Egypťanky, uctívané matky

5. listopadu 2007 v 17:29 | Martina |  Každodenní život
Ženy ve faraonském Egyptě byly manžely uznávány a dětmi uctívány. V domácnosti byly považovány za obraz bohyně Eset, ideální matky a manželky. V občanském i náboženském životě měly na onu dobu výsadní postavení a stály na takřka stejné úrovni jako muži.

Egyptské ženy měly na starověké poměry výjimečné postavení, rozhodně vyšší než jejich řecké či římské současnice. Dokonce se jim dostávalo daleko většího uznání než ženám v některých dnešních společnostech. Existoval nicméně podstatný rozdíl mezi obyčejnými ženami a ženami patřícími do vznešených vrstev. Moc a vliv, které ve svých rukou soustředily královna Hatšepsut, jež zorganizovala proslulou výpravu do země Punt, Teje a Nefertiti, matka, resp. manželka Achnatona, nebo slavná Kleopatra, byly každopádně spíše výjimkou.
V mnoha ohledech rovnoprávné s muži
Egypťanky nebyly podřízeny otci, manželovi ani prvorozenému synovi. Z právního hlediska byly zcela nezávislé. Mohly jak odkazovat jmění, tak samy dědit. V přístupu k dědictví tedy obvykle panovala rovnost mezi dcerami a syny, v jednotlivých historických obdobích nicméně přetrvával umírněný matriarchát. V období Střední říše se v urozených rodinách například dědilo po mateřské linii - dědicem byl syn nejstarší dcery a dědeček z matčiny strany se těšil velké prestiži a autoritě. V raném dětství byli chlapci i děvčata vychováváni společně a stejně. Ve věku čtyř či pěti let se však jejich cesty rozdělily. Některé dívky byly přijaty do škol, kde studovaly podle vzoru bohyně Sešat, patronky psaní a archivů. To bylo však spíše výjimkou; těchto několik vyvolených děvčat se obvykle rekrutovalo z urozených vrstev a dostalo se jim svolení účastnit se výuky v paláci po boku královských dětí. Po dokončení studia se tyto vzdělané ženy mohly stát vychovatelkami malých princů, vést přádelnické a tkalcovské dílny nebo dokonce pracovat ve státní správě. Nejvíce úřednic bychom našli v období Staré říše. Byly dokonce objeveny zmínky o jisté Nebet, která byla za vlády Pepiho I. (cca 2300 př. n. l.) soudkyní a vezírem. Důležitou úlohu ve společnosti hrály také porodní báby, jejichž lékařské znalosti rozhodně nebyly zanedbatelné.
Vzorná paní domu
Pokud žena byla svobodná, tedy nebyla otrokyní, jejím polem působnosti byla obvykle domácnost. Nechodila do školy, neučila se psát (nedochoval se žádný text psaný ženou) a její výchovu měla v rukou matka, která ji učila péči o domácnost, hudbě, zpěvu a tanci. V pubertě, tedy přibližně ve věku deseti let, ji otec provdal. Byla jedinou manželkou svého chotě, pokud jím ovšem nebyl faraon, který míval manželek více. Zda v Egyptě existovala polygamie, není dosud zcela jednoznačně prokázáno. Na základě rozboru písemných a ikonografických pramenů se ovšem zdá, že to možné bylo. Ve vyobrazení průvodu potomků, kteří obětují svému otci, se totiž naráz vyskytuje více synů, kteří se pyšní epitetem "nejstarší syn". Není však jasné, zda nejde o nejstarší syny po sobě následujících manželek, neboť dětská úmrtnost rodiček byla ve starém Egyptě velmi vysoká. Žena pána domu pak obvykle držela pouze titul "paní domu". Muž byl sice "pánem" domácího služebnictva, své ženě však prokazoval pozornost a úctu. Moudrý Ptahhotep tak radil svému synovi: "Hýčkej ženu ve svém domě, jak se sluší. Hleď jí naplnit žaludek a odít záda - pro její tělo to bude stejná úleva, jako bys je namazal balzámem. Čiň ji šťastnou tak dlouho, jak jen budeš žít." Také písař Ani doporučoval: "Nekontroluj svou ženu… Jen ji mlčky pozoruj, tak nejlépe zjistíš, jak je šikovná." Muži by si ale měli dát pozor na cizinky. "Střez se ženy zvnějšku, kterou ve městě nikdo nezná," varoval tento autor známého naučení. Podle jiných rad neměl manžel své choti příliš důvěřovat, neboť se mohla kdykoli projevit jako záletnice a věrolomnice. Proto ji také mohl bít - ale jen s mírou!
Úděl matek
Po svatbě získaly Egypťanky přídomky "paní domu" a "rodí pro svého manžela". Pokud byly neplodné, manžel je zapudil, mohly však uplatňovat nárok na výživné. Vdovy se záhy znovu vdávaly, neboť jejich živobytí záviselo na manželovi i přesto, že si mohly vzít část majetku domácnosti. Ženy byly stejně jako bohyně Eset povolány k mateřství. Výkon práce (služebné, zpěvačky, tanečnice či prostitutky) byl považován za známku úpadku.
Ženy kojily děti až do věku tří let a o syny se staraly do jejich čtyř let - tehdy chlapci vstupovali do mužského světa. Samy vychovávaly všechny své děti, což notně překvapovalo Řeky; Diodóros Sicilský o tomto přístupu hovoří jako o egyptské zvláštnosti. Jen výjimečně statné ženy přečkaly četná těhotenství a únavné domácí práce a dožily se pokročilého věku. V takovém případě se staly předmětem skutečného kultu ze strany svých synů. "Dávej své matce dvojnásobek stravy, než ti dávala ona, nos ji na rukou tak, jako nosila ona tebe; byl jsi těžké břemeno, ale nikdy tě neopustila," nabádal písař Ani. V období Staré říše byly uctívané matky zobrazovány v hrobkách po boku syna a snachy; naopak otcové byli takto zachyceni spíše výjimečně.
 


Aktuální články

Reklama