Daně za vlády dynastie Ptolemaiovců

1. prosince 2007 v 22:53 | Martina |  Každodenní život
Daňová soustava byla úhelným kamenem vlády Ptolemaiovců, kteří se opírali o zaběhnutou egyptskou státní správu, jež po staletí zajišťovala řádný chod státu. Přebujelá byrokracie ovládaná písaři si sice uchovávala jistou moc, Ptolemaiovci ji ale značně omezili. Vedení obrovské mašinérie bylo svěřeno Řekům, jejichž hlavním úkolem bylo podporovat usazování se cizinců v zemi a vybírání daní.

Když Ptolemaiovci nastoupili na trůn, chytře ponechali v chodu státní správu, která v předchozích dvaceti pěti staletích dostatečně prokázala svou funkčnost. Podporovali také písaře, elitu národa, kteří se o to více snažili dobře sloužit novým vládcům. Ptolemaiovci pod vlivem vzorového řeckého administrativního členění ponechali stávající rozdělení Egypta do nomů, egyptské názvy vycházející z prastaré symboliky ale změnili na ryze administrativní označení. Kraj ochránce se tak změnil na "Búsirský kraj" (s metropolí Búsiris) a Kraj ibise na "Hermopolský kraj" (metropole Hermopolis). Pravomoci těchto administrativních jednotek byly posíleny, zároveň ale musely úžeji spolupracovat s centrální mocí řízenou z Alexandrie.
Nomarchy nahradili stratégové
Z obavy před případnými vzpourami Ptolemaiovci postupně zrušili úřad nomarchů, kteří byli tradičně nejsilnějšími v kraji a opírali se o rozvětvenou rodinu. Na jejich místo jmenovali stratégy, vojenské velitele, z nichž se záhy stali vysocí úředníci zodpovědní rovněž za soudnictví. V jednotlivých nomech se zvyšoval počet královských písařů. Úkolem těchto úředníků bylo měřit a zaznamenávat veškerou zemědělskou půdu v oblasti spadající pod jejich správu, plánovat zavlažovací práce, vybírat daně ze zboží a z obilí, odhadovat objem sklizně, sčítat stáda. Dioeset, místní zástupce ministra financí, spravoval velký majetek s pomocí eklogisty (účetního státní pokladny) a antigrafa (inspektora zápisů). Řecké dioesety ve 2. století př. n. l. nahradili královští písaři, rodilí Egypťané, kteří se lépe vyznali ve venkovském prostředí a především hovořili jak egyptsky, tak řecky (Řekové se egyptskému písmu a jazyku učili jen s největšími obtížemi). Královští písaři se navíc mohli spoléhat i na své krajany, egyptské úředníky, kteří působili přímo na venkově - topogramaty (oblastní písaře) a komogramaty (vesnické písaře). Prvořadým zájmem ptolemaiovského správního systému na všech úrovních byly finance. Administrativa jednotlivých krajů byla zaměřena na ekonomizaci zemědělské produkce.
Systém založený na bankách
Ptolemaiovci většinou považovali Egypt za potenciální zdroj velkého bohatství. Přestože převzali egyptskou královskou tradici, neovládali egyptštinu, i tak se ale snažili zemi spravovat tak, aby jim přinášela zisk. Napomáhat jim k tomu mělo především obilí, největší egyptské bohatství, a peníze, které se za jejich vlády v zemi faraonů objevily vůbec poprvé. Odebrané obilí se skladovalo v královských sýpkách, kde o něj pečovali sitologové (královští úředníci). Drachma se stala základní egyptskou měnovou jednotkou. Aby Řekové mohli svou pokladnici plnit cinkajícími mincemi, zavedli v Egyptě možnost půjček. Bankovní ústavy zahraničního a především řeckého původu poskytovaly úvěry s cílem zintenzívnit oběh kapitálu. Státní banky se s královským souhlasem otvíraly ve všech velkých městech. Klientům vyplácely peníze po předložení šeků. Běžné úrokové míry na půjčky byly často vysoké (až 24 %), což podporovalo především zahraniční investory, kteří v egyptském bankovnictví viděli zajímavý způsob, jak docílit zisku.
Předzvěst kapitalismu
Tento kapitalistický vpád do egyptského finančního systému ale nevedl k liberalizaci trhu. Ptolemaiovská státní správa neměla sebemenší chuť podporovat agresivní liberalismus, který by znamenal ztrátu zisku a únik kapitálu. Centrální moc proto vykonávala velmi přísný dohled, aby předešla zpronevěrám a obchodním manipulacím. Všechny výrobky podléhající zdanění byly oceňovány královskými úředníky. Když řemeslníci nepoužívali své pracovní nástroje, museli je nechat zapečetit, aby se vyloučilo jejich pašování. Každý měsíc se scházeli zástupci společností, hlavní hospodář nomu a bankéři, aby společně sestavili předběžný odhad, který předávali na daňový úřad v Alexandrii. Celý daňový systém byl přísně kontrolován. Stát si tak byl jist, že do pokladny poplynou peníze, výrobci zase měli záruku, že své zboží prodají.
Druhá strana mince
Systém byl výhodný jen pro velké firmy. Malí řemeslníci museli pracovat v obtížných podmínkách pod tlakem berních úředníků a vydělávali si velmi málo. Navíc kvůli izolacionistické politice Ptolemaiovců byly ceny některých egyptských výrobků podstatně vyšší než ceny téhož zboží ze sousedních zemí. Například obyčejný egyptský olej byl dvakrát dražší. Ptolemaiovci proto vytvořili celní bariéry spočívající především v přemrštěně vysokém clu. Tento systém ale nezabránil pašování ani úplatnosti některých úředníků, kteří využívali svého postavení k obohacování se na úkor malých výrobců.
 


Aktuální články

Reklama