Amenhotep IV., kacířský faraon

19. února 2008 v 22:53 | Martina |  Nová říše
O tom, jak neduživý faraon převrátí egyptský řád vzhůru nohama a urazí mocnou církev vzývající kult Amona. O tom, jak zavede kult jediného boha a opustí legendární Théby, aby vybudoval nové hlavní město zasvěcené slávě tohoto boha.

Po své smrti zanechal Amenhotep III., otec budoucího Achnatona, zemi napospas hrozbám Chetitů, kteří se chystali zaútočit na Egypt. Situace sice ještě nebyla kritická, ale nájezdů přibývalo a egyptské posádky je odrážely se stále většími obtížemi.
Chtěl zkrotit církev!
Když se šestnáctiletý Amenhotep IV. dostal kolem roku 1375 př. n. l. na trůn, Egyptu vládla mocná církev, v jejíchž chrámech zasvěcených bohu Amonovi byl soustředěn velký majetek shromažďovaný od dob, kdy význační kněží začali prakticky řídit egyptskou politiku. Tato moc církevních hodnostářů nového monarchu znepokojovala. Členové dvora byli spokojeni se svými tradičními privilegii a celé dny jen hodovali a bavili se. Toho využili kněží kultu Amona k prosazování svých zákonů. Amenhotep tušil, že zahálka dvora by nakonec mohla oslabit faraonovu moc.
Svatba s krásnou Nefertiti
Po svatbě se slavnou Nefertiti (snad princeznu asijského původu) se mladý král bez úspěchu pokoušel zbavit zemi kněžského jařma. Možná pod vlivem své mladé manželky nebo mystiky, která ho zajímala již od dětství, znovu oživil kult Atona, boha starodávného města Héliopole.
Heretická revoluce
Poté, co Amenhotep IV. pochopil, že narušit moc církve Amona může jen radikální změna, rozhodl v šestém roce svého vládnutí, že jediným bohem Egypta bude Aton, a všechna ostatní tisíc let uctívaná božstva zapověděl. Sám si pak změnil jméno na Achnaton ("Prospěšný Atonovi"). Tato revoluce byla doprovázena brutálními represemi. Mladý král s podporou královny Nefertiti nechal uzavřít Amonovy chrámy, pronásledoval církev a dokonce i jméno zapovězeného boha muselo být v celém Egyptě zničeno. Tato náboženská reforma byla v historii konzervativní civilizace, respektující minulost, zcela ojedinělá. Amenhotep IV., nyní Achnaton, opustil hlavní město Théby a kolem roku 1362 př. n. l. založil nové hlavní město. To bylo položeno níže po proudu Nilu (v půli cesty mezi Thébami a Mennoferem) a bylo nazváno Achetaton, "Atonův obzor".
Založení města uprostřed pouště
Město vyrostlo za velmi krátkou dobu na rozhraní mezi pouští a úrodnou půdou, v pásu dlouhém 12 km. Nilské údolí je v tomto místě široké 5 km a obklopené pásmem útesů. Šlo o plnohodnotné město s památkami, třemi paláci, chrámy, pohodlnými domy i lidovými čtvrtěmi. Vody Nilu zavlažovaly zahrady a pole. Do svatého města spěchali jak stoupenci nového boha, tak lidé bez skrupulí, jejichž jedinou snahou bylo uspokojit své egoistické ambice. Monoteistický kult Atona trval pouze po dobu Achnatonovy vlády. Achetaton (dnes nazývaný el-Amarna) pak potkal osud jiných opuštěných měst, zapomenutých a zavátých pouštním pískem.
Otec ho moc nemiloval
Budoucí Achnaton byl neduživé a zasněné dítě, které raději pozorovalo oblohu, než aby trénovalo se svým učitelem šermu. Jeho matka královna Teje na něj měla velký vliv a vychovávala ho ve strachu z Amonových kněží. Otec, velký Amenhotep III., malého nemocného prince se smutným pohledem příliš nemiloval. Chlapec měl ve srovnání se zbytkem těla velkou hlavu, protáhlý obličej a odulé a povislé rty. Nevídaný byl naopak jeho pronikavý pohled. Teje však svého syna hýčkala, tím spíš, že trpěl epilepsií (dříve zvanou padoucnice), která budoucímu panovníkovi působila nekonečné halucinační záchvaty. Ke konci své vlády se nepohodl s Nefertiti - možná kvůli náboženským neshodám, neboť Achnaton se chtěl zřejmě smířit s duchovenstvem Amona. Vládl pak spolu s jistým Smenchkarem, o němž toho není moc známo (podle některých názorů by mohlo jít o jednoho z Achnatonových bratrů) až na to, že mu dal za ženu svou dceru Meritaton ("milovanou Atonem"). Nevíme, kdy a jak kacířský faraon a neobratný politik Amenhotep IV. zemřel. Jeho žena vychovávala mladého Tutanchatona (po znovunastolení kultu Amona změnil jméno na Tutanchamona), který se stal světově proslulým. Ovšem až po své smrti, díky pověstnému objevu jeho hrobky ve dvacátých letech 20. století.
 


Aktuální články

Reklama