Pepi II., nejdelší vláda v dějinách

30. ledna 2008 v 21:26 | Martina |  První přechodné období
Devadesát čtyři let! Tak dlouho údajně trvala nejdelší vláda faraonských dějin, vláda krále 6. dynastie Pepiho II. Nepříjemným důsledkem jeho výjimečné dlouhověkosti ovšem byl politický chaos, do něhož země následně upadla a který dosáhl takových rozměrů, že smrt Pepiho II. byla zároveň koncem zlatého věku. Na něj nostalgicky vzpomínali všichni, kdo po Pepim II. na trůn usedli.

Pepi II., čtvrtý nebo pátý faraon 6. dynastie (2360 - 2180 př. n. l.), byl pravděpodobně synem Pepiho I. a Anchesenmerire II., princezny pocházející z Abydu. Před Pepim II. vládl jeho nevlastní bratr Merenre, který ovšem u moci zůstal jen velmi krátce, zřejmě jen pět nebo šest let. Merenre svou krátkou vládou navázal na politiku svého otce Pepiho I. - těžil v dolech na Sinajském poloostrově a pod vedením věrného generála Veniho, který sloužil již za vlády Pepiho I., podnikal vojenská tažení do Palestiny.
Po Merenreově smrti nastoupil na trůn Pepi II. Jelikož mu bylo pouhých sedm let, a nemohl tedy sám panovat, vládli místo něj jako regenti jeho matka Anchesenmerire II. a matčin bratr a Pepiho strýc Džau, jenž již za Merenreovy vlády vykonával funkci vezíra. Egyptské záležitosti tak plně řídili královna a její příbuzní. Dokladem pro nepopiratelnou moc, kterou ve svých rukou soustředila královna Anchesenmerire II. je architektonická podoba jejího malého pyramidového komplexu, který se nalézá v jižní Sakkaře u pyramidy Pepiho I. nechala si vyzdobit pohřební komoru Texty pyramid, které do té doby příslušely pouze vládnoucímu panovníkovi. Zcela jistě byla velmi silnou osobností, která výrazným způsobem zasahovala do politických dějin Egypta. Na vápencovém bloku pocházejícím z jejího zádušního chrámu se dochoval nápis, který Anchesenmerire II. popisuje jako "královskou manželku Pepiho I. a Merenrea a matku krále Pepiho II.". Zádušní chrám se stal centrem kultu této mocné královny. Je dost možné, že Pepi I. jednal promyšleně, když se postupně oženil s oběma dcerami vlivného velmože z Abydu Chuje. Politickým cílem jeho sňatků bylo posílení vztahů s Horním Egyptem, kde se začaly objevovat první projevy touhy po nezávislosti a pokusy o odpoutání se od centrální moci. V tomto období si totiž nomarchové začali hrát na velké pány - měli vlastní dvůr a s oblibou si přisvojovali honosně znějící a více či méně uzurpátorské tituly, jako např. "vezír Jihu". Stále mocnější pánové navíc prosazovali právo na dědičné nástupnictví. To Pepiho I. nemohlo nechat chladným, neboť Horní Egypt byl již tehdy strategickou a životně důležitou základnou pro karavanní cesty vedoucí do Núbie.
"Rodinná" politika
Když mladý panovník dospěl do věku, v němž mohl začít samostatně vládnout, navázal na politiku svého otce a nevlastního bratra. Nezkušenému faraonovi jistě stále pomáhal dřívější regent Džau. Pepi II. se tedy soustředil na Sinajský poloostrov zemi Punt (s níž faraoni obchodovali již za vlády 5. dynastie), odkud se dováželo stále více vzácných kovů a exotických výrobků, Egypťany tolik vyhledávaných. Pepi II. se zajímal i o Núbii, která měla pro egyptské hospodářství zásadní význam. Na počátku své vlády panovník podnikl vítězná tažení v oblasti Dongoly. Další tažení zavedla faraonovu armádu ještě dále na jih, do země Jam, která se rozkládala jižně od Buhénu mezi druhým a třetím kataraktem.
V Egyptě zavládl na několik desetiletí trvalý mír a nepopiratelná prosperita. Pepi II., o kterém toho vlastně moc nevíme, byl zřejmě nepříliš výrazným faraonem, který se vyznačoval jen svým nezdolným zdravím. Podílel se na zkrášlení svého hlavního města Memfidy a důležitých měst v Horním Egyptě. Nechal si postavit pyramidu v jižní části sakkarského pohřebiště. Její "skromná" výška 50 metrů kontrastuje s gigantickými rozměry pyramid jeho předchůdců ze 4. dynastie.
Neodvratný úpadek
Vláda Pepiho II. byla přece jen příliš dlouhá a královská moc se postupně oslabovala ve prospěch nomů. Král byl dokonce donucen k vydání dvou dekretů o imunitě, jimiž zbavil povinnosti platit daně a jiné odvody všechny lidi a majetek patřící k Minovu chrámu v Koptu. Tento projev slabosti ještě více zdiskreditoval státní správu.
Ve druhé polovině Pepiho vlády se začala stále více projevovat nespokojenost zemědělců, kteří tak dlouho úpěli pod těžkým daňovým břemenem, až se nakonec proti úředníkům státní správy vzbouřili. Kromě těchto lidových povstání musel starý panovník čelit i nátlaku egyptských boháčů, kteří pro provádění svého zádušního kultu získávali další a další pozemky po celé zemi, což ještě zvyšovalo nerovnosti mezi společenskými vrstvami.
Pomalý úpadek vlivu Memfidy a nárůst moci místních panovníků vyvolaly nejistotu na hranicích a zbrzdily slibně se rozvíjející obchod. Karavanní cesty začaly být nebezpečné a obchodníci byli vystaveni útokům lupičů, které leckdy platili troufalí místní vládci. Již tak obtížnou situaci dále komplikoval hladomor, který několikrát po sobě v důsledku slabé sklizně zachvátil zemi. Někteří nomarchové využili tohoto rozkladu a začali zpochybňovat centrální moc a požadovat nezávislost. Král již nebyl schopen zemi řídit. Příliš dlouhá vláda jednoho muže, téměř senilní panovník, který se držel trůnu jako klíště, časté nepokoje, nárůst vlivu místních zájmových skupin, stále méně bezpečné hranice - to vše nakonec přispělo k úpadku Egypta.
Smrtí Pepiho II. skončil zlatý věk Staré říše a začalo nepokojné První přechodné období, poznamenané nejistotou a chaosem. Spory o trůn vedly k nevyhnutelné krizi. Na trůn usedl Merenre II., jeden ze synů, které měl Pepi II. se svou nevlastní sestrou Neit. Merenreovou manželkou byla údajně královna Neitokret, která se stala poslední panovnicí 6. dynastie.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama