Egyptští žáčci

6. listopadu 2007 v 21:17 | Martina |  Každodenní život
Egypt měl již od pradávna výjimečný vzdělávací systém. Malí Egypťané z nejvýznamnějších rodin začali chodit do školy již v útlém věku, aby se mohli stát úředníky nebo vysokými státními zaměstnanci.

Malý Seti má radost i trému zároveň. Dnes vstal již za svítání, aby se připravil na svou první cestu do školy. Skončily časy, když byl ještě malý capart a něžnou rukou ho vychovávala jeho maminka. Právě oslavil čtvrté narozeniny a je tedy konec bezstarostného dětství. Je již nachystán - maminka mu pečlivě načesala "loknu dětství", spadající po straně hlavy. K srdci si tiskne rákosové pero, kterým bude kreslit své první znaky. Tento cenný předmět mu spolu s řadou doporučení předal jeho otec, písař Kamose. Seti si uvědomuje své štěstí, ale i z něj vyplývající odpovědnost. Jeho rodina sice žije pohodlně a nic jí nechybí, ale Setiho studie jsou i pro ni luxusem. Zatímco děti vysokých státních představitelů chodí do školy při královském dvoře spolu s dětmi královského páru, Setiho kamarád Ameni se učí sochařině u svého otce, uznávaného řemeslníka a umělce. Amasis, syn rolníka, do školy nebude chodit vůbec. I Setiho sestřička Nisis zůstane doma, kde ji matka zasvětí do umění vedení domácnosti, ručních prací, hudby a tance.
Hlavně neplýtvej papyrem!
Seti už se nemůže dočkat, až bude písařem jako jeho otec, který je na své povolání tolik hrdý. Ale dobře ví, že se k této profesi nedostane dřív než za nějakých deset let. Během nich bude svádět boj s nesčetnými posvátnými hieroglyfickými znaky a s hieratickým písmem - kurzívním písmem používaným pro správní záležitosti, obchod a literaturu. Už teď hoří nedočkavostí, aby mohl ponořit štětec do černé tuše, směsi přírodní gumy a sazí nebo páleného kvasničného kalu a neúnavně psát cvičení z krasopisu a zároveň si osvojovat pravidla jazyka. Už už by se chtěl otci pochlubit svými prvními písmeny, která pečlivě zakreslí na ostraka (hliněné střepy sloužící k psaní nanečisto), na desky z křehkého kamene nebo na dřevěné tabulky pokryté vrstvou sádry. Papyrus byl příliš vzácný, než aby jím na svá cvičení mohli plýtvat malí nešikovní začátečníci!
Seti také ví, že během dlouhých učňovských let bude muset prokázat nesmírnou píli, příkladné chování a neustále cvičit. Tyto povinnosti mu bude připomínat i učitelova rákoska, která bez váhání přistane na prstech a ramenou lenochů a neposluchů. Ale náročnost začínajícího studia ho v tuto chvíli zajímá jen málo. Seti, ač ještě malý chlapec, chce dělat čest své rodině a jít ve šlépějích obdivovaného otce, věrného a schopného služebníka svého krále.
Nevšední vzdělávací soustava
Již více než 3000 př. n. l. si egyptská moc začala uvědomovat důležitost písma pro organizaci a správu státu. Tak vznikl nejstarší vzdělávací systém v dějinách, kterému se ve své době vyrovnal jen systém babylónský. Malí Egypťané navštěvovali per anch, "Dům života", jinak také zvaný "škola pro písaře". Tato kulturní instituce byla zpravidla přičleněna k chrámu a vzdělávali se v ní budoucí státní úředníci. Často velmi přísná výuka zahrnovala taje čtení a psaní, ale i tělocvik a plavání, morální zásady, společenské chování, úctu k starším a nadřazeným. Výsadní místo mezi předměty zaujímaly různé vědy - od lékařství k počtům (které bylo velmi důležité v zemi, v níž se všechny výdaje, příjmy a zemědělské výnosy pečlivě zaznamenávaly a uchovávaly) a geometrii - ta byla zase nezbytnou pomůckou architektů stavících pyramidy. Přístup ke znalostem byl velmi podporován, vědění uznáváno a vychvalováno - za předpokladu, že učenci nikdy nezapomenou na skromnost považovanou za základní pravidlo slušnosti.
 


Aktuální články

Reklama