náskok. Mince byly zpočátku používány především k zaplacení řeckých žoldáků. Zlaté a stříbrné mince, které Egypťané ukořistili během válečných výbojů, byly uchovávány jako poklad a často byly taveny na pruty.
 


Aktuální články

Reklama