11. dynastie restauruje královský majestát

8. února 2008 v 19:00 | Martina |  Střední říše
Kolem roku 2180 př. n. l. se královská moc zhroutila. Není známo, jaké byly přesné příčiny této krize. S úpadkem ale určitě souvisela dlouhá vláda jednoho z posledních faraonů Staré říše Pepiho II., který podle některých zdrojů panoval 94 let! Jednotu Egypta znovu nastolili panovníci pocházející z Théb.

Za vlády 5. dynastie kolem roku 2500 př. n. l. se funkce nomarchů (správců krajů) stala dědičnou. Pozici monarchie od konce vlády 6. dynastie (poslední dynastie Staré říše) podkopávaly opakované nájezdy beduínů do delty, což přispělo k tomu, že správci jednotlivých krajů začali vykonávat povinnosti panovníka a s nimi si přisvojovali i královské výsady.
Tím začalo období politických a sociálních nepokojů označované jako První přechodné období, které trvalo téměř dvě staletí. Během těchto neklidných let se Egypt postupně rozpadl do řady státečků a v zemi vládlo několik králů současně. Prvním úkonem případného nového panovníka tedy muselo být opětovné sjednocení země.
Dobývání moci
Vláda 7. dynastie neměla dlouhého trvání. Řečeno s Manéthónem, autorem egyptských dějin, "70 faraonů se vystřídalo za 70 dní". Následující 8. dynastie již snad nebyla takovým přeludem, její moc ale byla omezená. Deltu měli v rukou okupanti z východu a střední Egypt se od země odtrhl a začala v něm vládnout 9. hérakleopolská dynastie, která tak panovala souběžně s 8. memfidskou dynastií. Jednota Egypta byla minulostí. 10. dynastie, která vystřídala 9. v Hérakleopoli a vystupovala zároveň jako nástupce 8. dynastie, se dostávala do střetů s Thébany, kteří se rovněž zapojili do boje o moc. K bitvě mezi oběma znesvářenými stranami došlo u Armantu, města válečnického boha Moncua. Thébany vedl Antef I., zakladatel 11. dynastie. Po svém vítězství se prohlásil za krále a přijal Horovo jméno "Ten, který uspokojil Obě země". Stejné jméno později používal Kamose, sjednotitel Egypta z konce Druhého přechodného období (kolem roku 1550 př. n. l.), který rovněž pocházel z Théb.
Otec Antef I. Mentuhotep I. byl později nazýván Velkým předkem a v období Střední říše (zvláště za vlády Senusreta I.) se stal předmětem kultu jakožto zakladatel a předchůdce thébské dynastie. Zatímco Antef I. ovládal pouze jih, Antef II. dobyl na hérakleopolských panovnících střední Egypt. Jeho vlastní syn Antef III. ovládal celý Horní Egypt k oblasti jižně od Asjútu ve středním Egyptě.
Asjút se stal dějištěm posledních válečných střetů, po nichž se konečně podařilo znovu sjednotit zemi pod pevnou rukou Mentuhotepa II., syna Antef III. tím začalo období hospodářské prosperity a kulturního rozvoje, kterému se v egyptských dějinách říká Střední říše.
Počátek nadvlády Théb
Když Mentuhotep II. kolem roku 2064 př. n. l. nastoupil na trůn, jeho moc sahala od 1. kataraktu k Asjútu. Poslední bitva znamenala pád hérakleopolské dynastie, po němž byl Mentuhotep II. vyhlášen faraonem jednotného Egypta. Nastolení míru v zemi ale trvalo několik let. Král pronásledoval politické odpůrce a odměňoval své věrné. Hlavní město přesunul z Memfidy do Théb a jmenoval thébské dohlížitele, kteří kontrolovali zbytek údolí a především hérakleopolský a héliopolský kraj. Vytvořil novou funkci správce pečeti a vezíra (jakéhosi předsedy vlády). To vše bylo završeno v 30. roce jeho vlády. V 39. roce přijal Mentuhotep II. nové Horovo jméno, které stvrzovalo úspěch jeho politiky: "Ten, který sjednotil Obě země".
Mentuhotep II. byl velkým stavitelem, restauroval řadu staveb a především si v přírodním amfiteátru v Dér el-Bahrí nechal zbudovat zádušní komplex ve stylu Staré říše. Navázal na zahraniční politiku svých předchůdců, jejímž hlavním cílem bylo zabezpečení hranic a obnovení nadvlády Egypta nad Núbií. Núbie ale i přes všechno jeho úsilí zůstala nezávislá. Když Mentuhotep II. po půlstoletí vlády kolem roku 2013 př. n. l. zemřel, zanechal svému synovi Mentuhotepovi III. prosperující a dobře organizovanou zemi. Théby se staly důležitým politickým centrem a menší místní bůh Amon byl povýšen na národní božstvo.
Kulturní obroda
Panovníci 11. dynastie navázali na odkaz Staré říše nejen v politické sféře, ale rovněž v oblasti kulturní. Opět se začali stavět velkolepé královské stavební projekty, jakými byla například obnova zavlažovacího systému, ale především budování královských pohřebních komplexů. Do architektonické podoby pohřebních komplexů se projevily i lokální thébské stavební tradice. Ústředním prvkem je široký otevřený dvůr, jehož západní stěně vévodí řada do skály vytesaných pilířů, po nichž tento typ hrobek získal i své pojmenování - saff.
  • Líčení bratrovražedného konfliktu
Anchtifej, vládce jednoho hornoegyptského nomu věrný 10. hérakleopolské dynastii, vylíčil boje, v nichž se střetl s Thébanem Antefem I.:
"Generál mi přišel říci: ΄Přijď, můj hrdino! Sestup podél řeky až k pevnostem v Armantu!΄ Sestoupil jsem tedy podél řeky až do oblasti západně od Armantu a zjistil jsem, že vojska z Kuftu zaútočila na Armant (…). Moji nejlepší vojáci hledali protivníky v západní části thébského kraje, nikdo se však ze strachu před nimi neodvážil vystrčit nos. (…) Celý Horní Egypt umíral hlady a došlo to tak daleko, že lidé jedli vlastní děti. Já jsem ale nesouhlasil s tím, že by se v tomto kraji mělo umírat hlady. Přislíbil jsem Hornímu Egyptu půjčku obilí ze severu. Nevím o tom, že by něco takového udělal některý z nomarchů, již vládli přede mnou."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama