Egypťané zavedli náš kalendář

6. listopadu 2007 v 20:15 | Martina |  Každodenní život
V zemi faraonů se čas rozděloval na roky, roční období, měsíce a dny. To se dnes zdá zcela samozřejmé. Ovšem Egypťané byli pravděpodobně prvním národem, který vymyslel a zavedl racionální solární kalendář. Římané jej později po drobném vylepšení nazvali juliánským kalendářem. Tento kalendář se používá dodnes.

V dobách egyptské prehistorie se primitivní lidé rozhodli dělit čas na základě pohybu měsíce. Ovšem v predynastickém období, přibližně v 5. tisíciletí př. n. l., byl původní lunární kalendář nahrazen solárním.
Podle starých Egypťanů čas na Zemi navazoval na dobu, v níž žili bohové. Lidský život byl v přímém vztahu s božským řádem, který určoval chod světa. Lidé jej museli ctít a mít neustále na paměti. V Egyptě se budoucnost vyjadřovala v "milionech let". Každý nový faraon, zastupující na Zemi bohy, počítal roky své vlády od nástupu na trůn a k těmto datům připojoval své jméno. Roky se nepočítaly stále dál, ale s nástupem nového faraona se vždy začalo od nuly. Rok tedy mohl být označen například jako "šestý rok vlády Ramesse II." nebo jako "první rok vlády Thutmose III.".
Čtyřměsíční roční období, třicetidenní měsíce
Egypťané velmi brzy zjistili, že začátek nilských záplav odpovídá heliakickému východu hvězdy Sopdet neboli Siria (hvězda v souhvězdí Velkého psa). Když se zářivá Esetina hvězda po sedmdesáti dnech za úsvitu zjevila na nebi, znamenalo to, že začíná první den měsíce thot a s ním i další nový rok.
Egyptský rok se dělil na tři roční období, každé obsahovalo čtyři měsíce o třiceti dnech. Roční období se nazývala achet (doba záplav), peret (doba rozpuku) a šemu (doba žní). V Pozdní době byly pojmenovány i jednotlivé měsíce. Při stanovení data narození by tedy Egypťané například řekli: "Dítě se narodilo v pátém roce vlády Ramesse II., v měsíci pašon v době šemu, druhého dne."
Všech dvanáct měsíců se dále dělilo na tři dekany o deseti dnech. K těmto tři sta šedesáti dnům se na konci cyklu přidávalo pět tzv. epagomenálních dní, což byly rodné dny bohů Usira, Hora a Sutecha a bohyň Eset a Nebthet.
Roku chyběla čtvrtina dne!
Egyptský rok měl tři sta šedesát pět dní, což znamenalo velký nedostatek. Aby rok přesně odpovídal slunečnímu cyklu, musel by být delší o čtvrtinu dne (přesně o 0,2422 dne). Každé čtyři roky se tedy rok o dvacet čtyři hodin zpozdil. Tato malá odchylka pak způsobovala nesoulad s rytmem střídání ročních období. Možná se nám to může zdát zanedbatelné, ale za šedesát let šlo již o patnáctidenní zpoždění. Trvalo celkem 1461 let, než se kalendářní rok znovu začal shodovat se skutečností. Toto období se nazývá "Siriova perioda".
Egypťané si toto nemilé zpožďování samozřejmě uvědomovali. V některé roky totiž kalendářní léto připadlo ve skutečnosti na zimu! Všichni si nakonec na tyto zvláštnosti zvykli a kalendářní rok oprávněně přezdívali "toulavý rok". Průměrní egyptští feláhové tento problém přenechávali vědcům a sami se řídili skutečným střídáním ročních období, které odpovídalo vzestupu a poklesu vody v Nilu. Ptolemaios III. Euergetés se roku 238 př. n. l. pokusil dekretem z Kanopu přidat každé čtyři roky šestý epagomenální den a tak rok vyrovnat. Jeho snaha však skončila nezdarem. Teprve v římské době byl zaveden přestupný rok.
I přes tyto nedostatky však byl egyptský kalendář pozoruhodným dílem, o nějž se zasloužili talentovaní pozorovatelé a matematici z řad obyvatel nilského údolí. Kalendář s drobnými změnami přetrval tisíciletí a slouží dodnes.
Potíže kněžstva s kalendářem
Výkyvy toulavého roku působily velké problémy egyptskému kněžstvu. Kněží totiž při stanovování dat náboženských obřadů, které souvisely s nějakým přírodním jevem (záplavami, setbou nebo sklizní), nemohli vycházet z běžného kalendáře. Zřejmě používali kombinaci lunárního a solárního kalendáře, v níž k lunárnímu roku o 354 dnech přidávali třináctý měsíc. Tento princip se hodně podobá židovskému lunárnímu kalendáři, který se používá dodnes.
 


Aktuální články

Reklama