Střední říše, období renesance

31. ledna 2008 v 23:04 | Martina |  Střední říše
Střední říše vznikla opětovným sjednocením Horního a Dolního Egypta v polovině vládnutí 11. dynastie. Nejvíce však toto období, které chronologicky spadá mezi dvě přechodná a spíše neklidná období, poznamenali králové 12. dynastie.

Po dlouhém období plném politického vření a nejistoty (o němž toho nevíme mnoho, snad jen to, že se vyznačovalo rozdrobením panovnické moci, z něhož těžili místní nomarchové), byl nastolen klid a země byla znovu sjednocena díky Mentuhotepové II., potomkovi thébských vládců a správců jižních nomů. Během Prvního přechodného období, které začalo přibližně roku 2200 př. n. l., se Egypt v podstatě rozdělil. Severní a střední části Egypta ovládali panovníci herakleopolského původu (např. Neferkare nebo Chetej), kteří představovali 9. a 10. dynastii. Pocházeli z města Hérakleopolis (dnešní Ehnásíja el-Medína), které bylo ekonomickým centrem středního Egypta a leželo jižně od Fajjúmské oázy. Jižní oblasti ovládali nomarchové z Théb, kteří posléze vytvořili 11. dynastii. Rodové jméno těchto panovníků znělo Antef. Doba vlády 10. dynastie a počátek 11. dynastie se víceméně překrývají. Začátek Střední říše bývá někdy kladen do roku 2000 př. n. l., kdy Mentuhotep II., jeden z panovníků 11. dynastie, porazil herakleopolské panovníky a přivlastnil si titul krále Horního a Dolního Egypta.
11. dynastie (2137 - 1994 př. n. l.)
Hlavní zásluhou této velmi málo známé dynastie je sjednocení země a vítězství thébských vládců nad jejich severními protějšky. Po obnově míru navázali faraonové 11. dynastie na tradiční politiku Staré říše - pokračovali v taženích do Núbie, kde se pravděpodobně dostali ke druhému kataraktu; udržovali cestu údolím Wádí Hammámát vedoucí k Rudému moři; podnikali vojenská tažení proti beduínům a jiným kočovníkům; restaurovali chrámy a budovali vlastní zádušní chrámy. Nejnovější studie se kloní spíše k tomu, že 11. dynastie zahrnovala pouze tři krále - všechny se jménem Mentuhotep. Jejich předchůdci Antefové a Mentuhotep I. byli pouze držiteli titulu "správce velkého kraje".
12. dynastie (1994 - 1797 př. n. l.)
jde o nejvýznamnější dynastii období Střední říše a jednu z nejslavnějších v historii Egypta vůbec. Zaručila zemi dlouhodobou stabilitu a mezinárodní vliv díky propracované obchodní politice, využívala přírodní bohatství Fajjúmské oázy (na západním břehu Nilu jihozápadně od Káhiry), čímž jí dala prvořadý význam, prováděla státní reformy, budovala nákladné chrámy a pevnosti, k zemi připojila Dolní Núbii a údolí Nilu. Královská rezidence byla opět přemístěna do Memfidy, přesněji do okolí dnešního el-Lištu, odkud mohli panovníci snáze spravovat svá severní i jižní území.
Nelehké začátky
Poslední král 11. dynastie Mentuhotep IV. byl slabým vládcem, čímž zřejmě ohrozil celou zemi. Jeho vezír Amenemhet se díky občanské válce a za podpory vládnoucí třídy zmocnil trůnu. Jako král přijal jméno Amenemhet I. a stal se zakladatelem 12. dynastie. Vyjádřením jeho snahy upevnit moc v obou částech Egypta bylo založení nového hlavního města na jih od Memfidy, které nazval Amenemhet-Ictauej ("Amenemhet se zmocňuje Obou zemí"). Středem jeho zájmu byla státní správa, proto posílil postavení písařů, zároveň se také snažil zvýšit ochranu hranic. Nechal vybudovat pevnosti na obranu východní části delty proti asijským nájezdům.
Podnikl rovněž četná tažení do Núbie, Palestiny a Lybie. Ani jeho vláda však nebyla procházkou růžovým sadem a ve 30. roce svého panování se stal obětí spiknutí. Jeho synu Senusretovi, který byl již 10 let spoluvládcem, se naštěstí podařilo z Lybie, kde právě pobýval, vrátit včas a převzít vládu.
Senusret I., velký faraon
Senusret I. potlačil vzpouru a vypořádal se s politickou krizí. Navázal na dílo svého otce, v Núbii se dostal až k třetímu kataraktu, což mu umožnilo využívat tamní zlaté doly. Po nastolení míru prohloubil Amenemhetovy správní reformy a zejména se snažil vrátit zašlou slávu chrámům, poškozeným během nepokojů a občanských válek. Zavedl rozsáhlý program renovací a restaurátorských prací, nechal vystavět nová kultovní místa, vztyčit obelisky a sochy. Po vzoru svého otce ustanovil svého syna Amenemheta II. svým spoluvládcem. Ten pak sice vládl 38 let, avšak do historie Egypta se stejně jako jeho syn Senusret II. nijak výrazně nezapsal. Zato další panovník v pořadí, Senusret III., je považován za jednoho z nejvýznačnějších faraonů všech dob.
Senusret III.
Senusret III. byl v první řadě dobyvatel. Jednou provždy si podrobil Núbii, která jej později uctívala jako boha. Podnikl celkem čtyři tažení, během nichž zkrotil nepřátelsky naladěné skupiny obyvatel. Získal město Sichem (nynější Nábulus) v Palestině, dal prokopat průplav u ostrova Sahel, aby usnadnil plavbu peřejemi 1. kataraktu, a pokračoval v budování obranných pevností. Ovšem vedle vojenských úkolů neopomínal ani architekturu. Vděčíme mu za řadu chrámů a zejména za jeho pyramidový komplex v Dahšúru. Právě postava Senusreta III. se později stala námětem řecké legendy o Senusretovi.
Jeho syn Amenemhet III. využil obnoveného míru k posílení egyptské ekonomiky. Příliš mnoho informací nemáme o jeho nástupci Amenemhetovi IV. (nevíme ani, zda šlo o jeho syna nebo synovce) a jeho dceři a manželce Amenemheta IV. Sebeknofru, která vládla po smrti svého manžela. Následující neklidné období je znovu poznamenáno úpadkem a nazýváno Druhým přechodným obdobím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama