Obě země, spojení severu a jihu

6. ledna 2008 v 23:02 | Martina
Sjednocený Egypt vznikl na počátku Archaického období, kolem roku 3050 př. n. l. Tehdy legendární král Meni sjednotil jižní a severní království a založil první historickou dynastii. Dualita Horního a Dolního Egypta se po celou faraonskou historii odrážela v tradicích i mravech tohoto nejstaršího státu světa.

Egyptské území v úzkém slova smyslu se rozkládalo v údolí a deltě Nilu. Údolí řeky bylo dlouhou oázou mezi Lybijskou a Arabskou pouští. Nil vytvářel příhodné prostředí pro život člověka a rozvoj zemědělství a chovu. Mezi severní a jižní částí země byly výrazné geografické rozdíly. V Horním Egyptě, který byl branou do rovníkové Afriky, se údolí zužovalo a směrem k Súdánu řece dominovalo skalnaté úbočí. Delta pak byla zcela odlišným a specifickým ekosystémem. Obyvatelé obou oblastí byli neustále vystaveni útokům horských a pouštních národů. Navzdory sjednocení na počátku historické doby se celými egyptskými dějinami táhlo povědomí geografické odlišnosti obou částí země, které se nikdy nepodařilo zcela překonat a které se zejména v dobách politického oslabení projevovalo v tendenci k rozpadu státní jednoty.
Sjednocení severního a jižního království
Egyptské dějiny byly poznamenány mnoha střety, které mezi sebou svedly severní a jižní království ve snaze získat nadvládu nad regionem. V pozdní době kamenné se malá zemědělská knížectví v deltě sdružila kvůli potřebě společné organizace zavlažování. Vytvořila království Dolního Egypta, které sahalo od začátku delty k pobřeží Středozemního moře. Král považovaný za ztělesnění sokolího boha Hora se usídlil v novém hlavním městě Pe.
Na jihu se kočovné kmeny shromažďovaly ve městě Hierakonpolis. Ovládaly údolí Nilu mezi dnešní Káhirou a Asuánem a postupně vytvořily království Horního Egypta, jež bylo pod ochranou boha Sutecha. Ve 4. tisíciletí př. n. l. kolonizoval rozvinutější sever jižní část.
Toto sjednocení ale trvalo jen krátce. O necelých tisíc let později již Horní a Dolní Egypt opět byla dvě samostatná království. Hlavním městem Horního (jižního) Egypta byla Hierakonpolis, metropolí Dolního (severního) Egypta byl Tell el-Faraín.
Kolem roku 3150 př. n. l. získalo jižní království nad severním převahu a ke svému území připojilo deltu. V Egyptě se radovalo, že sjednocování země zahájil král Štír, na jehož úsilí navázal další panovník Narmer. Sjednocení bylo dovršeno kolem roku 2925 př. n. l. legendárním Menim, jenž byl dlouho ztotožňován s Narmerem. Meni tedy sjednotil obě království pod svou vládu a vyhlásil zákoník, který mu měl předat bůh Thovt. Založil první historickou dynastii a vystavěl novou pevnost Inebuhedž (jejíž jméno znamenalo v překladu "Bílá zeď"; později kolem ní vznikla Memfis) na začátku delty v místech, kde spolu obě původní království hraničila.
Toto město bylo symbolem sjednocení země, oficiálním hlavním městem se však stalo teprve kolem roku 2680 př. n. l. za vlády druhého krále 3. dynastie Džosera. Před ním vládli panovníci 1. a 2. dynastie z Ceneje, hornoegyptského města nedaleko Abydu. I v tomto období stále zůstávala Hierakonpolis důležitým správním a především náboženským centrem.
Přibližně v roce 2900 př. n. l. získala faraonská civilizace svou definitivní podobu. Původní rozdělení země ale v myslích lidí přetrvalo staletí a silně poznamenalo tradice, rituální a oficiální obřady.
