Egyptské importy

1. prosince 2007 v 14:41 | Martina |  Každodenní život
V období Nové říše byl Egypt nejmocnější zemí Středomoří. Jeho vliv sahal od Eufratu v Asii až ke čtvrtému kataraktu v Núbii. Země faraonů se svými sousedy udržovala stálé vztahy a dovážela od nich potřebné výrobky. Hlavními středisky, kam mířilo zboží z okolních zemí, byly Sais a Tell el-Basta v deltě a Memfis a Théby na Nilu.

Egypt neměl ke krytí všech svých potřeb dostatečné přírodní zdroje. Měl však rozvinutou obchodní síť, jejímž prostřednictvím se potřebné statky dovážely. Přístavy v Byblu a Ugaritu byly centrem intenzivního obchodu se zemí Punt a s oblastmi Blízkého východu. Kromě toho Egypt každý rok dostával tributy z podrobených zemí, z Recenu na severu a z království Kuš na jihu. K tomu je ještě třeba přičíst příspěvky v naturáliích z Asýrie, Mitanni, Kypru nebo Chetitské říše.
Obchodní styky s Byblem trvaly již dlouhou dobu. Z tohoto foiníckého přístavu vyplouvaly do Egypta lodě s nákladem cedrového dřeva potřebného v loďařství a k výrobě nábytku. Země Punt byla zdrojem exotických výrobků, například slavné klejopryskyřice, aromatické pryskyřice, kterou Egypťané nazývali antej a pálili v chrámech. Ze země Punt, záhadné oblasti, kterou se dodnes nepodařilo přesně lokalizovat, dováželi také exotická zvířata, slonovinu, ebenové dřevo, elektrum a vzácné nerosty.
Okolní země se snažily získat přízeň svého mocného, prestižního a obávaného souseda. Asýrie a Babylónie proto do Egypta zasílaly nádherný lapis lazuli dovezený z Afghánistánu. Z Kypru a Chetitské říše pocházela měď a některé drahokamy. Syřané, mistři ve výrobě překrásných kovových nádob, předávali Egypťanům své znalosti. V období Nové říše uchvátili Syřané svého mocného souseda vozy a zbraněmi, které Egypťané záhy začali kopírovat. Do egyptských přístavů na Rudém moři (Sawu, Kusér) připlouvaly lodě s exotickými výrobky a kořením z Perského zálivu nebo z Dálného východu (z Indie a Cejlonu). Do Théb zase karavanními cestami putovalo zlato z núbijských dolů.
Zlato, tělo bohů
Egypťané považovali zlato za tělo bohů. Proto byl tento kov tak hojně využíván v umění. V dolech na Sinajském poloostrově se těžil jen tyrkys, malachit a měď, a tak museli Egypťané zlato, které tolik potřebovali, získávat z Núbie. Podle královských análů Thutmose III. Egypt v 33. roce jeho vlády údajně dovezl z Recenu a z království Kuš (Núbie) téměř dvacet kilo zlata, v 34. roce 270 kg, v 41. roce více než 300 kg a ve 42. roce 220 kg zlata pocházející převážně z Núbie.
Jiným posvátným kovem bylo stříbro, které představovalo božské kosti. Egypťané ho dováželi hlavně z Asie. V 39. roce vlády Thutmose III. prý Recenu do Egypta dodalo 45 kg stříbra pocházejícího z Mezopotámie, která byla na ložiska stříbra velmi bohatá.
Recenu, centrum obchodu
Toponymem Recenu označovali Egypťané část Blízkého východu podél Středozemního moře, která představovala regionální centrum obchodu. Procházelo tudy veškeré zboží z Asie - vzácné látky, ručně zhotovené výrobky z mědi, cínu, zlata a stříbra, exotické dřevo, koření z Dálného východu, bojové zbraně jako sekery, luky, štíty a bronzová kopí, vozové nástavby ze zlata, stříbra nebo vzácného dřeva, ale i kadidlo a myrha (v 34. roce Thutmosovy vlády jich Recenu dodalo na 7000 džbánů).
Ženy z Recenu byly pověstné svou krásou a není divu, že se líbily i faraonům. Často se stávaly členkami harému, kam přivážely i své věno. Ve 24. roce své vlády například Thutmose přijal "dceru náčelníka, která si ze své země přivezl zlato a lapis lazuli, svůj doprovod a své služebnictvo". Ženu doprovázelo 35 osob, které přinášely okázalé dary.
Přes Recenu také do Egypta přicházely tributy a poplatky z oblastí jako Džaha, Tachsa nebo Naharina, na hranicích současného Turecka.
Dovoz zemědělských výrobků
Království Kuš a Vavat v Núbii dodávala Egyptu obilí a obiloviny, které plnily státní sýpky. Z Asie se dováželo nejrůznější ovoce. Libanon posílal med a olej. Ve velkém se dovážela i domácí zvířata - hovězí dobytek z Asie a Núbie, kozy z Lybie, osli z Džahy a především koně z Recenu, Sýrie, Džahy nebo Kypru. Koně se v Egyptě začali objevovat až za vlády 18. dynastie. Obvykle byli v zemi původu vydrezírováni a teprve poté zasláni do královských hřebčinců. Od vlády Ramessovců se začali vychovávat a cvičit přímo v Egyptě.z Núbie také někdy připlouvaly lodě s kočkovitými šelmami (pantery, levharty, lvy) nebo s opicemi. Vzácnou a o to více vyhledávanější kuriozitou byli asijští sloni.
Byblos - město cedrů
Byblos, nejvýznamnější přístav na území dnešního Libanonu (40 km severně od Bejrútu), byl starým Egypťanům znám pod toponymem Kepnej. Jeho přístav byl branou pro zámořský obchod s Mezopotámií a především odtud Egypťané dováželi tolik ceněné cedrové dřevo. Bylo používáno především na stavbu lodí a ve stavebnictví. Na Palermské desce, královských análech pro období Staré říše, jsou dochovány záznamy o stavbách lodí již pro panovníky Archaického období. Byblos byl tak významným přístavem, že se tu předpokládá stálé egyptské osídlení. Byl zde nalezen i tzv. "chrám obelisků", který byl zasvěcen místní formě bohyně Astarty. Podle hieroglyfického nápisu na jednom z obelisků zde byla uctívána i bohyně Hathor, Paní Byblu. V základovém depozitu jednoho z následujících chrámů bylo objeveno i množství egyptských předmětů, především zlomků kamenných nádob, drobných votivních předmětů a fragmentů soch. Kamenné nádoby byly popsány jmény panovníků Archaického období a Staré říše.
Přístav na širém moři
Thutmose III., jeden z nejvýznačnějších egyptských panovníků, si brzy uvědomil význam obchodování se vzkvétajícími oblastmi ve Středomoří. Egypt měl tehdy pouze říční přístavy, a proto se panovník rozhodl zbudovat i přístav námořní. Pro tento účel zvolil ostrov nedaleko od pobřeží, který Řekové později nazvali Faros. Ostrov ležící západně od delty skýtal všechny výhody opěrného bodu zahraničního obchodu, neboť měl ideální polohu mezi východním pobřežím Středozemního moře a Jónskými ostrovy. Na Faru byly zahájeny rozsáhlé stavební práce, které pokračovaly i za Ramessovců. Později zaujalo pobřeží naproti Faru Alexandra Velikého, který zde zbudoval Alexandrii. Nechal vystavět i rozsáhlou hráz, která spojovala ostrov, na němž vyrostl slavný maják, s pobřežím.
 


Aktuální články

Reklama