Faraon, pán Obou zemí
Počínaje 3. dynastií byli králové pohřbíváni na sakkarském pohřebišti nedaleko Memfidy. Jejich předchůdci, panovníci Archaického období, si nechávali na dolnoegyptské sakkarském pohřebišti stavět kenotafu (symbolické náhrobky); sami však byli pohřbeni na tradičním pohřebišti nedaleko hornoegyptského Abydu, v lokalitě Umm el-Kaab.
Při korunovaci faraonů byla jednota mezi severem a jihem výslovně zmíněna. Dokladem toho je i královská koruna. Dvojitá koruna pšent (v egyptštině sechemtej) neboli Obě mocné (bohyně) se skládala z dlouhé bílé hornoegyptské koruny hedžet, která se vkládala do červené dolnoegyptské koruny dešret.
Panovník byl označován titulem "Ten, který patří k sítině a včele". Včela symbolizovala Horní Egypt, sítina Dolní Egypt. Při korunovaci spojili dva kněží lotos a papyrus, symbolické rostliny Horního, resp. Dolního Egypta. Panovník, jehož další titul zněl "pán Obou zemí", pak na znamení převzetí vlády nad Oběma zeměmi oběhl zeď, což byla symbolická narážka na pevnost v Memfidě postavenou na původní hranici obou království.
Dalším projevem této duality byly faraonské rezidence (často spojené s harémem) ve významných městech Horního a Dolního Egypta. Mnoho jižních měst bylo spojeno se severními jakousi náboženskou "družbou". Bůh moudrosti Thovt byl kupříkladu uctíván zejména v dolnoegyptské Edfú a hornoegyptském Ešmúnénu, krokodýlí bůh Sobek byl předmětem kultu na jihu v Kóm Ombo a na severu ve Fajjúmu a Sajích.
Podobně jako dvě koruny symbolizovaly duální pojetí jednoty Obou zemí i dvě hlavní ochranné bohyně - supí bohyně Nechbet, ochranná bohyně Horního Egypta, a Vadžet, ochranná bohyně Dolního Egypta, znázorňovaná jako vztyčená kobra. Obě bohyně chránili panovníka a titul "Obě paní", vázaný na jejich jména, byl již od Archaické doby součástí staroegyptské královské titulatury. Nechbet, tedy "Ta z Nechebu", byla spojována s královskými insigniemi, především s bílou (hornoegyptskou) korunou. Této bohyni byly přisuzovány kosmické aspekty a byla spojována se Sluncem či Měsícem. Hlavní centrum jejího kultu byl starověký Necheb, v současnosti známý jako el-Káb. Vadžet, jež v egyptštině znamená "Zelená", byla často ztotožňována s ureem, který tvořil součást její čelenky. Ureus je současně považován za jeden z nejdůležitějších symbolů královské moci a byla mu přisuzována silná ochranná moc, neboť platil za zdroj ohně a jedu. Hlavním centrem kultu bohyně Vadžet bylo dolnoegyptské dvojměstí Pe a Det, řecky známé jako Bútó. Přibližně v 19. roce vlády Ramesse XI., tedy v roce 1086 př. n. l., se Horní a Dolní Egypt asi na půl století vydaly odlišnou cestou.
Toto období je považováno za období úpadku a v chronologii se nazývá Třetím přechodným obdobím. Sever pak opanovali dobyvatelé z Blízkého východu, na jihu vládli núbijští panovníci. Horní Egypt byl považován za věno Amonovy manželky.
Zemi se znovu pokusili sjednotit panovníci 25. dynastie, zvláště černý faraon Pianchi. Tuto událost připomíná hymnus na Hora z období vlády krále Šabaky (cca 715 - 701 př. n. l.): "Hor a Sutech uzavřeli mír. Oba bratři jsou jednotní a již spolu nebojují. Pobývají v Hutkaptah (egyptské označení chrámu boha Ptaha v Memfidě), na hranici Obou zemí, tam, kde Obě země žijí v rovnováze." Tato rovnováha ovšem byla jen dočasná.
Teprve za perské nadvlády se jižní a severní Egypt znovu staly jediným celkem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama